Small Dominant (LarryTexting)

➡10.kapitola⬅

Louis

„Pane bože.... Vím, že jsme nikdy nebyli moc velký kamarádi, ale teď tě prosím.... Odežeň toho kudrnáče..... Moc prosím.... "

Nenápadně jsem nakukoval z poza regálu s barbínama.

Harry se už nějakou chvíli pohybuje po obchodě.

„Louisi..... "

Uslyšel jsem za sebou chraplavý hlas. Ani jsem se neohlédl a vystřelil z obchodu jako raketa.

Harry

S Niallem jsme se rozhodli zajít na jídlo. Navrhoval jsem nějakou restauraci, ale to by nebyl Niall kdyby nechtěl jít na něco pořádně mastného.

„Neříkej, že tohle všechno sníš. "

Ušklíbl jsem se na obrovskou porci jídla co si Niall objednal.

„Jsem ve vývinu, přece nechceš abych pošel. "

Udělal na mě psí očka a pustil se do jídla.

Sám jsem si objednal jenom hranolky s fantou, Niall stejné co já a ještě to zabil dvouma bigmeckama a kuřecíma nugetkama.

Když už jsem všechno snědl, tak jsem se zadíval na rušnou chodbu plnou lidí.

Kolem obchodu procházeli všemožní lidé.  Rodiny, důchodské páry, zmalované puberťačky i lidé, kteří spěchají za prací.

Vždy mě bavilo pozorovat lidi a domýšlet si kam jdou a co budou dělat.

Zrovna jsem vymýšlel kam pošlu jednu už od pohledu nesympatickou paní, ale do výhledu mi vlezl malý brunet.

Jsou tohle halucinace?  To není přece možné. Kde by se tu Louis vzal?

Rozrušeně jsem se na něj díval, po chvíli se naše pohledy střetly a on vyděšeně utekl do obchodu.

Rychle jsem vstal ze židle, div se nepřevrátila na zem.

„Co děláš vole? "

Mluvil na mě ten nenažranec s plnou pusou.

Ani jsem se nezdržoval odpovědí  a rozběhl se za Louisem.

Rychle jsem procházel mezi regály a hledal malého bruneta.

Stál za úplně nejzadnějšími regáli, potichu jsem přišel k němu.

„Louisi..."

Oslovil jsem ho.

On se ani neohlédl a běžel pryč.

Proč mám takový pocit, že si se mnou hraje na honěnou? 

Louis

Zamířil jsem si to na pánské záchodky, které teď byly naštěstí prázdné a zalezl do nejbližší kabinky. Doufám, že jsem ho setřásl. Sedl jsem si na přiklopený záchod a zvedl nohy.

Za chvíli se otevřely dveře a ozvaly se kroky.  Asi nějaký muž, co si potřebuje odskočit.... klid.

„Louisi? "

A do psí prdele..... To ne..
Jsem v pasti...

„Vím, že tu jsi. "

Kroky se až nebezpečně přibližovaly ke kabince ve které jsem se nacházel.

„Notak, otevři. "

„Jdi pryč. "

Až histericky jsem vykníkl.

Fakt nemám na to se s ním teď vidět.

„Slíbil jsi, že mi dáš času, kolik budu potřebovat... "

Až teď jsem slyšel rozdíl našich hlasů. On na svůj věk až moc hluboký a chraplavý a já naopak ženský a vysoký.

„To je, ale jiná situace. "

Odpověděl a zkusil zalomcovat klikou.

„Není, zase jsi mi lhal. "

Neposedná slza mi stekla po tváři, hned jsem ji hřbetem ruky utřel a čekal na odpověď.

„Mrzí mě to a ty to víš, ale nic jinýho se dělat nedalo. "

Odpověděl.

„Dalo, třeba si nevymýšlet a nelhat. "

Už začínám být docela podrážděný a Harry evidentně také.

„Ty víš, že nedalo. "

Lehce udeřil pěstí do dveří kabinky.

„To máme asi odlišné názory. "

Nafučeně jsem si odfrkl.

„Oukej, tak já jdu. "

Odvětil a vydal se ke dveřím, které následně zavřel. Byl pryč..... Konečně.

Vyšel jsem z kabinky a namířil si to ke dveřím, ale když jsem zašel za roh, kde se kabinky nacházeli, tak jsem narazil do vysokého a i trochu svalnatého těla.

Vypískl jsem vyděšeně a chtěl se dát na útěk, ale on mě chytil za zápěstí.

„Říkal jsi, že jdeš pryč. "

Naštvaně jsem vyštěkl a snažil se vytrhnout z jeho pevného sevření.

🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈

Ahojky 😂❤

Co říkáte na dnešní delší kapitolu? 💜 Chudák Lou..... Jak myslíte, že to bude pokračovat?  🌹 Určitě pište nějaké názory do komm💐

A ještě jsem se vás chtěla zeptat, jestli vás tento příběh pořád baví, protože jsem si všimla, že hodnocení hodně pokleslo.... 💔

No nic, tak zatím

AHOJDA 🐩👑💘💞

#Larryisfuckingreal 👑👬

Kleopatrakuku