Small Dominant (LarryTexting)

➡ 18. kapitola ⬅

Louis

"Miluju tě.„

Vystrašeně jsem vykulil oči a zvedl se. „Miluju tě." Zopakoval a  chtěl mně políbit, ale já se od něj odtáhl. To přece nejde! Zvedl jsem se a vyběhl zedveří. „Lou! " Slyšel jsem za sebou volat zelenoočka, ale nezastavoval jsem se. Po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy. Vyběhl jsem z bitovky a pokračoval nevím kam. Nohy jsem měl křečovitě bolestivé a hrdlo v jednom ohni. Nemohl jsem zastavit a nechat aby mě Harry dohnal. Až když jsem se přestalo ozývat volání mého jména jsem se po chvíli zastavil a rozhlédl se kolem dokola. Jsem v lese. Sedl jsem si za mohutný strom a vložil tvář do dlaní.

Zvlyky začali otřásat mým tělem a já nechal vybuchnout všechny mé emoce. Jsem srab. Nedokážu se podívat do očí puberťákovi a říct mu své city. Z čeho jsem měl vlastně strach?  Co si pomyslí ostatní?  Oh Louisi ty jsi takový.....  „Lou?" Rychle jsem otočil hlavu za udýchaným hlasem, chtěl jsem znovu utéct, ale to už mi nedovolil. Chytil mě za ramena a přitiskl na svou hruď. Ano. Opět jsem začal smáčet jeho bílé triko. Stisk jsem však neobětoval, jen jsem se o něj opíral celou svou vahou.

„Pro-miň mi to." Zazvlykal jsem. „Nemáš proč. " Políbil mě na čelo. „M-mám j-jsem sr-ab. " Propukl jsem ještě ve větší pláč. „Šššššš...... Lou uklidni se. " Sedli si semnou do mechu a já  se k němu přitulil jak nejvíce to šlo. „Nejsi." Pokračoval dál.

Seděli jsme tam hodně dlouho, chvílemi jsme si i oplácely polibky, ale Harry se z ničeho nic zvláštně napnul. Rychle jsem mu vystrašeně pohlédl do tváře. „Lou? " Podíval se na mně a hlavinku lehce naklonil na stranu. „A-ano? " Sedl jsem si vedle něho, dotýkali jsme se jenom rameny. „Proč předemnou pořád utíkáš? " Udělal smutná očka. Jeho hlas byl položený víš, než normálně. „J-já m-mám jenom strach víš? " Harry na mně udělal dětský posmutnělý kukuč. Z ničeho nic se postavil. „ Dáme si zmrzlinku? "

Mám takové nepříjemné tušení, že Harry dostal jeden ze svých 'záchvatů'.  „Ummm proč ne? " Zvedl jsem se. „Jupiii! " Začal kolem mně vesele poskakovat. „Zmrzlina!  Zmrzlina!.. " To celou cestu až domů pokřikoval.

„Jahoda, čokoláda, vanilka, malina? " Otázal jsem se ho s nadzvednutým obočím. „Všechny! " Vyjekl načeně a posadil se na linku. Ve vzduchu kopal nožkami a potichounku zpíval jakousi písničku.

Pořádně jsem nastražil uši a zaposlouchal se do sametového a teď i děckého hlasu. „....knížka zavřená, to táta chtěl ty dny pryč jsouuuuu. Svět zná tvář mouuuu..." Vážně si zpívá ledové království?  „Najednoooou. Najednoooou...." Nádherně a čistě začal zpívat těžké a vysoké tóny. Po tomto mně fakt už ničím nepřekvapí.

Dal jsem mu plnou misku zmrzliny do ruky. „Nádherně zpíváš. " Dal jsem mu malou pusinku na nosánek. „Děkuju." Těžko říct jestli děkoval za poklonu nebo za zmrzku, ale to je vlastně jedno.

Celý zbytek večera probíhal v dětském duchu.

💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫

Ahoj, dnes trochu kratší a v podstatě o ničem . Za to se omlouvám, ale zase je tu roztomilý Harry!  😂❤👑 Nádherná představa Harryho jako malého roztomilouše ❤❤👑  Kéž by no 😂 Jinak jak jsou prázdniny?  Je u vás taky takové vedro?  😷 Nedá se to vydržet 😂😹

Love You all loves 👬🌈👑💙💚

Kleokuku ❤🌹