Louis
„Čaj, limonádu nebo třeba kafe? "
Po chvíli jsme se s Harrym posbírali a šli si dát něco do kuchyně.
„Limonádu, díky. "
Harry si sedl za jídelní stůl a já šel nalít pití. Nebudu lhát, jsem docela nervózní. Domluvili jsme se, že to rozsekneme a konečně si promluvíme. Fakt se mi do toho nechce, ale asi je to už potřeba. Spodní ret jsem uvěznil mezi zuby. Můj obličej byl pořád opuchlý, ale hold už to lepší nebude.
Plnou skleničku jsem položil před Harryho a druhou před volnou židli, kterou jsem za chvíli obsadil.
Harry se ukázal jako velmi schopný a rozumný kluk. Kolikrát se chová víc dospěle, než já.
„Takže...
Nervózně jsem si poposedl.
.... co teď? "
Harry nad něčem usilovně přemýšlel a mezi obočím se mu vytvořila roztomilá vráska. Celkově vypadal dost roztomile. Sakra Louisi...... nad čím to zase přemýšlíš?
„C-cože si říkal? "
Upřel na mě svá zelená očka.
„O čem budeme vlastně mluvit? "
Můj hlas zněl víc vyrovnaně, než jsem si myslel.
Připadal jsem si jako dítě, které je na výslechu u rodičů, protože mu na krku našli cucflek.
„Prostě to takhle dál nejde. "
Zapřel se lokty o kolena.
Upřímně moc nechápu co tím myslí.
„C-co jako? "
Lehce se uchechtl.
„Vidím jak se premáháš, aby jsi se mnou vydržel v jednom pokoji. Nějakým divným způsobem se mě bojíš a to já nechci. "
Prohrábl si kudrliny.
Má pravdu, ale co s tím mám dělat?
„Harry.. jsi cizí, neznámé se a.... "
„Vím, jsem dítě. "
Znova se uchechtl.
„Pokud máš nějaký lektvar nebo kouzlo, kterým mě proměníš v dospěláka, tak do toho. "
Harrymu začli cukat koutky a mě se rty stočily do malého úsměvu.
„A co kdyby jsi na chvilku zkusil překousnout, že jsem- jak říkáš ty- ještě dítě a brát mě jako Harryho, ne jako dítě Harryho. "
Nervózně jsem se podrbal na zápěstí a lehce sykl. Jasně ty chytráku, udělat si rány na zápěstí, když máš alergie... fakt chytrý..
„J-já nevím, proč tu vlastně jsi? Proč to všechno? "
Čekal jsem nějakou dospěláckou, vyrovnanou a hlavně rozumnou odpověď.
Harry přetočil oči a nasadil výraz alá- Děláš si srandu?
„Už jsem ti to říkal. Protože tě přece miluju a nevzdám se tě. "
Řekl jako by to bylo nad slunce jasné.
Dobře. Mínění o tom, že je to vyspělá, vyrovnaná osoba se nepotvrdilo. Mluví o tom jako o počasí. Žádná nervozita, nic. Prostě mi to oznamuje, jako by se nechumelilo.
„A víš co to...milování.... vůbec znamená? "
Lehce jsem nakřápl téma, které mi dlouho vrtalo hlavou. Cítím se jako rodič, který svému synovi vysvětluje co je sex.
„Jasně, že jo. No Louisi, jestli chceš, tak ti to někdy vysvětlím, ale teď musíme řešit něco jiného. "
Fůha, tak s tímto týpkem to bude vážně těžké.
„Ne, jde o to, že přesně nevím co po mě chceš. "
Jednu ruku jsem položil na stůl a druhou si nervózně zmáčkl koleno.
Tato situace je mi nadměrně nepříjemná. Harryho chování se mění jako počasí a já vůbec nechápu co to má znamenat.
„Je divný, že jsi to ještě nepochopil. - svou ruku položil na tu moji - poznat se, z kamarádit a třeba...- od kašlal si - spolu chodit. "
Vydechl jsem přebytečný vzduch z plic.
„V-vždyť se neznáme a-a já potřebuju čas. "
„Chápu."
„Chápeš? "
Přikývl a já se v této situaci vůbec nevyznám. Nemluvil před chvílí jako osmiletý kluk?
„Takže by bylo moc troufalý tě pozvat do parku? "
Usmál svým oslnivým úsměvem při, kterém se mu objeví velké jamky v tvářích.
„J-já nevím.. "
„Prosiiim, aspoň jednou a když se ti to se mnou nebude líbit, tak tě nebudu nutit. "
Škemral.
„Si asi hodně věříš co? "
„Proč by ne. "
Zasmál se a upil ze skleničky.
🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸
Užijte si zbytek víkendu 🙉💕
#Larryisfuckingreal 👬👑❤
ČTEŠ
Small Dominant (LarryTexting)
FanfictionSmutek, temnota, beznaděj. Přesný popis Louise Tomlinsona. Co se stane, když mu do života přijde sluníčko Harry? Bude o něj bojovat jako o zlatou trofej, jako o vlastní život? Příběh plný lásky i nenávisti. Příběh o životě.... Nejlepší umístění:...