Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)

2.

Vzbudil jsem se a s trhnutím se posadil na posteli a prudce nahmatal hůlku. Jednou rukou jsem se opíral a druhou si mnul oči, prohrabával vlasy a dělal cokoli pro to, aby mě cosi záhadně ujistilo, že se mi taková kravina v životě nezdála.

"Co ti je, ty vole?"

Rozhlédl jsem se po pokoji a za doprovodu dešťových kapek jemně bubnujících na skla vitrážovaných oken se střetl s otráveným pohledem Jamese, kterého jsem svým počínáním musel nechtěně probudit.

"Zhasni aspoň," uchechtl se, když viděl, že se nemám k odpovědi.  Ani jsem si neuvědomil, že jsem rozsvítil. "Nebo se toho tvýho ksichtu ještě někdo lekne. Díky, to už je lepší."

Povzdychl jsem si. "Ty jsi fakt nejlepší kámoš, řekl jsem ti to už?"

"Ne," odvětil James a já věděl, že nakrčil obočí. "Ale já ti to říkám skoro pořád, jenže ty to neslyšíš. Protože většinou, když se na tebe snažím mluvit, tak si brnkáš prstama na loktě a děláš, že hraješ na megakoncertě na kytaru. Takovej autista ty jseš."

James se odmlčel a já se přikryl peřinou úplně celý od hlavy až k patě, protože mi to dávalo pocit bezpečí před vnějším světem i před mými myšlenkami. Větší blbost se mi fakt nemohla zdát. Aby se mi postavil zrovna ze Snapa, to by se celý svět musel obrátit naruby.

"Cososjtivlzssdalo?" uslyšel jsem zpod peřiny  Jamesovo nejasné huhlaní. Odkryl jsem se a požádal ho, aby to zopakoval, že jsem asi nerozumněl."

"Co se ti vlastně zdálo?"

Pokrčil jsem rameny a až pak jsem si uvědomil, že to nemohl vidět. "Coby. Blbej sen. Teda... spíš takovej divnej."

"Pořád to samý?"

"Jestli myslíš to, jak mi v mé psí podobě osekli ocas kvůli nějakémi hloupému módními trendu, tak... ne."

"A o čem tedy to bylo?"

"Spíš o kom."

"Dobře. Tak o kom?"

Ticho. Mám mu to říct, nebo ne? Cítil jsem se jak křehounká květinka, co utrhává okvětní lístky sedmikrásce, snažíc se přijít na to, zda-li jí její vysněný princ skutečně miluje. Dobře, tohle bylo trochu jiné.

Povzdechl jsem si smířen s koncem mého života, neboť za takové myšlenky mě James zaručeně zabije. Byť to byly pouze snové myšlenky.

"O... o Snapovi," hlesl jsem.

James, hned jak to uslyšel, rozsvítil svou hůlku a tiše došel k mé posteli,  kde odhrnul peřinu a sedl si k mým nohám.

"Tichošlápku...  přece víš, že mi můžeš říct úplně všechno. Jestli se kvůli tomu smradovi nějak trápíš, tak ven s tím."