Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)

18.

Vrátili jsme se zpět do našeho pokoje,  Potter za námi zavřel dveře. Když se nedíval, plácl mě Black rukou přes zadek, já ho za to plácl po hlavě. Sice mě to vzrušovalo, ale teď nebyla vhodná doba.

"Drážďíš mě, jseš v tom hrozně sexy," pošeptal mi do ucha. Potter, který právě mířil k nám, mu věnoval ošklivý pohled. Já jsem si sedl na postel a spíš než bych vnímal, co říká, jsem se ztrácel ve vlastních myšlenkách. Jakože, co se to se mnou děje? Jsem přece na holky, tak proč si jeho přítomnost užívám?

Nebo si jen něco nalhávám?

Protože... Proč se mi líbí, když mě provokuje? Proč cítím hrdost, když se na mě dívá, jakoby chtěl se mnou cosi dělat... v posteli? Proč jsem vedle něj zničehonic tak klidný? Vždyť je to poberta. Měl bych ho nenávidět z hloubi srdce, ale místo toho ho začínám mít rád. Sakra, proč? 

"Snape? Vnímáš mě?" 

Až když jsem uslyšel ten hlas, uvědomil jsem si, že od chvíle, co jsem si sedl, jsem si ztracen v myšlenkách hrál s knoflíky od kapsy na svých kšandách. Nevnímal jsem ani ťuk z toho,  co Potter říkal. Jakobych úplně zapomněl, že tu je.

Zakroutil jsem hlavou. Není přece nad  upřímnost, no ne?

"Můžeš mi laskavě říct, cos celou dobu dělal?"

"Neposlouchal tě?" opáčil jsem otázkou a naklonil hlavu na stranu, jakobych o tom doopravdy hluboce přemýšlel.

Pottter mě popadl za lem trika a přitáhl si mě blíž k sobě.

"Koukej mě začít poslouchat, Srabusi, jinak si poneseš následky!"

Vypadal tak rozzuřeně, že jsem se ho možná i bál. Strach mě ovšem ihned přešel, a to po uvědomění, že u sebe nemá svou hůlku, takže mi zas tolik ublížit nemů-

Ta myšlenka byla přerušena jako prásknutím bičem. Potter mě uhodil tak silně, že jsem spadl z postele. Poté ke mně přišel a bez varování mě kopnul do břicha. A ještě. A ještě jednou, dvakrát...

"Neměl ses narodit, řek jsem ti to už?"

Ale slzy jsem nevypouštěl. Nestál mi za to, abych mu dopřál ten pohled, na mně, očividně  zlomeného, slabého, díky jeho vlivu.

A chystal se mě kopnout ještě jednou. Zcela zjevně si najde záminku, aby mi ublížil, i tam, kde žádná není.

Nic se ale nestalo.

Nekopl do mě.
.
.
.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Protože on na něj zakřičel.

"Přestaň! Jamesi, dost! To stačí!!"

Vykoukl jsem zpod paže, pod kterou jsem se schovával, a pohlédl na něj. To, co jsem viděl, předčilo veškerá má očekávání.

Black se na něj zlobil. Byl dokonce tak naštvaný, že mu na spánku pulzovala žilka. Potter se stáhnul a mlčel. Zřejmě byl stejně překvapen, jako já.

"Jamesi..." Black se pomalu nadechnul a pomalu vydechnul. Uklidňoval se.

"Já... Promiň. Promiň, ale já už mu nechci ubližovat. A nechci,"

Hlas se mu zadrhl v hrdle. Zprudka se nadechl, velice zprudka.

"Nechci, abys ubližoval ty, Jamesi. Nechci, aby mu někdo ubližoval..."

Potter jen stál a civěl na něj, a zatímco já vztal ( s velikou námahou, ale přece) udělal snad jen jediný pohyb - otevřel hubu v nevýslovném úžasu.

Obešel jsem ho. Stanul jsem před Blackem.

Hleděli jsme na sebe.

"Tak už ti konečně došlo, co jediného jsem od vás kdy chtěl?" otázal jsem se.

On si skousnul ret a místo odpovědi plácl snad první věc, co ho napadla.

"Jseš v tom neskutečně sexy."

"Já vím, to už jsi říkal."

"Snape..."

"Ano?"

"Odpusťíš mi? Odpustíš nám? Prosím."

Hmm, těžké rozhodování.

Stoupl jsem si na špičky, chytil ho palcem a ukazováčkem za bradu a políbil ho. Bylo mi úplně jedno, že je tady Potter. Stejně o nás už ví, tak co.

"Nevím, jestli dokáži odpustit," zašeptal jsem, když na naše čela o sebe opřela, a my se zavřenýma očima vnímali jeden druhého. "Ale mohu na to zapomenout."

Tentokrát on políbil mě. Bylo to divné, vzhedem k tomu, že ještě před několika hodinami jsem ho nesnášel...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

... Co si to tu nalhávám. Ne.

Byl jsem do něj zamilovaný. Celou dobu...

~Promiň, Lili. Jen jsem si něco nalhával, abych nemusel čelit sebepřiznání. Možná jsem k tobě něco cítil, než jsme přijeli do Bradavic. ~

A proto jsem ho nenáviděl.

A on dělal, co dělal.

A já ho miloval... A nenáviděl. A nenáviděl jsem ho čím dál víc, jen proto, že vše, co se točilo okolo něj, mi způsobovalo strašlivou bolest.

Ta jeho arogance. Ta povýšenost. Poberti. Sláva, kterou měl. Holky, co se kolem něj věčně motaly. To jeho nikde nekončící štěstí. Tak moc mě to štvalo. Všechno.

A tak jsem to do toho polibku dal bezmyšlenkovitě znát.

Pak se ozval Potter.

"Já jsem furt tady, vy dva."