Snape's pov:
Black se díval za mě, výraz dokonale kamenný, a já dokázal jen ztuhnout. O čem to sakra melou? Jaký sen?
Sklopil jsem pohled na lavici a přemýtal na tím, co tak důležitého se mohlo Blackovi zdát, že o tom má mluvit se mnou.
"Nemluvil," prolomil nakonec Black to děsivé ticho a možná oddálil další várku ponižování. Mohla by to být jediná dobrá věc, kterou vůči mně kdy udělal. "A teď mu to ani neřeknu," pohlédl na mě a mrkl. Zamračil jsem se a odtáhl se od něj. Jdi pryč. Zmiz. Padej. Kšá.
Jeho to však od dotěrnosti neodradilo. Naopak. Jen naklonil hlavu na stranu a na jeho tváři začal pohrávat... proč se na mě najednou usmívá jak měsíček na hnoji? To určitě nedělá bez důvodu, problesko mi hlavou. Zase si bude chtít udělat ze mě legraci. "Proč jsi vůbec takový?" zeptal se.
Jak mu mám asi odpovědět? Co ode mne čeká? To si myslí, že mě může jen tak šest let šikanovat, ničit mi život, pokusit se mě zabít a já mu pak vyložím celou podstatu srdce, které je kvůli němu - ano, němu, protože on se ke mě z Pobertů (což je mimochodem dost pitomé jméno, kdybyste se zajímali o můj názor, což asi ne) choval vždy nejhůř - už na trosky?
ČTEŠ
Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)
FanfictionTi dva se nedovedou vystát. Vzájemně se nenávidí. Silná nenávist se ovšem snadno změní v něco jiného.
