Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)

12.

Zatlačil jsem na jeho hruď, aby mě konečně pustil, a k mému nesmírnému překvapení to udělal. Zatímco jsem se prudce vyšvihl na nohy, sledoval jsem jeho červenou tvář, skloněnou k zemi, popsanou perem zmatků, a nějaká část mého já, nová nebo doteď zapomenutá, se tomu zasmála.

"K-kam jdeš?" zvedl ke mně pohled a jeho oči se setkaly s mými.

Kam asi? Pryč od tebe, než si zase něco zkusíš. Já na tohle nejsem stavěný. Nejsem. A nebudu.

"Řekni aspoň něco," kníkl překvapivě vysokým hlasem, když jsem šáhl po klice. "Prosím. Řekni, kam jdeš."

Jdu ven. Už jsem ti to říkal. Je škoda, že mě nepo-

-to ale říkal hlásek v tvé hlavě, k němu to vůbec nedolehlo, uvědomil jsem si.

"Pro-"

"-bež spát," řekl jsem a naposledy se na něj podíval, než jsem opustil místnost. Jakmile se dveře zavřely, vydal jsem se ven.

Tam jsem si sedl na lavici. Byl to takový malý park, zahrádka patřící ubytovně. Byly zde bělavé břízy, malinové keře a úplně uprostřed, přímo naproti mně, byly vyvýšené záhony zdobené kamením a začínajícím porostem břečťanu a jako dominanta tam stála pyramida jahod.

Bylo to ideální místo na přemýšlení, zvlášť proto, že tu bylo víceméně ticho. Jen občasné šustění listů, do nichž se opíral vítr, šum mudkovské dopravy, když na cestě za druhou stranou budovy projelo auto, ale jinak jsem slyšel už jen vlastní hlásek, který má každý z nás v hlavě.

Chtěl tě jenom zmást. Nedá se mu věřit, řekl mi a já si skousl ret a zavřel oči. Na chvíli. Ten hlásek měl pravdu.

Tak proč mu věřit chci, když sám vím, že by to byla asi ta největší chyba v mém životě?

Srabusi, Srabusi, tvůj mozek je nakusy...

Hlásek pak na chvíli zmlknul a já se díval na tmavomodré nebe. Napravo zrovna padala hvězda. Takže, co si přeju? Nového spolubydlícího?

Jistě. Kvůli mně se určitě bude přepisovat rozdělení po pokojích, to zrovna.

Tak si přeju mazlíčka, kterému bych svá trápení šeptal do kožichu.

Bravo. Jeden bude šest týdnů spát po tvé pravici, vrátil se hlásek.

Sklapni.

Zapomeň.

Rád bych. Ale ta bolest je příliš čerstvá.

Tak se za ním vrať. Třeba se do tebe vážně nějakým nedopatřením nebo čímže to zakoukal.

Blbost.

Mě nikdo nemůže milovat. Někdo jako já si lásku nezaslouží. Proč taky? To je jako věnovat lásku odpadu v oceánu nebo výkalové výplni žump.

Můj mozek je nakusy, a mé srdce taky...

Nebreč, řekl hlásek.

Pozdě.