Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)

16.

Sirius's pov:

"Ja-Jamesi?"

Stál jsem jako přimrazený se Snapem stale v náručí, on své ruce z mého krku už stáhl. Ten polibek, který mezi námi právě proběhl...

...bylo to něco dokonalého. Líbal jsem asi tak dvě třetiny holek na škole a s žádnou jsem si to tak neužíval. Nevím, jestli je to tím, že Snape není holka, aspoň podle toho, co se ukázalo, že má v kalhotech, nebo prostě mou nadržeností. Chtěl jsem, aby mi dal pusu, a on to udělal. Takže si to celé jen nalhává, přesně jak jsem si myslel. Protože ačkoli se tomu povětšinou úporně brání, jeho vzdechy a některé činy svědčí o tom, že ke mně hluboho uložené vnitřní já toho zmijozela cítí jakousi zvláštní a pro něj matoucí náklonost. Ale nevím, nejsem psycholog. Nebo psychiatr, abych snad mohl doporučit alternativní léčbu.

Ale co se to zatraceně děje se mnou, to jsem neměl nejmenší tušení.

"J-já budu asi dělat, že jsem nic n-neviděl," zakoktal se James a já měl sto chutí ho jít obejmout - nicméně jsem si to hned rozmyslel. V blízkosti Snapa by to nemusel být ten nejlepší nápad.

A tak jsem mu jen s tichým úlevným oddechem poděkoval.

James si posunul brýle na nose a nyní už zkoumavým pohledem hleděl na nás dva. Nikdo nic neříkal. Prohrábl si vlasy.

"Nepozvete mě dovnitř, nezdvořáci?"  vypadlo z něj nakonec, na naše pozvání ale nečekal, jednoduše si k nám nacupital sám. James byl z nás tří ten nejodlišnější. Byl nejmenší, asi o půl hlavy menší, než Snape, který byl asi o půl hlavy menší, než já. Vlastně byl Snape druhým nejvyšším v ročníku, samozřejmně hned po mé maličkosti.

Taky měl James docela jiné vlasy, než my. Zatímco Snape a já jsme oba měli černé vlasy zhruba po ramena, on je mě ostříhané na kluka. Sice černé, ale jiné. Najednou mi došlo, jak velkou měl Snape před okamžikem pravdu. Jsme asi tak strejně odlišní, jako podobní.

Hleděl jsem střídavě na Jamese a na něj. On zase očima propakoval návštěvu. Oči...

Jenom v očích jsem se nejvíce lišil já. Oni měli tmavé, já modré.

"Co to, že jste očividně skončili spolu?" uchechtl se a  bez optání hupsnul na postel.

Snape otráveně vydechl. "Děláš, jakobychom měli na výběr," sykl. Neměl ho dvakrát v lásce, jak vidno. Mohl jsem být rád, že i když je to s ním složité, dokáže se mnou mluvit normálně. Možná to bylo proto, aby se mnou přežil šest týdnů, s tím, že pak se znovu vrátí k syčení, vrčení, kousání a kopání, jak to měl ve zvyku na hradě.

"Hele, brzdi, Srabusi. Jen jsem se zeptal."

"Já vím," odsekl Snape. Pání, ten kluk opravdu není šťastný z přítomnosti mého kamaráda. (Vůbec to nezní úchylně xD)

"Tak co je?"

"Co jako?

V tom jsme se do toho vložil já a musím vám říct, že to bylo potřeba.

"Nevěděl jsem, že tu jsi taky."

James, který předtím propaloval Snapa pohledem, obrátil pozornost ke mně. Snape mezitím pohlédl ke dveřím. Chtěl utéct. Utéct před problémy, utéct před námi. Upřímně? Nedivil jsem se mu.

"Jo, ale v jiným patře, s panem blonckou 'úžasnou'.  A teď - už jste jedli?"