Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)

13.

Moc vám děkuju za všechny hvězdičky i komentáře, které této knize věnujete. Jste úžasní.
Před několika kapitolami jsem se ptala, kolik lidí tuto knihu čte. Dočkala jsem se většího počtu odpovědí, než  jsem čekala, a to mi dělá velikou radost.
Luv yall 💚💚💚

Sirius's pov:

Jakmile se dveře zavřely, naplnilo mě přesvědčení, že kdybych už neseděl, dozajista bych se bezdůstojně sesypal a vyslal po místnosti vlny dunivéno zvuku, který by vydal náraz zadku o zem.

Ještě chvíli jsem ty dveře hypnotizoval, snad v naději, že se Snape vrátí, usměje se na mě -což už ostatně samo o sobě bylo zhola nemožné- a prohlásí, že něco takového od toho pitomce Blacka čekal. Že ví, že to ode mne nebylo myšleno zle. Že jsem prostě jen blbej a on to už ví dávno. Nic se nestalo.

S hlavou plnou zmatků jsem se vyškrábal na postel a přikryl se dekou.  Neplánoval jsem usnout, jen ležet a klidně se utápěn v myšlenkách dívat na nudnou protější zeď. Co mě to napadlo? Proč jsem ho-

Mé myšlenky přerušil tichý zvuk, velmi tichý, přicházející zvenčí otevřeným oknem. Zaposlouchal jsem se pozorněji a jakmile se k mým uších dostala další část, věděl jsem, proč si zvuk strhl tolik mé pozornosti, zvlášť, když jsem těsně před jeho zaregistrováním z okolního světa nevnímal takřka nic.

Byl to pláč. Náhlý, stejně tichý jako toužící po neodhalení, po klidu, po samotě. Nejsem nějaký empatik nebo cosi podobného, ale ten zvuk mluvil za svá vlastní nevyřčená slova.

Neměl jsem sílu dojít k oknu a podívat se, kdo pláče. Možná jsem to věděl až moc dobře.

Ne. Stoprocentě jsem věděl, kdo to je. Hlas pláče, ať už toho bojácně tichého, nebo hlasitějších vzlyků, byl mým uším dobře známý.

Schoval jsem se celý pod peřinu. Ještě před několika týdny by ten zvuk byl pro mé uši jako rajská hudba, ale teď jsem se za skutečnost, že jsem ho  vyvolal já, spíš styděl. 

Takto jsem nad věcmi přemítal ještě hodnou chvíli, než pláč začal slábnout a-

Zamiloval jsem se do něj? Napadla mě nezvaná myšlenka. Je to vůbec možné? To proto mi na něm najednou tak záleží? Proto se teď cítím špatně?

-nakonec utichl a nechal za sebou jen šumění listů venkovních bříz, profoukávaných nočním vánkem.

A já, ačkoli jsem to nijak neplánoval, jsem ukolébám tím zvukem usnul.