Hater? Lover? (Severus SnapeXSirius Black)

8.

Snape's pov:

Stál jsem s černou taškou přes rameno s nápisem S jako Slytherin před dřevěnými dveřmi obarvenými na tmavě modrou. Byly vysoké asi dva metry a široké dost na to, abych prošel i s roztaženými pažemi. No, ikdyž to možná přeháním. Ale prošel by tudy bez obtíží i Červíčkův tlustý zadek.

Povzdechl jsem si a vytáhl papír, který jsem dostal před cestou. Ano, pochopili jste správně: dnes byl ten den. První den bez hůlky a povolení vykonávat kouzelnické činnosti a ještě ke všemu první den v mudlovských ubytovnách.

Číslo pokoje: 316.

Zkontroloval jsem klíč, jestli je to číslo shodné, a pak pohlédl znova na dveře.

"Tak dobře," zamumlal jsem si pro sebe a odemkl.

Uvnitř byla místnost asi pět metrů na pět metrů, mudlovská lednice, dvě skříně a velký psací stůl. Naprosti mě se vyjímalo okno se zdobenými rámy, které bylo zahalené pletenými zavěsy.
Stěny byly obarveny na modrou, která však končila asi dvacet centimetrů před stropem, který pak už byl celý bílý. 

A taky tu byla, přímo uprostřed mezi dveřmi a oknem, velká manželská postel. S trochou štěstí jí budu mít sám pro sebe. Jen to štěstí mít...

Obešel jsem ji a položil tašku vedle strany u okna. Pokud mi sem dosadí nějakého pitomce, aspoň budu na lepším místě. U okna je to totiž vždycky lepší. Lepší výhled, možnost otevřít okno bez namáhavého obcházení či překračovaní postele, lepší proudění větru, pokud nějaký je, a spousta dalších benefitů, na jejichż vyjmenování po náročné cestě nenachazím sílu.

Rozepl jsem tašku a podíval se, jaké oblečení by bylo do mudlovského prostředí vhodné, abych nevypadal jako idiot a zároveň nebyl na mě znát kouzlenický um.

"Fajn... tak fajn...," prohlásil jsem, když jsem odkudsi ze dna vylovil své zelené odrbané triko a kšandy, které otec kvůli pivnímu břichu už nemohl obléknout. Převlékl jsem se. Možná jsem vypadal hloupě, ale bylo mi to v tuhle chvíli jedno.

Vrátil jsem se k tašce a začal vybalovat. Když jsem byl asi o pět minut později hotový, nevěděl jsem, co dělat. Na čtení jsem chuť neměl, ta ale jistě přijde později, a jak se znám, bude to zase kolem jedenácté večer.

Mou pozornost upoutalo troubení ozývající se z venčí. Pohlédl jsem dolů na cestu a spatřil kupu aut, kterak stojí před jinými nabouranými vepředu. Popadl jsem malou tašku, kde jsem měl klíče a nějaké mudlovské peníze a vydal se ven objevovat svět. Koneckonců, času mám spoustu, neboť schůzi máme mít až na konci týdne a dnes je čtvrtek, a navíc mě tam venku nic nesejme. Každopádně se vrátím do dvou hodin. Déle by mě to tam ani nebavilo, koneckonců, valná většina z nich jsou mudlové.