„Co jí trvá tak dlouho?" Zeptal jsem se sám sebe, rozdělanou práci nechal prací a rozešel se k paláci. Už od začátku jsem z toho neměl dobrý pocit, ale teď jsem neměl daleko od paniky. Měla se vrátit už před dvěma hodinami.
„Bucky!" Z mého přemýšlení mě vyrušil Shurii hlas, zastavil jsem se v pohybu a otočil se za jejím hlasem. „Nemusíš se bát, je v pohodě." Usmála se na mě. Přikývl jsem, i když jsem si tím nebyl tak jistý. Neměla jsem z toho dobrý pocit. „Už se vrátili?" Zeptal jsem se, Shuri přikývla a podívala se za sebe na hangár. „Ale měla bych tě varovat, pokud tam půjdeš." S nadzvednutým obočím jsem se na ni podíval a čekal na to varování. Shuri pohled ze mě přesunula na zem a povzdechla. „Řekněme, že se tam něco stalo a-" Víc jsem slyšet nepotřeboval. Prošel jsem kolem Shuri, která se mě snažila zastavit a přemluvit. „Počkej! Nenechal si mě to dokončit. Lilly je v pohodě, teda skoro, ale to s tím nesouvisí..." Zastavil jsem se. „Tak co? Je v pohodě nebo ne?" Otočil jsem se k ní a vážně se na ni podíval. Srdce mi v hrudi bilo jako splašené. „V jednu chvíli říkáš, že je v pohodě a tu druhou, že ne. Tak mi řekni, co se tam stalo?" Chvíli bylo ticho, než přikývla a podívala se na mě. „Jak jsem řekla, možná se ti to nebude líbit." Prošel jsem si i horšími věcmi, tak co mohlo být ještě horšího? Kdybych jen věděl...
------------------------------
Nehybně jsem seděla na podlaze Jetu, nohy přitažené k tělu, které jsem si rukama objímala a čelo měla opřené o kolena. Ten Stevovo příběh nebyl ten nejhorší, co jsem kdy slyšela. Ne, to co mě zaráželo ze všeho nejvíce, byl ten fakt, že byl opravdu naživu. Naživu a ani jednou se nás za tu dobu nepokusil kontaktovat. Dyť pro tebe umřel, co chceš ještě víc? Zaťala jsem čelist a víčka pevně stiskla k sobě. Jediné, co si mi honilo hlavou, byla ta vzpomínka. Ta vzpomínka, co mě po dlouhou dobu honila a strašila ve snech. Ta vzpomínka, ve které jsem viděla tu budovu vzlétnout do vzduchu a nemohla nic udělat. Nemohla jsem ho zachránit. Nemohla jsem zachránit svého nejlepšího přítele. Nemohla-
„Lásko? Lilly?" Ztuhla jsem v pohybu a podívala se směrem, odkud vycházel známý hlas mého manžela. Stál u rampy a se smutným a chápavým výrazem na tváři se na mě díval. Takže to už taky ví. „Jsi v pořádku?" Zeptal se, popošel ke mně a klekl si přede mnou. Pokrčila jsem rameny a s ubrečenýma očima se na něho podívala, než s hřbetem ruky otřela nos. „J-já nevím." Přiznala jsem a kousla se do tváře. „Po tak dlouhou dobu jsme si mysleli, že je pryč. Že je mrtvý a najednou se prostě z ničeho nic objeví...." Vydechla jsem a rukávem si setřela slzy, co mi tekly po tvářích. „Já vím." Usmál se a chytil mě za ruku. „Ale teď chci upřímnou odpověď." Řekl rázně. „Jsi v pořádku? Nic se ti nestalo?" Pousmála jsem se a zakroutila hlavou. „Ani ne. Jen pár škrábanců, jako vždycky." Jakmile jsem to dořekla, zamračil se a prstem mi přejel přes rozseklé obočí a poškrábanou tvář. „Jsem rád, že se ti nic nestalo jinak bych-"
„Ano, já vím. Jinak bys mi ukázal proč raději nenaštvat svého manžela super-vojáka. Chápu." Usmál se a pohladil mě po tváři. Až teď jsem si všimla, že měl zpátky svou železnou ruku. V tu chvíli jsem se rozhodla, že to téma nechám najindy. „To taky, ale nejdřív bych ti pořádně vynadal a potom tě už nikdy nikam nepustil." Vážně jsem se na něho podívala a chytila za ruku. „Děkuju."
„Za co?" Zeptal se a nechápavě se na mě podíval. „Za to, že jsi mi zlepšil náladu. Už jenom tvoje přítomnost mi hodně pomohla. Miluju tě." Zachraptěla jsem, natáhla se k němu a hlavu mu položila na rameno. „Taky tě miluju."
Chvíli mezi námi panovalo ticho, než jsem ho přerušila. „Stále nemůžu uvěřit, že je naživu." Odtáhla jsem se od jeho ramene a podívala se za Buckyho, kde Steve stál a se smutným úsměvem na tváři nás sledoval. Pousmála jsem se. „Vsadím se, že nás slyší." Bucky se pousmála a podíval se za sebe. „Doufám, že jo, protože chci, aby věděl, že mu budu muset nakopat zadek. Pako jedno." Uchechtla jsem se a podívala se na ně. Steve se taky uchechtl a zatřásl hlavou. Věděla jsem, že mi to bude nějakou dobu trvat. Musela jsem si zvyknout a uvědomit si, že byl ve skutečnosti s námi a naživu. Steve Rogers byl naživu.
*************************
*************************
*************************
Jen taková otázečka: Mám v tom pokračovat? Má to cenu?
Paris-99
