Třicet dní ✔ (Drarry Czech) - DOKONČENO

#10 - Thomas

#10 VYTVOR CHARAKTER A NAPÍŠ K NEMU KRÁTKY PRÍBEH.

Byl jsem překvapen, když nám Brumbál oznámil nástup nového studenta uprostřed školního roku. To bylo opravdu zvláštní. A ještě více podivné bylo jeho zařazení do naší koleje. Nastoupil k nám v sobotu při obědě, zřejmě, aby měl dostatek času se ve škole porozhlédnout, než se spolu s námi vrhne do víru učení.

„Ahoj, já jsem Thomas," představil se a nenuceně usedl na volné místo mezi mnou a Ronem.

„Harry," řekl jsem a se zdrženlivým úsměvem mu potřásl rukou. Seznámil se i s ostatními spolužáky v našem dosahu a stočil svůj pohled znovu na mě. Prohlédl jsem si ho, než se znovu usadil. Zdál se dost vysoký, a ačkoliv neforemné hábity skrývají postavu velice dobře, nedokázal jsem si představit, že by nebyl štíhlý. Kudrnaté vlasy měly odstín narezlé blond a spadaly mu do pohledného obličeje, z nějž na nás koukaly nebesky modré oči. Okolo nosu měl rozesetých několik drobných pih a stihl jsem si všimnout, že při úsměvu se mu na pravé tváři tvoří ďolíček.

„Proč jsi nastoupil tak pozdě?" zeptala se Hermiona a k mému překvapení dokonce zaklapla knihu. Ucítil jsem, jak se mi na zátylku zježily vlasy, a pohlédl směrem, ze kterého jsem tušil problémy. Od zmijozelského stolu se naším směrem dívali tři chlapci a všichni do jednoho propalovali Thomase pohledem. Vyhledal jsem Dracův pohled a usmál se na něj, on mi odpověděl zamračením. On, Blaise i Theodore zírali naším směrem s nepřátelským pohledem a já se v duchu usmál. Byl to krásný pocit, vědět, že jim stojíme za obavy a žárlivost. Ovšem nejvíce mě samozřejmě zajímalo to, že se Draco cítil nejistě, i když z mé strany to bylo naprosto zbytečné. Mé srdce zajal příliš pevně, než aby ho nějaký kudrnáč mohl ohrozit.

„Vrátili jsme se ze Švédska, kde jsme s otcem a matkou žili posledních sedm let," odpověděl a nabral si na talíř porci dušeného masa a šťouchaných brambor. „Měli tam nějakou práci na místním ministerstvu kouzel. Jenže onemocněla babička, takže jsme se museli vrátit sem. Potřebuje určitou péči a neustálé přemisťování by bylo zbytečně náročné." Říkal to lehkým hlasem, ale neušla mi mírná stopa bolesti. Netušil jsem, zda to bylo kvůli stavu jeho příbuzné anebo proto, že musel v minulé škole nechat všechny své přátele, ale nechtěl jsem se ptát. Předpokládal jsem, že pokud bude chtít, sám se o tom časem rozpovídá.

„Jaká je tamní škola?" otázal se Ron mezi sousty pečeného kuřete.

„Chladná," zasmál se Thomas a dal na odiv své dokonale rovné, drobné bílé zuby. „Je tam strašná zima, hábity máme podšité kožešinou. Tedy," zarazil se, „já už ne." Povzdechl si. „Změna je život. Naštěstí se jedná jen o půl roku a budu se tam moci vrátit."

„Nezůstaneš s rodiči tady?" zajímal se Neville, sedící vedle Hermiony.

„Ne." Rázně zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem tam zůstat, jsem už plnoletý. Ale rodiče o tom nechtěli slyšet." Zamračil se. „Jako by na tom záleželo, stejně budu pět měsíců ve škole tady, mohl jsem klidně zůstat i s Heidi tam."

„Máš přítelkyni?" zeptal jsem se a představil si, že by se totéž stalo mně. Otřásl jsem se. Už ty dva měsíce prázdnin pro mě byly nesnesitelné, utápěl jsem se ve smutku a nervozitě, neboť jsem za tu dobu Draca vůbec neviděl a naše vzájemné dopisy absolutně nedokázaly nahradit objetí, polibky a zkrátka přítomnost toho druhého. Bylo mi Thomase líto.

„Ano." Přikývl a dál to nerozváděl. Zajímal se ještě o nějaké informace ohledně chodu školy, o nichž ho Hermiona ochotně informovala a poté jsme všichni společně začali opouštět Velkou síň.

Spěchal jsem si do ložnice pro dres, abych stihl famfrpálový trénink, když mě ihned za dveřmi popadla čísi ruka a hrubě mě přišpendlila ke zdi. Srdce se mi rozbušilo náhlým leknutím a adrenalin tryskající mými žilami chtěl toho útočníka okamžitě odstrčit, avšak nedostal jsem příležitost.

Ovanula mě naprosto dokonalá vůně a Draco se s dosud nepoznanou žádostivostí přisál na mé rty. Podlomila se mi kolena, ten polibek byl plný surového hladu, jenž se zakusoval do mých útrob se zničujícím účinkem. Jeho jazyk se probojoval do mých úst s nezvyklou brutalitou, zuřivě sváděl bitvu s mým, lehce zaskočeným. Jeho ruce byly zaťaté do mého zadku a já jen bezmocně dokázal svírat jeho vlasy ve svých pěstech.

Polibek skončil příliš rychle a ponechal mě naprosto zaskočeného. A zřejmě i ostatní, neboť na nás hleděli s mírně pobaveným pohledem. Až na Thomase, v jeho očích byla znatelná jistá nechuť, mě to však nezajímalo. Nořil jsem se do stříbrných duhovek a sotva jsem popadal dech nad touhou, jež se mu v nich znatelně zračila.

„Co to bylo?" zeptal jsem se tiše, aniž bych pustil jeho vlasy anebo zrušil naše objetí. Užíval jsem si teplo jeho těla na svém.

„Značkuji si teritorium," zašeptal se značným sebeuspokojením a vtiskl mi ještě jeden krátký polibek. „Jen ať ten frajírek ví, že jsi jenom můj," řekl výhružným hlasem a mně se z toho zamotala hlava.

„Má přítelkyni," opáčil jsem se zdviženým obočím.

„Klidně ať jich má dvacet. Ale jestli na tebe sáhne, zabiju ho," zavrčel mi do úst a pak se se sebejistým výrazem narovnal a pustil mě. Rychlými pohyby si upravil vlasy do přijatelného účesu, počastoval Thomase přezíravým úšklebkem a jako pán tvorstva odkráčel pryč, s hlavou pyšně vztyčenou. A ve mně se rozlil dokonalý pocit, který mě donutil se zubit od ucha k uchu, i když byl následný trénink naprostým fiaskem.       

Ahoj.

Taky vás představa žárlivého Draca nutí se culit? Mě teda ano. :D
Snad se vám dnešní část líbila, těším se zase zítra.

Budu ráda za každou zpětnou vazbu.

Womi