Třicet dní ✔ (Drarry Czech) - DOKONČENO

#25 - Upřímné rozpaky

#25 VYBER SI NEJAKÝ CITÁT O LÁSKE A ZAČNI NÍM SCÉNU.

„Nejkrásnější věc na světě je, když najdete někoho, komu můžete říct vše, co se vám honí hlavou," pronesl Ron zasněným hlasem.

Pansy vyprskla smíchy. „Theo, lituju tě," vypískla během záchvatu a já sledoval, jak Ron rudne. „I když," pokračovala s naoko zamyšleným výrazem, „vlastně lituju nás všechny."

„Proč?" ozvalo se dvojhlasně od Theodora i jeho přítele.

„Zlatíčko -" otočila se s afektovaným úsměvem k Ronovi, „- ty nám všem řekneš spoustu blbostí, které by měly zůstat jen ve tvé hlavě. A to je určitě jen slabý odvar toho, co musí poslouchat Theo."

„O tom to přece není, Pansy," namítla Hermiona dřív, než se kluci vůbec stihli nadechnout. „Já vám taky řeknu spoustu věcí, ale jsou... tajnosti, řekněme natolik intimní, že by je neměl slyšet nikdo jiný, než Blaise."

„Proč?" zeptal se Draco líným hlasem a uvelebil si hlavu na mém klíně pohodlněji. „Nás by taky třeba zajímalo, jaká místa se vám pro spontánní sex zdají vzrušující." Usmál se, jak cítil mé prsty probírající jeho vlasy a Hermiona se zahihňala. „Rozhodně víc, než že má Weasley květované pyžamo a spí s plyšovým jednorožcem."

„Harry!" vyštěkl Ron, rudý tak, že nebylo poznat, kde mu končí čelo a začínají vlasy. „Tys mu to řekl?"

„Vyklopil jsi to sám." Blaise vyklenul obočí a protočil oči. „Nesmíš chlastat, když to neumíš."

„Do prdele," zamumlal Ron a zcela netypicky se vetřel Theodorovi do náruče, jenž jej začal hladit po zádech a nás sjel mrzutým pohledem.

„Nechte ho být." Usmál se. „Už jsem mu koupil nové. Zelené se stříbrnými hady." Ron zaúpěl.

„No, to je teda výhra," ušklíbl jsem se.

„V klidu, zlato." Draco otevřel oči a zadíval se zespoda na mě s naprosto nevinným úsměvem. „Ty dostaneš stříbrné se zelenými hady."

„To si děláš srandu?" Zamračil jsem se a pak vrhl ublížený pohled na Blaise. „A co Hermiona?"

„Ta už ho má," řekl klidně a objal ji okolo ramen. „Je v něm děsně sexy," dodal s přivřenýma očima a políbil ji na krk, čemuž se zachichotala.

„Hm, asi vám taky něco pořídíme," zabručel jsem.

„Mimochodem," ozval se Blaise, „pokud chcete adrenalin, tak to zkuste dělat před dveřmi Snapeova kabinetu."

„Děláš si prdel?" Theo zalapal po dechu. „To mi chceš říct, že ty a Grangerová...?"

„Dvakrát," špitla Hermiona a já vytřeštil oči. To bych do ní tedy neřekl. Zajímalo by mě, jak se to Blaise povedlo, protože bych se vsadil, že kdyby je Netopýr chytil, tak by je na místě zabil a pak hned vyloučil.

„No, tak to je hustý," uznal Draco s mírným pokýváním hlavy. „Kam se hrabe naše Astronomická věž."

„Draco!" Pohoršeně jsem vypustil vzduch z plic.

„No, co?" Zasmál se. „Proti Blamione jsme žabaři. Co ty, Pansy? Kde jste řádily s Millicent?"

„Ve Velké síni po stolem," řekla, aniž by se začervenala. „Teda, pod stolem jsem byla já, Mill se snažila večeřet." Všichni uznale zahučeli. Musel jsem být rudý až na zadku. To si určitě vymyslela! „Ale slyšela jsem, že Diggory s Collinsem si střihli číslo na ošetřovně."

„Tak to je taky slušný," zasmál se Draco. „A co vy, Theo? Kde jste si to nejvíc užili?"

„V Chroptící chýši to celkem ušlo, ale bylo to tam dost zaprášený. Na cestě do Prasinek to bylo lepší." Na tváři mu vězel spokojený úsměv, když se podíval na nás.

„Harry, je ti jasný, že to musíme trumfnout, že jo?" Dracova otázka mě zastihla zcela nepřipraveného a sotva jsem se zmohl na prapodivné blekotání.

„Vidíte, že mám pravdu," zamumlal Ron do Theodorova hábitu. „Je skvělé mít někoho, komu můžete říct cokoliv."

Už aby bylo po výzvě, mám pocit, že mě napadají samé kraviny. :D