Soul Bearer ~ CZ

5. Job v pekle

11:16 stále ten den

Lucifer seděl za svým stolem a usmíval se na mnou podepsanou pracovní smlouvu o umývání hajzlíků a úklid předpeklí.

„To bychom měli. Jak já zbožňuju smlouvy," promnul si spokojeně ruce.

„Tady je kopie smlouvy pro vás. Dále zavolám Davea, postará se o vaši uniformu a ubytování."

„Ubytování?" vyvalila jsem oči.

Zvedl důležitě prst.

„Co peklo schvátí, to už nenavrátí. Vy jste jako malá nekoukala na pohádky?"

„Skvělý."

„Všechno je vám tedy jasné?"

Přikývla jsem. Dvakrát lusknul a do místnosti vešel kluk o něco starší než já. Asi Dave. Vypadal jako nějaký lamač srdcí z gotických románů. Vysoký, černé vlasy, tmavé uhrančivé oči. Další z pekelných poskoků Lucifera.

„Dave, prosím, postarej se o slečnu."

Vstala jsem se svou kopií smlouvy a šla za Davem.

„Přeji vám příjemné vytírání záchodových mís," škodolibě se usmál a zvedl hrnek s kávou ke svým ústům.

„Pozor, abyste se neopařil," napodobila jsem jeho zlomyslný tón.

„Nápodobně, slečno Evansová," usmál se tajemně.

11:30

Dave toho moc nenamluvil. Po cestě do -4. patra jen ledově koukal kolem sebe. Mlčky jsem ho následovala tmavou chodbou, které se design předcházejících prostorů ani nedotknul. Stěny neměly okna a působilo to tu jaksi neutěšeně.

Můj pokoj byl malinkatý, taky bez oken, s postelí, skříní, stolkem, židlí a malou koupelničkou. Aspoň jsem ho měla jen pro sebe.

Dave otevřel skříň, ve které visel pracovní úbor.

„Snídaně je v 05:00, oběd ve 12:00, večeře v 17:00. Jídlo vám bude přiřazováno dle kvality vaší odvedené práce. Večerka je ve 22:00. Je to jasné?"

Mlčky jsem kývla.

Dave se chystal odejít.

„Počkejte chvíli. Já se jen chtěla zeptat... Co když mě někdo venku bude hledat? Víte, z práce a tak." Nervózně jsem si třela paži.

„Jste napůl v pekle. Nikdo vás hledat nebude."

Řekl to chladně, až mě z toho píchlo v hrudi. Odešel a nechal mě v místnosti samotnou.

Svalila jsem se unaveně na postel. Do noci jsem nejedla, zůstala jsem na pokoji. V noci jsem usnula s pláčem.

Druhý den v předpeklí 04:45

Bušení na dveře. Tma. Infarkt.
Takto nějak začal můj první pracovní den v předpeklí.
Ke snídani jsem dostala sklenici vody a krajíc chleba s máslem. Takhle brzo jsem ani neměla chuť cokoliv pozřít.

Umyla jsem se a nasoukala do pracovního úboru. Ne mé drobné postavě vypadal směšně. Povzdechla jsem si a začala se řídit pokyny.

05:25 - start
1. Umýt záchody, podlahu, umyvadla vyleštit zrcadla
2. Umýt podlahu na recepci
3. Utřít stolky v chodbě
4. Vyměnit vodu květinám
5. Vyměnit svíčky a zapálit je
6. Utírat prach

14:00 - opakování
18:00 - opakování

Devátý den v předpeklí - 21:00

Vlastně jsem měla tři kardia za den. Úklid mi až tak nevadil, ale co bylo horší tak samota.