Soul Bearer ~ CZ

6. Pekelní společníci

Získala jsem lepší pracovní pozici, lepší ubytování a lepší obecný postoj k Luciferovi i k předpeklí.

Jedenáctý den v předpeklí - 08:00

Díky nové práci jsem zjistila, že Dave je hlavní asistent Lucifera. Sdílela jsem s ním a ještě s Alfrédem, další z hlavních asistentů, recepci uspořádanou do kruhu.

„Takže vaše práce spočívá v drobných povinnostech jako je papírování, obstarávání kávy pro mě a dalších úkolů, o které vás požádá kdokoliv z kolegů," Lucifer ukázal na Davea a Alfréda.

„Potom máte závažnější povinnost, a to připravit desky s dušemi na kontrolu. Zkontrolované desky budete následně předávat panu Cháronovi. Najdete ho v -5 patře. Desky mu pouze předejte a on se postará o jejich další transport. Jasné?"

Kývla jsem.

„Tady přes to," ukázal na černý matný telefon vedle počítače, „se se mnou můžete spojit, když bude třeba. Číslo je 666. Není to úžasný?" zasmál se jako by právě řekl nejvtipnější joke na světě.

„Vy dva mi na ni dohlédněte."

S těmito slovy se odebral do své kanceláře.

Dave hleděl v plné nepřítomnosti do monitoru počítače. Jediný Alfréd se mě asi rozhodl brát jako kolegyni a ne jako tupou kořist.

„Jsem Alfie," přiskočil ke mě s nataženou rukou.

„Sam," usmála jsem se a ruku přijala.

„Jeho si nevšímej, ten ztratil vychování už v dobách inkvizice."

„To sedí od někoho, kdo tu trčí už 50 let za smilstvo," zabrumlal Dave s pohledem stále upřeným na obrazovku.

„50 let?" vypadlo ze mě udiveně, protože Alfie vypadal stejně starý jako já.

„Musíme si v předpeklí odpracovat trestné činy, čím vážnější jsou, tím déle to trvá."

Otočil se k Daveovi.

„A navíc se za to nestydím. O tolika ženách, co já měl mužů, by sis mohl nechat jen zdát."

„Taky proto tě tenkrát vyhnali. Možná kdyby si spal s babama-"

„Tak to prrr, Dave. Podívej se kolem sebe teď. Dneska kámen prcá cihlu a všem je to jedno. Nemám se za co stydět."

Sarkastickej pesimista, gay a neschopná holka, co je tu na půl omylem. Tým století.

Zazvonil můj telefon. Zamrzla jsem. Nevěděla jsem, co říct. Haló tady peklo?

„Ukaž zlato," Alfie ke mně přijel na kolečkovém křesle a natáhl se pro sluchátko.

„Alfréd, asistent pana Lucifera v předpeklí, přejete si?"

Nenápadně jsem si jeho větu zapsala na papírek.

„Ano. Dobře. Někoho tam pošlu."

Položil sluchátko a otočil se na Davea.

„Vezmi prosím nachystané desky nahoru. V přednebí čeká Travis, chce je pro Bohůše."

Dave se mlčky zvedl a odkráčel.

„Bohůš?" zasmála jsem se.

„No jo. Tak říkáme šéfíkovi nahoře. Máš se ještě co učit."

Telefon zazvonil znovu. Alfie na mě povzbudivě kývl.

„Sam Evansová, asistentka pana Lucifera v předpeklí, budete si přát? Momentálně tady není, ale můžu mu nechat vzkaz. Dobře. V kolik? Ano, vyřídím. Mějte se."

Cítila jsem se zase jako v práci. Ve své práci.

„Bezvadný! Co kdo chtěl?"

„Někdo odsud se mě ptal, kdy má Lucifer volno na soud. Jakej vlastně soud?"

„Když jsi sem přišla, všimla sis oddělení soudu, že?

Kývla jsem.

„Tam zasedají soudci, většinou andělé a démoni. Jsou voleni a schváleni Luciferem a Bohem. Soudí duše před tím, než putují k Cháronovi a dál - do pekla nebo do ráje. Občas u soudu musí zasedat Bůh i Lucifer, třeba u úplatků. Zvažují se okolnosti podplatitele a jeho následná cesta, kam patří."

„A to jsou po světě tyhle organizace všude? Copak tady v Londýně se dají soudit všechny duše na světě?"

„To nikdo neví. Stejně tak jako nevíme, jestli vůbec je opravdové peklo nebo ráj. Naše vědění začíná u Dorris a končí u Chárona. Lidem, no nám spíše jako zatraceným duším, toto vědět nepřísluší."

„To je zvláštní."

„Zvláštní, přesto plně fungující."

Využila jsem příležitosti, že se můžu ptát.

„Hele a co ten Michael? Proč je tak protivnej?"

„Znáš z bible tu povídačku, jak Lucifer sloužil Bohu ještě spolu s archandělem Michaelem a ten ho později svrhl z nebe, protože odmítl poslouchat Pána?"

„Něco málo."

„Je pravda, že autor se s tím hodně piplal a krášlil, ale když odloupneme zlatý obal, bylo to zhruba takhle: Bůh je velmi laskavý, důvěřivý, ale tehdy se to zhouplo v krutou naivitu. Nechtěl možnosti úplatků, tím pádem automaticky odmítal služby konané upsanými lidmi v nebi. Lucifer s tím nesouhlasil a pro Michaela to byla příležitost. Řekl Bohu, že se k němu Lucifer obrací zády a Michael nechce riskovat vzpouru. Bůh znejistěl, nakonec po několika dalších neshodách s Luciferem, rozhodl, že ho má Michael svrhnout. Lucifer se tomu ale postavil. Vybudoval předpeklí a dává lidem šance si vybrat, rozhodovat se. Můžou skončit jako všichni ostatní nebo si vybrat. Samozřejmě za určitou cenu. Něco za něco."

„Dohoda za dohodu," doplnila jsem ho.

„Přesně tak. Po nějakých letech se s Bohem udobřili a spolupracují až do dnes. "

„Mám ještě jednu otázku."

„Ptej se."

„Můžete odsud vyjít ven? Myslím třeba jako se projít a tak?"

„Ano. Nikdo ze smrtelníků neví, jak vypadá lidská duše. Víš proč?"

„Je neviditelná?" zeptala jsem se nadšeně.

„Ale prd. Je nezapamatovatelná. Lidé tě sice vidí jako člověka, ale v milisekundě každý zapomene, že tě kdy viděl. Prostě zmizíš z jeho paměti a teoreticky neexistuješ."

Přeběhl mi mráz po zádech.

Došel za námi Dave.

„Desky má Travis a Bohůš může být spoko," řekl a otočil se na mě.

„Evansová, teď je řada na tobě. Starbucks čeká."

„Ach kampak zmizelo ono galantní vykání slušného hocha?" zeptala jsem se.

„Jsme na stejné lodi, tak na co ty formality?"

„Na stejné lodi? Něco jako že v tom jedeme spolu?"

„To rozhodně. Když potopíš kohokoliv z nás, vezmem tě s sebou," zazubil se na mě.

Podal mi vstupní kartu, sbalila jsem si identifikační průkaz, mobil a kartu k zaplacení. Bude to poprvé, co půjdu ven.

Poprvé ven z pekla.