Soul Bearer ~ CZ

8. Den blbec

Třináctý den v předpeklí

Lucifer opatřil varováním celé předpeklí. Pracovníci si mají dávat pozor na Dalleyho desky a zvýšit celkovou opatrnost a obezřetnost.

Snažil se promluvit i s Cháronem.
Ten však řekl, že je nestranný. Dělá jen svou práci a nehodlá se míchat do intriků. Převeze duše, které jsou mu doručeny a o ostatní se nestará. Takže cesta je pro Michaelovy intriky otevřená dokořán.

08:01

Ráno jsem si aspoň cestou pro Starbucks, mohla provětrat hlavu. Zpátky jsem to vzala přes parčík, kterým jsem se vždycky ráda procházela po práci v Daily News.

Najednou jsem se na začátku uhlazené cesty zastavila a se mnou i čas. Stáhl se mi hrudník a naplnil se směsí bolesti, zklamání a hněvu.
Na druhém konci parku stál Dalley. Vedle něj nějaká blond mladá micka v mini sukni. Došlo mi, že je mojí náhradou.
Podle délky nohou, velikosti zadku a poprsí bych soudila, že je mnohem lepší sekretářkou než já, ale její mozková kapacita na to moc nevypadala. To mě trošku uklidnilo. Přesto však pocit zklamání zůstal.
Rozhodla jsem se přes park nejít.

08:26

,,Tady je káva."

Položila jsem kelímek s lattem na dřevěný stůl venku na prostorné verandě, která sloužila Luciferovi jako,,lepší" balkón.

Seděl v jednom z venkovních křesílek a díval se na město.

Veranda byla velmi vysoko nad centrem a vším tím městským shonem tam dole, takže se tu rozléhal zvláštní klid.

,,Vypadáte, že byste si dala taky, ale možná spíš rum."

,,Cože?"

,,Ale notak. Lhát se nemá. Posaďte se," ukázal na křesílko naproti.

Nejistě jsem se posadila.

Z pod stolku vytáhl panáka a zlatě vyhlížející tekutinu ve skleněné láhvi.

,,Kopněte to tam."

,,Jsem v práci."

,,Ne. Jste v pekle."

Nešťastně jsem se z Luciferova obličeje podívala na panáka a zase zpátky na jeho tvář. Chopila jsem se panáka.

Jsem v pekle a zaháním svůj žal alkoholem. Bezva.

,,Nechcete se svěřit starému hodnému Ďáblu?"

Otráveně jsem se na něj podívala a položila prázdné sklo na stolek.

„Dobře, tak vážně. Co se stalo?" Teď to znělo, jako by ho to opravdu zajímalo.

„Potkala jsem Dalleyho."

„A?"

„A? Jediný pohled mi stačí k tomu, abych si všechno zase vybavila. Jak ze mě šéf udělal pitomce a jak jsem poslušně donesla jeho desky, unavenej Bůh z lidí a jeho pravou rukou je parchant všech parchantů... A mohla bych pokračovat. "

„Chcete, abych vás politoval? Chudáčku Sam, byla jste naivní a nikdo vás za to doposud nepochválil," řekl ironicky s falešným přízvukem soucitu.

Poníženě jsem sklopila oči a pozorovala mraky, odrážející se na skleněném povrchu stolku.

„Prostě mě to celý nějak vzalo. Víte, i když člověk není věřící, občas si pomyslí, že někde třeba je spravedlnost, když ne na zemi. A ona vlastně není ani tam."