Bell Stark I {AVENGERS FF} /probíhá oprava/

0.4✔

「avengers?!」

***

„Alexa Steelová, moje matka."

Všem v místnosti se zatajil dech.

„Ale proč by to dělala?" Zeptala se Pepper.

„Chtěla zničit tátu." Vydechla jsem, za což jsem si vysloužila Wandin vyděšený pohled.

„Ale proč by to dělala?"

„Protože on zničil jí, když otěhotněla a ke všemu ještě čekala dvojčata." Sklonila jsem svůj pohled ke špičkám mých bot.

„Proč? vždyť čekala tebe, kdo by nechtěl mít miminko?" Zeptal se Steve.

„Protože v sedmnácti by žádná holka dítě mít nechtěla." Na to si kapitán si jen povzdechl.

„No, mohli by jsme změnit téma, jak se vlastně jmenuje ten váš tým?" Zeptala jsem se zaujatě.

Táta se jen ušklíbnul: „Čekal jsem, kdy se na to zeptáš."

„No tak. . ." Pobídla jsem ho nedočkavě.

„Avengers." Řekl táta a mně se ihned vybavila vzpomínka.

flashback
základna S.H.I.E.L.D
new york, 2012

„Dobrý den Fury." Pozdravila jsem Furyho když jsem vešla do jeho kanceláře. Dneska mě měl na starost on, (vždy když jsem v S.H.I.E.L.D.u, tak dostanu někoho kdo na mně přes den bude dávat pozor a pak mně odveze k tátovi do věže).

„Zdravím Bell." Pozdravil mně na zpátek. Říkal mi jménem, protože nejsem agentka a je mi teprve 14, takže mi neříká příjmením, třeba jako Nat nebo Clintovi.

„Tak, jestli chceš, můžeš jít s agentem Bartonem trénovat lukostřelbu, je dole v tělocvičně." Nabídl mi. Na to jsem jen souhlasně přikývla a rozešla jsem se za Clintem do tělocvičny. Na sobě jsem měla černé legíny a bíle volné tílko, takže jsem se ani nemusela převlékat.

„Ahoj Clinte." Pozdravila jsem ho, když jsem vešla do tělocvičny.

„Čau prcku." Pozdravil mě nazpět.

„Tak jo, dneska zkusíme střílet na pohyblivé terče." Řekl a do ruky mi vrazil luk.

***

„Zlepšila ses." Pochválil mě Clint, když mě vedl do ředitelny.

„Taky myslím, že jsem se od posledně o hodně zlepšila." řekla jsem.

Vešli jsme k Frymu do kanceláře.

„Tak?" Zeptal se Fury.

„Byla lepší než minule." Přiznal Clint.

„Tak to chválím. Agente Bartone, můžete jít."Na to Clint odešel a já jsem s Furym zůstala sama v kanceláři.

„Pane napadlo mě takové menší vylepšení S.H.I.E.L.D.u." Ozvala jsem se po chvilce ticha. Fury se na mě jen zaujatě podíval.

„Povídej," vybídl mě.

„Víte," začala jsem, „na světě je spoustu superhrdinů a některé už má S.H.I.E.L.D na svém dlouhém seznamu, co třeba založit tým jenom ze superhrdinů, kteří už jednou nebo více zachránily svět." Fury ze mě nemohl spustit svoje oko, jak jsem mluvila.

„A jak by se ten tým mohl jmenovat, Bello?" Zeptal se mě, na což jsem si jen povzdechla.

"No, nevím jestli je to dobrý nápad, ale napadlo mě Avengers." Fury se na mě jen překvapeně podíval.

„Proč zrovna Avengers?,, Zajímal se.

„No, víte, v překladu jsou to mstitelé, a poslání Avengers by bylo mstít zemi."Na to se Fury nadechl a zase vydechl.

„Dobře, ještě si to promyslím, ale teď už běž, před základnou na tebe čeká auto." Pobídl mě.

"Ale omlouvám se, nebudu tě moct vyzvednout, protože mám neodkladnou schůzku." Dodal. Jen jsem přikývla a odešla jsem z ředitelny.

Vystoupila jsem před základnu a tam na mě čekalo auto, nasedla jsem do něj a auto se rozjelo daným směrem.

Přijeli jsme k nemocnici, kde jsem vystoupila a agent odjel. Vstoupila jsem do nemocnice. Nejdřív jsem jsem šla na vyšetření a potom jsem šla za Peggy Carterovou.

„Ahoj Peggy." Pozdravila jsem jí, když jsem vešla k ní do pokoje. "

„Ahoj Bell, jak jsi se dnes měla?" Zeptala se mně, hned co jsem se posadila na židli vedle její postele.

„Dobře," odpověděla jsem, „dnes jsem trénovala s Clintem lukostřelbu." Dodala jsem pak ještě.

„Hlavně se moc nepřemáhej." Upozornila mě starostlivě na můj zdravotní stav.

„Neboj, nebudu."

***

Po hodině povídání s Peggy jsem se rozhodla jít domů.

Rozloučila jsem se tedy s Peggy a odešla jsem z nemocnice.

Šla jsem po ulici, když v tom mi někdo přidržel hadřík s něčím na pusu. Snažila jsem se toho nenadýchat, ale nešlo to vydržet dlouho. Po chvíli jsem se toho nadýchala a upadla jsem do tmy.

end flashback

„Haló, země volá Bell!"Objevila se mi před obličejem Buckyho ruka.

„No?" Zatřepala jsem hlavou.

Táta už se nadechoval že něco řekne, ale začal mu zvonit mobil

„Jo?,. . . Všichni?,. . . Hned tam budem,. . . Nashle." Táta típl hovor a strčil si telefon do kapsy.

„Musíme za Furym." Oznámil všem po tom.

„Jdu s váma." Prohlásila jsem.

Táta se zamračil : „Bell- "

„Mám s ním nevyřízené účty." Vysvětlila jsem trpělivě.

„Tak, za 10 minut tady." Zavelel a pak odešel.

Šla jsem do pokoje, kde jsem si vzala triko s krátkým rukávem a černé legíny, obula jsem si černé nike a mohlo se jít.

a/n

děkuju, že tohle alespoň někdo čte.

12/9/2018 (opraveno)
14/9/2019 (znovu opraveno)