Believe me,...please

12.Díl - Před každou jedičkou je vždy nula

Milion otázek, myšlenek ale žádné odpovědi a skutky,...

Vím že ho potřebuji, je pro mě jako vzduch. Kyslík, který potřebuji k životu.  Jenže strach je větší,.. bojím se. Je jako kus mě, Každý jeho pohled na něj vypouštěl tisíce a tisíce malinkatých motýlků,kteří mě šimrali v bríšku.. Už měsíc se nic takového nestalo a jen kvůli tomu že z toho mám strach,..Jsou to všechn jen lži , ve kterých celý svůj život žiji,..Já jsem jedna velká chyba, která se nikdy neměla stát. 

Tiché kroky znějící po kamenné podlaze hlouhé haly okolo pokojů, včetně toho mého. Přibližují se a já se zase bojím.

Já jsem ta chyba, jsem omyl lidského života, jsem nepotřebná osoba,..proč by si ze mě nemohli lidi dělat rohožku na boty,..

Ale cokdyž už tou rohožkou být nechci,..

To že jsem podle lidí nula, za to jim mohu jenom poděkovat, protože před každou jedničkou je vždy nula. přesně to mi říkával táta. Tak mi chybí.

Posměch, nadávky,.. už nikdy nic z toho v mém životě !

Většina věcí se za uplynulý měsíc změnila, jezdí zamnou všichni členové skupiny kromě Liama, našel si prý přítelkyni. Přeji jim to, je krásná, oprotimě vysoká, hubená, prostě je perfektní. Oni jsou perfektní pár,. Ipřestože to nedokážu nahlas přiznat miluji ho, a zabíjí mě vidět je spolu,..

Kluci zamnou jezdí celkem často a jelikož se blíží konec školního roku a já mám už písemnou část mé maturity hotovou a čeká mě už jen ta ústní. S Anne jsme konzultovali co bude až odmaturiji a chtěla bych se odstěhovat zpět do Londýna a udělat si vysokou je můj sen.

A jako by to nebyl Harry nabídl mik bydlení jeho byt, v kterém prý údajně stejnak nebydlí. Lepšího bratra jsem si nikdy nemohla přát stejne tak jako lepší sestru, jako je Gemma. 

Odmalička jsme snila o tomhle, dokonalá rodina, žádné hádky, alkohol,.. nic. Pohoda a sladká vůně domova, díky kterému se tam rádi vracíte, po které se vám stýská, je to vůně lásky a štěstí. 

Pravé přátelé, a času naplněným smíchem když jste s nimi, to přesně teď mám, a jsem za to bohu vděčná , za tohle všechno.

,,Dii" zdřejmě jsem se zamyslela na moc dlouho jelikož Niallova mi málem usekla nos jak nebezpečně mával pře mím obličejem. ,, Slíbila jsi mi že mi něco zahraješ na piano, notak, prosím" štěněčí výraz na mě vždy zabere a on to ví.

Zasedla jsme k pianu a on hledíc na mě z pohovky, celý natřenesí na to co právě uvidí. Má nová skoro čtyř minutová skladba se rozezněla pomalu ale jistě domem,. skladba kterou jsem psala už hodně dávno ale pořád si jí pamatuju, pořád zůstává ležet v hlavě jako oprášená vzpomínka, oheň,který nikdy neuhasne. Nikdy jsem se nedostala k tomu jí napsat slova,.

Ny pohovku se k Niallovi přifařil Louis a Harry, všichni mě bedlivě pozorovali, což jsme zjistila až když skladba zkončila, poslední tony piana dohráli a já se na ně podívala.

Krátký díl, vím,..

Wow ale přes 2 000 reads, vážně, strašně jste mě překvapili, ani nevíte jak jsme nadšená, jelikož bych nečekala že  se někdy takovýhle příběh bude číst a vážně je to pro mě moc, děkuju jste úžasní :3

*Adele