Měla jsem divný pocit jako by mě někdo pozoroval, ale nic kromě piána jsem nevnímala,..
Come on skinny love what happened here?
Suckle on the hope in lite brassiere
My my my - my my my
My my my my
Sullen load is full so slow on the split
And I told you to be patient
And I told you to be fine
And I told you to be balanced
And I told you to be kind
Now all your love is wasted
then who the hell was I?.....................
Moje domněnka se vyplnila po odehrání písně,.. hlas osoby stojící zamnou se rozlehl domem,…Paže se dotkly mých ramen, seděla jsem za piánem ztuhlá,.. nebyla jsem schopná ze sebe dostat ani jednu hlásku.
Jako přimražená jsem hledíc seděla na židličce u piána. Jeho paže objali mou drobnou postavu. Mé tělo neodpovídalo. Mysl mi našeptávala milion variant, které bych měla udělat. Tělo žádno nevykonalo. Nedokázala jsem ho ovládat. Projížděla mnou panika, strach a milion dalších pocitů které se nedali zcela dobře určit. Jeho obrovské paže, pro někoho vyvolávající jeho objetí pocit bezpečí, pro mne znamenající strach. Znovu uvěznění.
Strach,..úzkost,..obava,... všechno tohle putovalo celým mým tělem. Srdce mi bilo v nepravidelných intervalech. Pokojem byl slyšet pouze můj zrychlený dech oproti jeho vyrovnanému nádechu a výdechu.
Tupý pohled do protější stěny,..Ticho,...
Nic víc....
,,Di-,... já .. já " oslovil mě ale v půli slova se mu zlomil hlas, nebyl to ten vyrovnaný, klidný a opatrovnický Liam.
Teď to byl ten zlomený, nešťastný a bezradný. Stejně tak jako já. Oba prázdní. Bez víry v něco. Bez jediného malinkého náznaku štěstí. Jen malé doufání v opětovaní lásky jednoho k druhému. Maliný plamínek naděje sálající potemnělou místností pískové barvy.
,,Já...promiň mi to vše,..." prolomil ticho, jedo horký dech mě lehtal na zátylku, husí kůže pokrívajíc mé tělo. Teď už sklopený pohled na mé ruce. ,,Prosím" dodal prosebně....
,,Nejde odpouštět ze dne na den,..." vydralo se ze mne ,,Promiň" rychle jsem se mu vysmekla z objetí a odběhla do svého ninějšího pokoje, kde jsme se následně zamkla. Chci být sama.
Nědokáži odpustit člověku jen tak. To prostě nějde.Ne po tom všem. I když bych moc chtěla nedokáži to. I přes všechnu snahu to nejde,....
Lehla jsem si na svou velkou kovovou postel a zasněně koukala do bílého stropu. Myslela sjem si že tam něco vyčtu, těžko. Myšlenky zahlcují mou mysl mě po nějaké chvílu uspali spolu s hrající hudbou v mojich uších. Zaspala jsem.
Tak malé pokračování 10.dílu sice kraťoulinké ale dalo mi zabrat. :)
*Adél :33
ČTEŠ
Believe me,...please
FanfictionPo nemilosrdně trnitém dětství prožívá začátek něčeho krásného. Dokáže Diana překonat nástrahy nového života? Dokáže se vyrovnat jeho oříškovým očím?
