Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 26

— doufám, že si poslední kapitolu užijete, čeká nás už jen krátký epilog ^^ ❤
—

,,Miluji létání," řekl Jimin tichým hlasem, když si sedal na své místo u okýnka. ,,Když jsem tak vysoko nad zemí, připadám si tak volný. Tam dole tě čekají jen starosti, zatímco tady jen krásný výhled." Věnoval mi úsměv, načež vzal mnou ruku do té své. Bylo vtipné, o kolik byla ta jeho menší.

,,Sladké," zašeptal jsem a tiše se zasmál. ,,Opravdu."

,,Ale no tak," obrátil oči v sloup a nafoukl tváře. ,,Snažil jsem se říct něco, co má hloubku. Jenže tobě to i přes mou snahu připadá sladké."

Pobaveně jsem nad tím zakroutil hlavou a natáhl se pro rychlý polibek. ,,Míň mluvit a více se mazlit."

Byl jsem opravdu rád, že některá letadla mají tahle skvělá místa pro páry. Mezi sedadly není žádná zabrána, takže se na Jimina můžu celý let lepit. Výhra.

,,S tím nemám ani ten nejmenší problém," usmál se a hlavu si položil na mé rameno.

,,To jsem rád," špitl jsem s úsměvem na tváři.

Do odletu zbývalo ještě necelý dvacet minut a Hoseok s Claire byli stále v nedohlednu. Začínal jsem mít strach, že to nestihnou. To neslyšeli výzvu? Blbost. Jde to slyšet snad i na záchodech. Opravdu doufám, že to stihnou. Bez Hoseoka by tu bylo moc velké ticho.

,,Nad čím přemýšlíš?" Uchechtl se Jimin a zatahal mě za tvář. ,,Měl jsi na moment tak vážný pohled."

,,Jen doufám, že to Hoseok stihne," vydechl jsem a zavřel oči, ,,měli tu už sedět."

,,Asi se zdrželi na nákupem, jistě tu brzy-"

,,Yaaay," ozval se za námi Hoseokův spokojený výdech, ,,já ti říkal, že to stihneme. Nebyli jsme na tom záchodě tak dlouho."

Povytáhl jsem obočí a zakroutil hlavou. To sis mohl nechat pro sebe, Hoseoku.

,,A-ale bylo to o chlup," ozvala se jeho přítelkyně, načež se svalila na sedadlo před nás.

,,Pff, já mám vždycky všechno pod kontrolou. Hlavně tebe," tiše se zasmál a posadil se vedle ní.

Nechtějí si začít povídat v angličtině? Byl bych opravdu rád, kdybych to nemusel poslouchat.

,,Chceš podat sluchátka?" Začal se smát Jimin, když uviděl můj nadšený výraz. ,,Nebo to ještě chvilku vydržíš?"

,,Co vydrží?" Otočil se na nás Hobi. ,,To už mu je špatně? Vždyť ještě stojíme na zemi. Má strach?"

,,Mám strach z toho, že se dozvím víc o vašem sexuálním životě," zabručel jsem a natiskl si na sebe Jimina, který se začal opravdu nenápadně smát.

,,Řeknu ti, že je dost pestrý," mrkl na mě. ,,Žvýkačku? Jsou strašně dobré. Už jsem byl schopný sežvýkat polovinu balíčku. A to jsem je koupil tady na letišti."

Jen jsem přikývl a natáhl k němu ruku. ,,Díky, hyung."

Hoseok byl opravdu unikátní, ale měl jsem ho rád. Sice jsme nebyli kamarádi dlouho, ale už teď vím, že ho ze svého života nenechám jen tak zmizet. A to samé platí pro Yoongiho. Rád se za nimi do Paříže vrátím a tentokrát snad i Jinem a Namjoonem. Vím, že měli výlet do Francie v plánu.

—
,,Vítejte na palubě Airbusu A380," letadlem se rozlehl hlas letušky, což pro mě bylo znamení, že si můžu začít hrát se sluchátky a tou televizí, co byla zabudovaná v sedadle přede mnou.

Postřehl jsem jen slova jako 'jídlo' a 'šampaňské zdarma'. Létání první třídou má své výhody, ale cena mezi ně rozhodně nepatří.

Pak už se jen rozsvítili kontrolky upozorňující na to, abychom si zapnuli bezpečnostní pás, a mohlo se letět.

Piloti navedli ten mohutný stroj na runway, načež jsme začali nabírat na rychlosti. Pro jistotu jsem stiskl Jiminovu a dlaň a z malého okýnka sledoval, jak se začínáme zvedat.

,,Panebože, panebože, panebože," mumlal jsem si pod nos a radši zavřel oči. Létání mi nevadilo, ale vzlétání a přistávání nebylo nic pro mě.

,,V pohodě?" Špitl Minnie a palcem mě pohladil po dlani.

,,Mhm, jo. Řekni, a-až nebudeme stoupat tak prudce," zamumlal jsem tiše.

,,Neboj," vtiskl mi drobný polibek na tvář. ,,Zvládneme to, dobře? Za chvilku budeme v potřebné výšce."

Ulevilo se mi, když mi Jimin konečně rozepnul pás a povzbudivě se na mě usmál. ,,Vidíš, jsme ve vzduchu."

Ihned jsem jej objal. ,,Teď už můžeme rozbalit ty gumové medvídky," zašeptal jsem s úsměvem a dloubl jej do tváře.

,,Rozbalil jsem je tak tři minuty zpátky, Tae," uchechtl se, načež mi vložil jednoho méďu do úst. ,,Chutná?"

,,Moc," zavrněl jsem a přivřel oči, ,,i když by nemusel být tak kyselý."

,,Když myslíš," tiše se zasmál.

Pohlédl jsem mu do očí a na rtech vykouzlil ten nejsladší úsměv, co jsem dokázal. Jimin pro mne byl někým opravdu speciálním.
Nikdy jsem ani nepomyslel na to, že ho vůbec uvidím na živo. Byl jsem přeci jen fanoušek, co se nemohl rozhodnout, jestli se dříve dívat na oblečení a nebo na anděla, který ho měl na sobě. A fakt, že by mi někdy odpověděl na zprávu? Kdyby mi tohle někdo řekl rok zpátky, asi bych se mu hezky vysmál. Teď ho svírám v objetí, hladím po paži. Sakra. Jsem opravdu ten nejšťastnější fanoušek na světě.

A dokonce více než to.