Please, forever {CD}

Los Angeles

Kate

Zabouchla jsem hlavní dveře od domu a stále nebyla připravena opustit svoje rodné město. Opustit všechny svoje kamarády. Jak mi tohle mohli udělat? ,,Kate, pojď už!" křikl na mě táta a já šla do auta. Nasedla jsem a dala si sluchátka do uší, protože vážně nepotřebuju poslouchat matčiny kecy o novým životě. Do LA se sice těším, ale bojím se jak to bude probíhat. Co když nezapadnu? Co když budu sama? Musím nad tím přestat přemýšlet.

,,Kate, vstávej." vrtěla se mnou máma.
Protřela jsem si oči a odpásala se. (Bože, existuje to slovo vůbec?😄)

,,Oh." jen to jsem ze sebe byla schopná vydat když jsem vyděla ten krásný dům. Měl takovou béžovou barvu.

Když jsme vešli, stáli jsme na chodbě. Hned za rohem byly schody do druhého patra. Vrátila jsem se zpátky k autu a z kufru vytáhla své kufry. Nechala jsem je na chodbě a to samé udělali i rodiče.

Vyběhla jsem schody a ocitla se tentokrát na něco menší chodbě. Byly tam čtvery dveře. Dvoje na levé straně a dvoje na pravé. Vešla jsem do nejbližších na levo. Byla tam krásná a prostorná koupelna. Koupelna to byla opravdu velká, proto tam byla sprcha i vana. Dál tam bylo umyvadlo, velké zrcadlo které mělo na rámu světla, poličky, koš na prádlo a záchod. No byla bych šťastnější kdyby byl záchod samostatně, ale co.

Odešla jsem z koupelny a vlezla do vedlejších dveří opodál. Byl to menší pokojík. Mohla by to být šatna nebo i dětský pokoj.

Další dveře. Akorát na pravé straně. Zeleně vymalovaný pokoj předpokládám, že Ryanův. Měl tam dvě okna. Obě s výhledem na silnici a na město.

Poslední dveře. Byl to celý bílý pokoj. Okna jsem měla na obou stranách. Jedno mělo stejný výhled jako Ryanovo. U druhého byl velký strom, po kterém by se dalo vylézt. Částečně byla vidět i naše zahrada. Všimla jsem si bazénu v zemi a i malého altánku poblíž bazénu. Také jsem viděla do sousedního domu. Do něčího pokoje. A on nebo ona uvidí přímo do mého. Teď si přijdu jako v Riverdale. Jako kdybych byla Betty a naproti mě měl pokoj Archie, ale při mém štěstí tam bude mít pokoj nějaký dědula. Vážně super.

,,Líbí?" uslyšela jsem mamky hlas. Otočila jsem se od oken a všimla si mamky opírající se o rám dveří. Jen jsem přikývla. Uslyšela jsem z venku zatroubení. Mamka se vydala k oknu, aby zjistila, kdo to je. ,,Už jsou tady." pohladila mě po rameni a odešla z pokoje dolů. Koukla jsem se z okna a všimla si, že už nám přivezli nábytek.

Únavou jsem padla na postel. Konečně mám pokoj. Nábytek jsme zase zpátky složili. Mezitím jsem si stihla prohlédnout i zbytek domu. Kuchyň je taky moc pěkná. Obývák jsme taky sestavili. Teď táta dělá ještě Ryanův pokoj.

Po chvilce jsem se zvedla a začala si vybalovat oblečení do skříně.

,,Kate! Pojď na večeři!" ozvalo se ze zdola. Zaklapla jsem notebook a šla.

,,Zvládneš to zítra?" zeptal se taťka u večeře. ,,Asi jo."odpověděla jsem. ,,A ty?" pronesl taťka směrem k Ryanovi. Pokrčil rameny. Všichni jsme byli dost unavení. A to musíme jít zítra do školy.

Kapky mi stékaly po těle a já si ten pocit užívala. Šamponem jsem si umyla vlasy. Vylezla jsem ven v ručníku, rychle jsem si vyčistila zuby a přeběhla do mého pokoje kde jsem si ze skříně vytáhla něco jako pyžamo.

Ulehla jsem do postele a projížděla sociální sítě, když mi po tvářích začali téct slzy. Zapomněla jsem jak studené a slané slzy jsou. Na tvářích se mi rýsovali černé potoky. Když jsem viděla ty fotky mých kamarádů nevydržela jsem to. Brečela jsem tak dlouho dokud jsem neusnula.

______________________________________

Názor? 🙄
Mám pokračovat? ❤️

                                                Bitchzlato