Proč zrovna já... (Levi FF)

3.

Dny ubíhaly a já se pomalu začala přátelit s ostatními kadety. Poznala jsem Hange, která je úplný blázen do titánů, Jeana neboli koňokschita, pak jsem se přivítala s Arminem a Mikasou, Connyho no a mohla bych pokračovat dál. Do měsíce se mi vyléčila ruka a mohla jsem pomalu začít trénovat. Každým dnem jsem byla lepší a silnější a velitel Levi byl na mě pyšný. Seděla jsem ve společenské místnosti a odpočívala z dnešního tréninku. Zaklonila jsem hlavu a dívala se na strop a stále nemohla uvěřit že jsem tady. Pak jsem uslyšela kroky a podívala se, kdo přišel. Byl to Eren. ,,Jaký byl trénink?" Zeptal se, když si sedal vedle mě. ,, Jako vždycky... Byl úžasný... Ale jsem unavená že trénuju každý den." Odpověděla jsem a Eren se zasmál. ,, Hele Erene...."  Řekla jsem nervózně a Eren se na mě podíval. ,,Chtěla bych ti poděkovat za to, že jsi mě přidal do Survey Corps. Kdybych zůstala v táboře, nikdy bych se tu asi nedostala." Dodala jsem a podívala se na něj. ,,Nemáš vůbec zač Carol... Chtěl jsem, aby jsme byli spolu... Nejlepší přátelé až do konce..." A chytil mě za ruku. ,,Nechci tě ztratit.. Protože si tě moc vážím." Dokončil větu a podíval se mi hluboce do očí. ,, Musím ti už dlouho něco říct.... Caroline.... J-já..." ,,Kadete Takumi!" Přerušil ho Levi mezi dveřmi. Podívali jsme se na něj a v jeho výrazu šel vidět vztek. ,,Do kanceláře... Hned!" Dodal a dal se do kroku. Zvedla jsem se z gauče a následovala Levije. Vešla jsem do kanceláře a Levi za námi zamknul. ,, Sednout kadete..." Řekl a raději si sedla na židli. Pak pomalu přišel ke mě a stál přímo předemnou. ,,Takumi....  Asi jste nepochopila větu "patříte jenom mě".... Znamená to, že nebudete nic navazovat mezi kadety!" Řekl naštvaně a opřel se o opěradla židle. Přiblížil se ke mě blíž... Skoro jsme se dotýkaly nosy. ,,A-ale pa-"  ,, Ticho kadete! Sakra.... Už od první chvíle co jsem vás viděl jsem začal něco k vám cítit... A nechci, aby na vás někdo z těch prasat šahal! Je mi jedno jestli Jaeger je váš dlouhodobý kamarád, ale nebude na vás šahat!" ,, Ale p-pane.. Nic mezi námi není... Jenom jsem mu chtěla poděkovat..." ,, A za co!? Že vás sem dostal? Heh.... Kdyby něco, byl jsem to já kdo tě přidal do Survey Corps... Eren si to jen přál a chtěl jsem mu vyhovět...!" Pohnul se ke mě blíž a byl přímo vedle mého ucha. ,,Víš co tě teď čeká...? Trest... A pokud se to bude opakovat, bude horší..." A odtáhl se ode mě. ,,Ale to Eren mě chytil za ruku ne j-" ,, Ticho!" Zařval důrazně. ,,Už mě to nezajímá,  takže teď poslouchejte kadete... Teď budete stále po mém boku... Budete poslouchat mé rozkazy a nebudete nic rozmýšlet podle vlastního uvážení..... Je vám to jasné?" A udělal velmi zákeřný obličej. ,,Ano pane..." Odpověděla jsem mu a sklopila hlavu. Levi přišel znovu ke mě blíž, chytil mou bradu a zvedl mi hlavu. ,,Takže... Teď jdi do svého pokoje, zamkni se a nevylezávej... Nikoho nepozívej a budeš možná bez večeře...." A pustil mou bradu. ,,Ano pane." Zvedla jsem se, odemkla dveře a odkráčela do svého pokoje. Vešla jsem do pokoje a zamkla jak mi Levi řekl. Sedla jsem si na postel a opřela si hlavu o ruce. Přemýšlela jsem, co mi Levi řekl... Něco jsem začal k tobě cítit... T-takže mě miluje?! Tak proto na mě furt koukal, když jsem přišla do je-  Moment..  Něco mi teď došlo... J-já vlastně taky něco k němu cítím. Celý zbytek dne jsem nad tím přemýšlela. Chodila jsem po pokoji, seděla nebo ležela na posteli. Mám mu to říct... Nemám.. Zrovna sedím na židli a koukám ven z okna na ten temný les když za sebou uslyším odemykání a následné otevření a zavření dveří. Otočila jsem hlavou a uviděla Levije, který držel v jedné ruce vodu a v druhé talíř s jidlem. Přišel ke mě a položil to na stůl. Na večeři byly fazole, moje oblíbené jídlo... Na nic jsem nečekala a hned se do toho pustila. Nenápadně jsem se podívala na Levije. Byl opřený o zeď a jen mě sledoval, jak jím. ,,Doufám že jsi si uvědomila svou chybu..." Řekl a upravil si vlasy. Neodpovídala jsem mu a ani se na něj nepodívala. Zrovna jsem dojedla večeři a tak jsem talíř od sebe trochu odsunula. ,, Jak vidím, tak ti jídlo chutnalo..." A vzal si talíř. ,, Jinak.... Zítra nemusíš trénovat.... Budeš mít volno ale budeš se mnou všude chodit..." Dodal a odcházel z mého pokoje. ,,Dobrou noc kadete..."  Řekl mezi dveřmi a zavřel za sebou. Doufám, že když budu s ním zítra celý den dá mi pak volnost. Protože nemíním chodit takhle za ním celý život jako pes. Ale je hodný že mi přinesl večeři. Jinak se na mě mohl klidně vysrat a nechat mě ohladu. Vstala jsem ze židle a šla ke skříni, abych se mohla převléct do spací košile. Byla jsem převlečená a chystala se do postele když někdo zaklepal na dveře. Tak jsem šla otevřít a za dveřma stál Eren. Měl takový ustaraný obličej a díval se mi znovu hluboce do očí. ,,Jsi v pořádku? Přes celý zbytek dne jsi vůbec nevyšla z pokoje." ,,Jsem v pořádku, jenom asi na mě něco leze...." Zalhala jsem mu.,, Vážně? Tak ukaž jestli..." Řekl když začal natahovat ruku k mému čelu. Okamžitě jsem chytila jeho ruku. Eren se zarazil a nechápal, co se děje. ,, Carol... Co se děje..." Zeptal se. Pustila jsem jeho ruku a podívala se na zem. ,, Budu v pořádku... Teď jestli mě omluvíš, chtěla bych jít spát..." Řekla jsem a zavřela přímo před jeho nosem. Projistotu jsem zamkla a rychle si lehla do postele. Erene..... Omlouvám se ale později ti to vysvětlím. Doufám...