Ráno:
Otevřela jsem oči a z okna jsem viděla, jak svítilo slunce a sluneční paprsky dopadaly do mého pokoje. Pomalu jsem vstala z postele a šla ke skříni se převlíknout. Poté co jsem vyšla z pokoje a šla do jídelny vedle dveří se o zeď opíral Levi se založenýma rukama a s jednou nohou opřenou o zeď. ,,Dobré ráno..... Čekal jsem na tebe..." Řekl a začal pomalu odcházet. Pak se zastavil, otočil hlavu a podíval se na mě. ,,Pojď kadete..." Pak jsem pochopila a šla rychle za ním. Úplně jsem zapoměla na ten trest... Společně jsme šli do jídelny a ani jeden jsme nepromluvily. Vešli jsme do jídelny a Levi mě zastavil. ,, Jdi si sednout... Všechno přinesu..." Řekl a šel. Sedla jsem si ke stolu a čekala. Podívala jsem se před sebe a vzadu jsem viděla Erena, Armina a Mikasu. Eren se na mě podíval a zamával mi ale já hned odvrátila zrak a podívala se na zeď vedle sebe. Pak přišel Levi a sedl si hned vedle mě. Dal mi čaj a chleba s džemem. ,, Děkuju..." Řekla jsem mu ale on nic neřekl. Později jsme dojedli jídlo. Nebylo nic moc ale aspoň něco. ,,Veliteli..." Zeptala jsem se nejistě, jelikož jsem nevěděla jestli se smím zeptat. Levi se na mě podíval a přiblížil se ke mě blíž. ,,Ano..." Řekl a díval se mi přímo do očí. ,,C-co budem celý d-den dělat?" Vykoktala jsem ze sebe. ,,Budem skoro celý den pryč... Projedem se někam a cestou možná zabijem pár titánů, pokud budou..." Pousmál se. ,,Pojďme.. Koně už jsou připravené." Dodal a vstal ze židle. Vstala jsem taky a mířily si to ke stájím. Jak jsme vyšli ze zámku uviděla jsem naše koně. Byl tam ten samý kůň, kterým jsem předtím jela sem. Nádherný černý strakatý valach s modrýma očima. A ten druhý byl čer-.. Už chápu proč Eren říkal ať nešahám na toho koně.. Protože to je od velitele kůň. Přišli jsme ke koním blíž tak oba dva se začali hned ke mě lísat. Byla jsem v zajetí dokud Levi aspoň nechytil svého koně za otěže. ,,Asi se mu líbíš, protože tohle nikdy nikomu nedělal." Řekl nechápavě. Chytila jsem svého koně za otěže a pohladila ho. Jen co jsem se otočila, Levi už seděl na svém koni a už jel v kroku. Rychle jsem nasedla a dohnala ho. Jeli jsme v lese krokem a ani jeden jsme spolu nemluvili. Ale já jsem si užívala ten nádherný les, který jsem měla celou tu dobu za oknem. Pak jsem se podívala na Levije a díval se přímo na mě takovým vážným pohledem. Rychle jsem odvrátila zrak a dívala se do předu. Neudělala jsem něco špatně? Levi přijel ke mě blíž a nahnul se. ,,Pojedem rychleji..." Řekl, pobídl koně a jel tryskem. Rychle jsem pobídla koně a snažila se ho dohnat ale jeho kůň byl rychlejší. Později jsme přijeli ke konci lesa a před námi byla louka. Levi se vůbec nezastavoval a jel dál. Levi pak začal zpomalovat a zastavil se u tří stromů s keři kolem nich. Zastavila jsem taky a slezla jsem z koně. ,,Přivaž koně.." Řekl Levi. Nic jsem neříkala a poslechla ho. Přivázala jsem je, otočila se na Levije a ten si ležel v trávě a díval se na nebe. Měl skřižené ruce měl opřenou nohu o tu druhou. Pak se otočil a podíval se na mě a ukázal, ať si lehnu taky. Tak jsem šla pomalu za ním a lehla si vedle něj. Mezi námi bylo stále ticho. Bylo to až takové to trapné ticho že nikdo z nás nic neříká. ,,Proč jsme tady?" Zeptala jsem se když jsem obdivovala nebe. ,,Chtěl jsem aby jsme byly jenom my dva.... " Řekl a koutkem oka jsem mohla vidět jak se na mě podíval. ,,A hlavně aby jsis odpočinula, jelikož si to zasloužíš kadete... Protože jsi nejlepší ze všech v Survey Corps.. ,,Dodal a stále se na mě díval. ,,D-děkuju Leviji..."Byla jsem potěšena, že je na mě pyšný? Dá se to tak vůbec říct? Jelikož to na něm nejde vůbec vidět. ,,Ale co ten trest?" ,,Ten stále máš... Tady jsme kvůli jiné věci...." Zajímalo by mě, kvůli jaké věci tu jsme. Kvůli titánům? Nenapadně jsem se na něj podívala a mohla jsem vidět, jak se na mě furt dívá a tak jsem začala být nervózní. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Jak jsem se uklidnila, otevřela jsem oči a Levi byl nademnou. Zrychlil se mi tep a znova jsem měla motýlky v břiše. Byl zas tak blízko.. ,,Teď mi řekni jednu věc...." Řekl a trochu se ke mě přiblížil že jsme se znovu málem dotýkaly nosy. ,,Líbím se ti....?" Zeptal se tím svým vážným hlasem. Mám mu říct pravdu? Nebo lhát? Jediné nad čím jsem se vzmohla je že mi zčervenali líčka a odvrátila od něj zrak. ,,Takže ano..." Řekl a škodolibě se usmál. ,,Jak jsem říkal, na první pohled jses mi zalíbila a začal tě časem milovat... Proto jsme odjeli ze zámku, abych ti to mohl říct..." Začal se pomalu ke mě přibližovat.. Cítila jsem jeho dech na rtech když jsme zaslechly hlasitý dupot. ,,Sakra..." Zaklel Levi a zvedl se. Podíval se na pravou stranu a tam byl 10 metrový titán. Levi se rozeběhl a ani mrknutím oka zabil titána. Pak se vrátil zpátky ke mě a znovu se nademnou opřel. Byl celý od krve titána. Nevím proč ale připadalo mi to strašně sexy. Krev se začala pomalu vypařovat a kolem něj byla pára. Znovu se ke mě nahnul až se zastavil přímo nad mými rty. ,,Pokračování příště..." Řekl a zvedl se. Pak mi nastavil ruku, aby mě mohl zvednout. Znovu jsme uslyšeli ten dupot, ale byl víc silnější. Otočili jsme se a přímo k nám běželi titáni. Jeden 20 metrový a druhý 15 metrový. ,,Vem si toho většího vojáku.." Řekl Levi a vystřelil svoje háky na menšího titána. Vystřelila jsem háky a vyletěla do vzduchu. Musela jsem obletět titána, abych se dostala k slabému místu. Zrychlila jsem se tryskama a prořízla slabé místo za krkem. Titán se hned snesl k zemi až zaduněla zem. Podívala jsem se na Levije a ten už měl dávno zabitýho titána. Nechápu jak může být tak rychlý. Celý den jsme strávily na louce. Nedělali jsme nic.... No až na zabíjení titánů, kteří nás chtěly sníst.
ČTEŠ
Proč zrovna já... (Levi FF)
FanfictionV městě Shiganshina se objevil Colossalní titán a jde zničit celé město. Ale naše hlavní hrdinka Caroline Takumi společně s Erenem, Arminem a Mikasou se dostanou do Survey corps. Caroline netuší, že velitel má na ní něco spadeno. Ale co? To se dočte...