Proč zrovna já... (Levi FF)

13.

Pomalu jsem se začala probouzet s jištěním, že Levi neležel vedle mě na posteli. Nevím proč ale začala jsem panikařit a porozhlížela se po místnosti. Když v tom jsem uslyšela v koupelně puštěnou vodu... Takže se šel umýt... Uff... Ale proč jsem tak zazmatkovala? Začalo se mi dělat špatně od žaludku, jakoby se mi chtělo zvracet. A taky že chtělo.... Bez jakéhokoliv varování jsem vletěla do koupelny a vyvrhla to všechno do záchodové mísy. Co to semnou je? Slyšela jsem vedle sebe kroky, které se hnaly rychle ke mě. ,, Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Levi, když mi chytil vlasy abych si je nezašpinila. ,, J-já... Nevím.. Zničeho nic to na mě přišlo..." Bylo mezi námi ticho, dokud jsem si nevšimla, že Levi byl nějak mimo. ,, Nad čím přemýšlíš?" Optala jsem se ho. On se jen na mě podíval a usmál se. ,, Leviji... Co je? Děsíš mě..." On mě objal s ručníkem kolem pasu. Byl z nějakého důvodu rád, ale nechápu proč... ,, Ty to nechápeš, že ne?" Odtahl se ode mě. Jenom jsem na něj koukala a přikývla na nesouhlas. ,, Budeme mít dítě.. " Řekl se slzami v očích. Moment.... Dítě? Nejsem na tohle připravená... Nevím jak se o to starat. Levi si všiml mého ustaraného obličeje a chytil mě za tvář. ,, Ty nejsi ráda?" ,, Ano ale... Nejsem na tohle připravená Leviji... Nevím co mám dělat..." ,, Neboj... Jsme v tom spolu..." A objal mě.

Uběhly už dva měsíce od doby, kdy jsem zjistila, že čekám dítě s Levijem. Moje bříško se pomalu začalo kulatit. Dost jsem se bála, jelikož nevím co budu dělat až vyleze ven. Jak zjistím, že má hlad? Potřebuje přebalit? No... To vlastně poznám... Ale ještě to všechno ostatní co ho budu muset naučit. Levi byl moc rád a natěšený, že bude mít potomka a já mu to nemínila kazit. Jednoho dne se Erwin rozhodl, že pojedem na další expedici do Trostu, abychom zjistili, jak se tam lidem daří. Zrovna jsem si nasedla na nového koně. Pojmenovala jsem jí Lilly. Její srst měla černou barvu, ale měla lysinu a modré oči. Ale nikdy žádný kůň nenahradí Axela.... Erwin dal příkaz k pohybu a tak jsme všichni jeli kupředu. Jela jsem vedle Levije, který si mě střežil jako oko v hlavě. Hlídal mě aby se mě a malýmu nic nestalo. Byli jsme jen skupinka pár lidí. Byla jsem tu já, Levi, Erwin, Hange, Eren, Mikasa a Armin. ,, Už se těším až zase uvidím Trost. Doufám, že se nic vážného nestalo.." Řekl Eren. Mikasa a Armin přikývli ale já jsem byla ticho. Levijovi jsem slíbila, že s Erenem nepromluvím a taky to dodržím. Z pravé strany za námi se ozýval dupot titánů. Všichni se dali do pozoru a jak byli blíž, vystřelili své háky a šli je zabít. Chtěla jsem jít taky ale Levi mě zastavil. ,, Chci jím pomoct!" Vykřikla jsem na něj. ,, V tomhle stavu nemůžeš Carol." Protočila jsem očima a pokračovala v jízdě dál. Pak mi Levi pustil ruku a měla jsem příležitost. Přibrzdila jsem Lilly a tak jsem na pár metrů ztratila Levije vedle sebe. Vystřelila jsem háky a aktivovala trisky. Ve vzduchu jsem si mohla všimnout naštvaného výrazu od Levije. Prolítávala jsem okolo titána když v tom on máchl rukou přímo naproti mě a odhodil mě pryč. Aspoň že to byl jeden z těch menších titánů. Uhodil mě přímo do břicha a dopadla jsem tvrdě na zem. Ucítila jsem velmi silnou bolest v břiše, která byla nesnesitelná. Najednou jsem něco ucítila přímo mezi nohy. Podívala jsem se co to je a byla to krev. Spousta krve... Začala jsem panikařit, jelikož jsem nevěděla, co to znamená. Uslyšela jsem dupot koně. Podívala jsem se, kdo to přijel a byl to Levi. ,, Říkal jsem ti ať-" Zarazil se, když uviděl tu krev. Seskočil z koně a hned si vedle mě klekl. ,, Pane bože... Hange!" Zavolal. Hange hned k nám přiběhla a nemohla vidět vlastním očím. ,, Caroline... Tys.. " Přikývla jsem, jelikož jsem věděla o čem mluví. ,, Musíme ji rychle odvézt zpátky... Erwine, Erene, Armine a Mikaso! Jeďte do Trost. Musíme zpátky." Vykřikla Hange a pomáhala Levijovi mě dostat na jeho koně. ,, Chci s vámi! " Vykřikl Eren s vystrašeným hlasem. Chudák... Boji se o mě... A já mu dělám tohle... ,, Agh... Dobře... Pojeď. Ale ostatní jeďte do Trost." A jak řekla tak udělali. Jeli jsme tak nejrychleji jak jsme mohli. Aspoň že jsme nebyli moc daleko od základny a tak jsme tam byli za chvíli. Hned Hange vyskočila z koně a brala si mě do náručí. ,, Kapitáne... Postarám se o ní... Jak budu vědět výsledky, hned vám je řeknu." Levi přikývl a byla jsem odnášena pryč od něj. Vlezli jsme do místnosti, kterou vidím prvně. Položila mě opatrně na postel a hned za sebou zavřela. Začala mě zkoumat. Měla i zvláštní věci, které jsem nikdy neviděla. Po pár minutách měla asi hotovo, jelikož měla smutný výraz ve tváři. ,, Caroline... Je.. Je mi to moc líto..." Nechápal jsem. ,, Co tím myslíš?" ,, Potratila jsi... Neboli tvé dítě... Umřelo... Nepřežilo tu ránu od titána." Začali se mi hrnout slzy do očí a následně jsem začala brečet. Hange mě objala a nehodlala mě pustit. ,, S kým jsi to měla čekat?" Optala se. ,, S Levijem..." ,, Mohl být skvělý táta..." Začala též brečet. " Mám mu to jít říct?" ,, To počká Hange.... Chtěla bych si nejdřív odpočinout..." Odtáhla se ode mě a šla ke skříni. Vytáhla čisté oblečení a podala mi ho. ,, Tady máš... Převlekni se a jdi si lehnout do mého pokoje hned vedle." Usmála se se slzami v očích. Poděkovala jsem jí, šla se převlíct a následně šla do jejího pokoje. Ještě jsem se s ní rozloučila a zavřela za sebou dveře. Lehla jsem si na její postel a přemýšlela.... Proč... Proč se to muselo stát...