Proč zrovna já... (Levi FF)

8.

O týden později:
Už je to asi týden co jsem pod dozorem Levije. Každý den mě někam smykal... Hlavní místnost, koupelna, jeho pokoj či kancelář. Připadalo mi to strašně otravné. To jsem nemohla třeba zůstat v jeho pokoji? Ale né.. On si mě musel tahat všude sebou. Asi tak před třemi dny se vrátil oddíl, který byl kupodivu v pořádku a moc lidí nescházelo. Od té doby je Eren stále při mě, pokud teda Levi nemá čas. Ale všimla jsem si, že se furt tak na mě divně dívá. Nedokážu popsat ten pohled... Moje noha je o trošičku lepší. Můžu se už o ní trochu opřít a díky boku se můžu někam dostat po svých. Sice pomalu ale stačí mi to. Zrovna jsem byla venku, seděla v trávě a pozorovala lidi, jak trénují boj. Tak moc jsem se chtěla k nim přidat... ,, Ahoj Carol." Uslyšela jsem za sebou Erenův hlas. ,, Ahoj." Řekla jsem a ukázala mu, ať si sedne. ,, Asi tě dost štve že nemůžeš trénovat co.." Řekl lítostně. ,, Jo... A jak... Ale asi mě nejvíc štve Levi, jelikož si mě hlídá jak malé děcko, které se o sebe nedokáže postarat..." Přes ten týden jsem měla toho plnou prdel. Furt mě krmil, někam nosil jak malé dítě... Prostě mě to sere ale nechci, aby byl z toho nějaký smutný. Teda.... Pokud má tenhle cit vůbec v sobě. Viděla jsem ho pouze ustaraného ale né nikdy smutného. ,, Hele... Pokud chceš tak mu to řeknu. Určitě toho nechá." ,, Ne Erene... To nemusíš." Usmála jsem se na něj. ,, Až budu mít na to sílu, řeknu mu to nějak sama." ,,Dobrá tedy..." Řekl Eren a začal se zvedat ze země. ,, Jestli mě teď omluvíš, mám ještě nějakou práci. Ale později za tebou přijdu." Mrknul jedním okem na mě a zmizel v hradě. Chvíli jsme se ještě dívala na vojáky, ale po krátké době mě to přestalo bavit. Pomalu jsem se zvedla a šla ke stájím. Vešla jsem dovnitř a až skoro u konce jsem viděla Axela. Dobelhala jsem se k němu a začal mě radostně vítat. Hned jsem ho začala hladit a on si to náramně užíval. Taky chudák mě dlouho neviděl... Muselo mu být smutno za mnou. Byla jsem u něj dost dlouho a tak bylo na čase odejít. Slíbila jsem mi, že za ním zase přijdu. Vyšla jsem ze stájí když v tom jsem z kanceláře od Levije slyšela nehorázný řev. S někým se tam musí hádat... Ale s kým? Všimla jsem si jak Levi nervózně chodil kolem okna. On a nervózní? Snažila jsem se odezírat z jeho rtů o čem tak může mluvit ale bylo to marný. Levi znovu prošel kolem okna když v tom mě spozoroval. Měl velmi naštvaný výraz v obličeji. Jeho zrak byl upřený na mě a stále mluvil s tou osobou. Pak jsem si všimla od té osoby jeho vlasů, které šli trošku vidět. Ale ne... Neříkej mi, že to je Eren... Super.. Teď budu mít asi průser jak prase... Levi ho vyhodil, jelikož ukázal rukou gesto na přiznak odchodu. Levi se hned dal do rychlého kroku. Mám dělat že se nic neděje nebo někam utéct? Dala jsem se "rychle" do kroku ale pak mě chytil opět do svých náručí a nesl mě určitě do jeho... Ehm.. Pardon do našeho pokoje. ,, Musíme si promluvit.." Řekl svým mrtvými tónem. Došli jsme do pokoje, hodil mě na postel a zamkl dveře. ,, Můžeš mi říct, co se ti nelíbí na mé péči k tobě!" Začal hned na mě řvát. Ještě nikdy tak ke mě nemluvil... ,, Přijde mi to strašně otravný.. Staráš se o mě, jako kdybych nebyla schopná pohybu!" Moment... Zvýšila jsme teď na něj hlas?! Tohle bude teda v prdeli.. Trochu se zarazil a opětovně se upřeně na mě díval. ,, Kdyby jsi mě aspoň nenosil jak nějakého kojence, tak to snesu ale tohle všechno... Chtěla jsem ti to říct ale Eren to zkazil..." Levi byl stále potichu a nic neříkal. Vůbec se mi to nelíbilo. Začal se procházet po pokoji když se zastavil u stolu a díval se na vázu. Napřáhl se a shodil vázu na zem až se rozbila na kousíčky. ,, Že ty máš něco s Erenem!" Začal opětovně řvát. ,, A řekni mi pravdu!" ,, Nic s ním nemám! To nemůžou být přátelé spolu? Chodít někam spolu? To tu mám s tebou trčet a neužívat si života!" ,, Kdyby jsi se zeptala, dál bych ti povolení! Ty víš dobře že p-" ,, Patřím jenom tobě? Ano to vím velice dobře ale nemůžeš si mě vlastnit jako věc! Agh... Už nemám na to nervy, jdu za Erenem, který je ke mě hodnější a milejší než ty!,, Začala jsem se zvedat a pomalu šla ke dveřím. ,,Ty nikam nepůjdeš..." Řekl Levi a mířil si to ke mě. Chytil mě za ruku a nehodlal mě pustit. Přitiskl si mě ke zdi a chytil obě mé ruce a dal mi je nad hlavu stále opřené o zeď. Bez jakéhokoliv varování mě začal hladově líbat. Odporovala jsem ale pak jsem mu polibky začala oplácet. Pak mě chytil kolem pasu a přenesl mě na postel bez žádného přerušení. Byla jsem pod ním a on nade mnou. Rychle mi začal rozepínat košili, pomohla jsem mu jí sundat a poté jí někam hodil. Začal si sám sobě sundávat taktéž košili a odhodil jí. Začala jsem mu rozdělávat opasek a rozepínat knoflíky se zipem. Pomalu jsem mu začala sundávat kalhoty a mohla jsem cítit jeho velkou erekci. Levi mi pomohl a taktéž mi sundal kalhoty ale musel pomalu kvůli mý noze. Oba dva jsme byli před sebou jen ve spodním prádle. On už mě párkrát viděl ale já nikdy. Levi mi rozepinal podprsenku ale já jsem ho zastavila. ,, Leviji já... Já tohle nikdy nedělala..." Řekla jsem mu velmi nervózně. ,, V pořádku... Budu opatrný." A začal mě znovu líbat. Sundal ze mě podprsenku a kalhotky. Levi se zvednul a byl jen na kolenou.
Pomalu si sundával boxerky a mohla jsem vidět jeho velkou pýchu. Netušila jsem, že ho má až tak velkýho. Pak se objevil zas nade mnou. Cítila jsem ho přímo u svého vchodu. ,, Můžu...?" Zeptal se mě a já přikývla. Pomaličku do mě vniknul a ani se nepohyboval. Začalo to bolet v podbřišku ale postupem ta bolest odstupovala. Levi se na mě podíval a přikývla jsem, že se může začít pohybovat. Pohyboval se pomalu a něžně. Byl to tak úžasný a vášnivý pocit, který jsem nikdy necítila, ale díky němu, ho teď cítím... Začal pomalu zrychlovat a já začala vzdychat. Přidal se i Levi a při tom mě i líbal. Zrychlil ještě víc a já začala vydávat hlasitější vzdechy. ,,Leviji..." Zasténala jsem. ,, Asi za chvilku budu..." Jak jsem to dořekla začal přirážet ještě víc. Oba dva jsme začali sténat jak nejvíc to až jsme se oba na jednou udělali. Levi se svalil vedle mě a oddychoval stejně jako já. ,,Slib mi, že už nebudeš s Erenem nikdy mluvit..." Pouze jsem přikývla a přitulila jsem se k němu.