Proč zrovna já... (Levi FF)

10.

,, Oi Caroline... Nechceš se pak někam projet?" Řekl Levi hned jak jsem dojedla poslední sousto. Neváhala jsem a přikývla. Moc ráda bych chtěla  na malou chvíli odejít z tohodle místa. Na čerstvý vzduchu... A Axel bude jen rád. ,, Ale pojedem opatrně, že jo.." Řekla jsem na Levije a trochu se pousmál. ,, Ano pojedem pomalu... A teď pojď.." A táhl mě ke stájím. Přišli jsme ke svým koním a Axel jen radostně hýbal hlavou, když zjistil, že se jdem projet. Bylo dost těžké mu nasadit uzdu, když tak sebou házet. ,, Axeli... Počkej chvilku." Začal jsem se smát. Díky bohu že se přestal tak vrtět. Dala jsem ještě na něj deku, sedlo a mohli jsme jet. ,, Co ti tak trvalo?" Zeptal se mě Levi, když jsem hned vyšla ze stájí. ,, Axel jen trochu dováděl. Nešla mu nasadit uzda." Zasmála jsem se znovu. Levi jen protočil očima a šel mi pomoct nasednout na koně. Jak mi pomohl nahoru šel ke svému koni a nasedl. Dali jsme se do kroku a pomalu jsme se ztráceli do tmavého lesa. Ten les je tak nádherný a temný, jako Levi. Nejkrásnější bylo to, jak se slunce prodíralo skrz listí a dopadalo na zelenou trávu. Levi se držel vedle mě ale vypadal nějak ustaraně. ,, Leviji... Děje se něco?" Zeptala jsem se ale nehodlal se na mě podívat. ,, Chci se omluvit za to, že jsem tě dřív nezachránil... Tohle by se nemuselo stát..." Řekl a podíval se na mě. Proč to musí vytahovat zrovna tady... ,, Leviji.. co se stalo, stalo se... Už to nebudu dál řešit." Začala jsem být dost vytočena, ale skrývala jsem to v sobě. Nerada o tom mluvím... ,, Ale mohla jsi teď trénovat... Být víc silnější a lepší... " Začaly se mi drát slzy do očí. ,, Prosím přestaň..." Prosila jsem ho. ,, Strašně si to vyčítám... Myslel jsem že-" ,, Že mě ztratíš! Mohlo se to stát! Ale osud to nařídil jinak! Tak prosím přestaň o tom mluvit!" Zařvala jsem na něj. ,, Ty víš jak mi moc na tobě záleží Carol!" Bylo mezi námi ticho. Připadalo to, jako by jsme byli hodiny bez jediného slova mezi námi. Začala jsem brečet a pobídla Axela do trysku. Bylo mi úplně jedno jestli spadnu a zabiju se. Chtěla jsem si pročistit hlavu... Celou dobu jsem brečela... Otáčela jsem se za sebe, zda jede za mnou. Nebylo ho k vidění.... Jak jsem jela dál, objevila jsem se na místě, kde jsem předtím byla s Levijem. Zastavila jsem koně a pomalu z něj sesedla. ,, Proč musel o tom mluvit!" Začala jsem řvát do prázdna. Vím že mu to je líto, ale už mi to jednou řekl tak proč musel znova? Stále do kola jsem řvala, házela vším možným kolem sebe. Když v tom jsem uslyšela dupot. Přestala jsem s tím co jsem dělala a schovala se do křoví. Přikázala jsem Axelovi aby si lehl a poslechl. Jako jediný tohle umí... Titán se procházel po louce úplně v klidu. Díky bohu že si mě nevšiml... Musela jsem tu dělat menší randál, tak se tu šel asi podívat. Celou dobu jsem ho pozorovala a čekala, až odejde ale stále se tu držel. Pak se podíval přímo mým směrem a taktéž sem i přicházel. Rychle jsem začala tahat za otěže, abych Axela přinutila se postavit. Nejhorší bylo to, že jsem se nemohla vyhoupnout. Podívala jsem se na toho titána a rychlým krokem si to mířil k nám. Snažila jsem se nejvíc, jak jsem mohla ale nešlo to. Titán k nám přišel a jako prvního si vzal Axela do svých velkých pařátu. ,, Axeli né!" Zařvala jsem. Axel se jen na mě díval dokud ho titán neodhodil pryč a zády dopadl na strom. Začaly se mi drát slzy do očí když jsem ho jen tak viděla ležet nehybně na zemi. Přišla řada na mě... Takhle umřu? Vůbec jsem si to takhle nepředstavovala... Chytil mě do svého pařátu a prohlížel si mě stejně jako Axela. Poprvé jsem takhle viděla zblízka titána. Z očí do očí.... S velkým úsměvem před sebou. Začala jsem se s tím smiřovat a zavřela své oči. Z mých očí se draly potoky slz a čekala na svou smrt. Ale něco bylo špatně... Ucítila jsem vedle sebe něco, co rychle prosvištělo kolem mě a dopadlo mi i něco na tvář. Otevřela jsem oči a viděla krev na titánovi a taktéž na sobě. Pak mě někdo chytil kolem pasu a letěla zpět do lesa. Podívala jsem se kdo mě držel a byl to neznámý muž s kloboukem na hlavě. Začala jsem řvát a škubat sebou abych se vyprostila z jeho spárů. Ale marně... Pak už si jen pamatuju, jak mě něčím omámil...