Proč zrovna já... (Levi FF)

6.

Začala jsem se pomalu probouzet když mi v noze začali škubat nervy. Takže to znamená, že se to pomalu hojí. Opatrně jsem se posadila a podívala se na postel, kde předtím Levi ležel. Ale nebyl tam... Tak jsem se pokoušela vstát z postele a povedlo se mi to ale hned jsem začala mít silnou bolest v noze. Ale ta bolest se začala pomalu ztrácet. Tak jsem udělala malý krůček dopředu a bylo to v pohodě. Pokračovala jsem dál a otevřela vchod od stanu. Oslnilo mě silné slunce, které mi přímo svítilo do obličeje ale zrak si na to hned zvykl. Poohlédla jsem se a okolo tábora byli vojáci, kteří měli hlídku. Pak jsem se podívala na levou stranu a tam stál Levi vedle svého koně a připravoval ho na náš odjezd. Pak otočil hlavou a díval se přímo na mě. Jak se na mě podíval udělal hned ustaraný výraz a šel ke mě. ,,Připravená jet?" Zeptal se když přicházel ke mě. ,,Myslím že jo." Odpověděla jsem mu a podívala se mu do očí. Levi mě opatrně vzal do náručí a vedl ke svému koni a zavolal na vojáky ať mu pomůžou. Už jsem seděla na koni a Levi si za mě sedl. Zapískala jsem na svého koně a hned ke mě přijel. Byli jsme přípraveni a mohli jsme jet. Cesta byla poněkud klidná až divná.... Nikde nebylo ani stopy po titánech. Mezi mnou a Levijem jsme neprohodili ani slovo,  prostě bylo mezi námi ticho jako vždycky.  ,,Chtěl bych se omluvit...." Řekl konečně Levi. Podívala jsem se na něj nechápavým pohledem a přemýšlela o čem mluví. ,,Cítím se provinile že jsem tě nemohl zachránit dřív.... Pak by se ti tohle nestalo..." A stékla mu jedna slza po tváří. Tohle je poprvé co ho vidím brečet. To mu tak moc na mě záleží? Ale tváří se stále tak vážně, ani nedává pozornost na tu slzu. ,,Z toho si nic nedělej Leviji, tohle se vojákům stává.." ,,Ale né mým..."  A podíval se na mě. ,,Jsi jediný člověk na kterém mi záleží od doby co umřeli moji dva kamarádi z mládí a moje skupina kvůli Female Titánovi...." Na chvilku se odmlčel. ,,A nechci aby se něco stalo i tobě Caroline..." Dodal. Počkat... Řekl mi teď po těch měsících co se známe jménem? Byla jsem velmi zaskočena... Co se ještě nestane. Po zbytek cesty jsme byli zase potichu. Později jsme přijeli do naší základny. Hned před zámkem na nás čekali vojáci a bez váhání mi šli pomoct z koně. Poděkovala jsem jim a šli odvézt koně do stájí. Levi bez jakéhokoliv váhaní mě vzal opětovně do náručí a vedl do zámku. Došli jsme do druhého patra ale nešli jsme do mého pokoje, ale do jiného. ,,Leviji... Pokoj mám támhle." A ukázala jsem směrem k mým dveřím. ,,Já vím ale teď budeš se mnou.." Řekl a otevřel dveře od pokoje. Má to tu utulné... Jenom není fér že má větší postel. Hned poté za námi zavřel a jemně mě položil na pravou stranu postele. ,,Hned se vrátím..." Řekl a odešel z pokoje. Podívala jsem se na svoji nohu a všimla si, že se krev prosákla přes obvaz. Sakra... Už znova ne. Otevřely se dveře a do pokoje se vrátil Levi, který držel v ruce misku. Zavřel za sebou a šel k mojí straně postele a položil misku na noční stolek. ,,Co to je?" Zeptala jsem se když jsem se trochu nadzvedla, abych se mohla opřít o polštář a sednout si. ,,Polívka... Co asi..." Odpověděl mi Levi a sedl si vedle mě na postel. Vzal misku do rukou a začal do ní foukat. Pak nabral lžíci polívku a přiblížil jí k mým ústům. ,,Ehm.. Leviji... Víš že se můžu najíst sama..." Řekla jsem trochu nejistě a podívala se na něj. ,,Chci ti pomoct tak buď ticho..." Řekl a udělal na mě vážný výraz. Tak jsem raději nic neřekla a dala do pusy lžící polívky. Polkla jsem a trochu se zhnusila, jelikož ta polívka byla dost hnusná. ,,Bože co to je?!" ,,Rybí polévka... A jez dál." Řekl a nabíral další dávku nechutné polívky. ,,Už to nechci! Nechutná mi.." A zakryla jsem si ústa dlaněmi. ,,Jsi jak malé dítě.... Dělej!" Jen jsem zavrtěla hlavou a schovala si hlavu pod polštář.,,Ach bože..." Zaklel Levi a uslyšela jsem, jak položil misku na stolek. Ucítila jsem nějaký pohyb ale nechtěla jsem se podívat. Co když měl v ruce tu měděnou lžící s hnusnou rybí polévkou. Levi začal tahat polštář k sobě ale já jsem se držela jako klíště. Ale bohužel on byl silnější a odhodil polštář na zem. Všimla jsem si, že má své nohy kolem mého pasu. Takže jsem teď jak jeho vězeň.... Pak se pomalu blížil ke mě a dal své ruce vedle mé hlavy. Byl zase tak blízko..  Hned mi to připomnělo louku. ,, Takže... Ty to nebudeš jíst..." Řekl vážným tónem. Já jen zavrtěla hlavou, jelikož se ho vůbec nebojím. ,,Víš že pokud mě neposlechneš, čeká tě trest..." A přiblížil se blíž k mému obličeji. ,,Co by jsi mi tak udělal?" Zeptala jsem se velmi klidně. Levi se jen usmál a začal tlačit nohou na mou ránu. Začala jsem sýpat bolestí, až jsem skoro měla slzy v očích. ,,Prosím přestaň..." Poprosila jsem ho ale on jakoby neslyšel. ,,Leviji prosím... Strašně to bolí..." Stále nic. ,,Le...,, Zastavil mě, když mě zrovna políbil. Jeho rty, jsou tak něžné a opatrné, aby mi nijak neublížili. Začala jsem ho líbat na zpět a začal povolovat nohu. Oba jsme vůbec nechtěli přestat, jakoby nás táhl magnet k našim rtům. Po několika dlouhých minutách se odtáhl a olízl si dolní ret. ,,Takže... Pokud budeš opětovně odporovat, znovu ti stlačím nohu... Rozumíš." Vzmohla jsem se na pouhé přikývnutí. Levi se trochu pousmál a nahnul se pro misku. Nabral polívku a musela jsem jí spolknout. Pro sebe jsem se trochu zašklebila a pokračovala dál s jezením nechutné polívky.