Dohoda

2. kapitola

Pohled Bethany

A taky, že se tak stalo. O hodinu později začali přicházet jejich spoluhráči a nějaké holky. Seznámila jsem se s Connorem a Fergiem, pravým jménem Robert Ferguson. Když mi ho představil Ethan jako Fergieho, hned jsem si vzpomněla na stejnojmennou zpěvačku. Fergie se na mě dívá z velké výšky. Je z týmu nejvyšší a oproti ostatním nemá tolik svalnaté tělo. Zlaté pískové vlasy má uhlazené dozadu a neustále si je musí prohrabovat. Nemůžu si pomoct, ale nejsem schopná od něj odtrhnout pohled. A to nevěstí nic dobrého.

Nevím, jak dlouho tady s Fergiem stojím a povídám si, ale nechci, aby to skončilo. Hypnotizuji jeho obličej, protože mám pocit, že je naprosto bezchybný. Ve srovnání se svými spoluhráči nevypadá jako plavkový model, ale možná právě tím si mě získal. Nos má křivý, protože mu ho určitě už několikrát zlomili a jeden ze zubů má zlomený. Líbí se mi jeho nedokonalosti, liší se tím od jiných kluků, protože se nebojí dát je najevo.

"No a potom nás trenér totálně seřval, protože nebylo možné ten den bruslit," dopověděl mi Fergie příběh o tom, jak pomohli jednomu spoluhráči získat srdce jedné holky, pro kterou pomalovali kluziště a rozházeli po něm okvětní lístky růže. Ukazoval mi hezkou stránku hokejistů a mě to přišlo neskutečně rozkošné. Zajímalo by mě, jestli to vykládá každé holce, s kterou se seznámí. Jo, určitě na to balí holky.

"A co tady studuješ?" zeptám se, protože mě tenhle kluk opravdu zajímá. Mám nutkání zasypat ho všemi možnými otázkami, i těmi nejvíce osobními. S kolika holkama spal? Chodil by se mnou? Sakra, znám ho pár minut a už s ním chci chodit.

"Architekturu," odpoví mi a napije se z červeného kelímku. Rozhlédne se po pokoji a všimnu si, že svůj pohled zastaví na skupince děvčat, které se na něj hladově dívají. No bezva.

"Fakt? Já taky," řeknu vesele a snažím se vzpomenout si, jestli jsem ho někdy viděla na nějaké přednášce, což by bylo docela logické, protože aspoň povinné předměty bychom spolu měli mít. Ale je to jakoby Fergie nikdy na žádné z těch přednášek nebyl. "Chceš být architekt nebo se věnovat hokeji?"

Je to možná trochu hloupá otázka, ale i takoví kluci jsou. Někteří zkrátka hokej jen rádi hrají, jsou v něm dobří, ale mají jiné priority.

"To je trochu hloupá otázka, nemyslíš?" řekne jen a odejde pryč za nějakou blondýnou, která se ho začne hned dotýkat. No skvělý, Bethany, to si fakt zmákla. Kdyby to byl jakýkoliv jiný kluk, hned bych to nechala plavat. Fergie se mi ale vryl pod kůži a já se nehodlám vzdát.

"Beth!" uslyším lehce pisklavý hlas mé kamarádky Lydie, která mě přiběhne obejmout. S Lydií jsem se seznámila před rokem na dámské jízdě, kterou pořádala Riley. Studují společně literaturu a historii, ale kdybyste to o Lydii nevěděli, ani vás to nenapadne. Na první pohled působí hloupě a trošku lacině. Nevím, jestli to způsobují její platinově blond vlasy nebo hubená postava s velkými prsy. Závidím jí její nohy až do nebes, protože takové jsem vždycky chtěla. Díky bruslení jsem hodně drobná, nasvalená, ale naštěstí se mi stále zachovaly ženské křivky. Některé z mých bývalých kolegyň mají mužskou postavu a mně to vždycky přišlo nehezké.

"Ahoj Lydie, jsem ráda, žes dorazila," přátelsky se na ni usměju a vedu ji směrem do kuchyně, kde jí nabídnu pití a jídlo.

"Byla jsem docela překvapená, když si mi zavolala. Myslela jsem, že si ze mě děláš srandu," Lydie se lehce zasměje. Vím, že nepije a tak jí do kelímku naliju obyčejnou colu.

"Věř mi, taky tomu nemůžu pořád uvěřit, že jsem se k tomu nechala ukecat. Ale nic jiného mi nezbývá, nikde teď místo na dočasné bydlení nenajdu."