Dohoda

11. kapitola

Pohled Bethany

Musím přiznat, že Vánoce v Hamcesteru mají své kouzlo. Dřevěná chata uprostřed zasněžené krajiny, do které nemá odvahu nikdo vstoupit, neboť sněhová bouře ještě neustála a my začínáme mít obavy, že se odsud dostaneme. Přesto je to naprosto okouzlující. 24. prosince jsme se rozhodli řádně oslavit. Když jsme večer seděli všichni společně v obývacím pokoji u rádoby stromečku, uvědomila jsem si, že mi sice bylo líto, že nemůžu být na svátky doma, ale nakonec ty Vánoce nemohly dopadnout lépe. Večeře a množství dárků sice ani zdaleka nepřipomínali Vánoce v Saint-Jérôme, ale jak jsem se cítila s ostatními, se nedá ani popsat. Kdyby mi někdo před dvěma měsíci řekl, že se ty tupý hokejový hlavy stanou mými přáteli, vysmála bych se mu. Nakonec si však neumím ani představit, že bych strávila den bez jejich pošťuchování či narážek a nekonečných záchvatů smíchu.

Na večeři jsme se podíleli všichni a večeři připravili z toho, co dům dal. Oblékli jsme se svátečně, v rámci možností, a strávili večer pospolu. Jakmile jsme dovečeřeli, usadili jsme se u krbu, vedle kterého stál provizorní stromeček. Tedy větev borovice s pár ozdobami, která později přijde do krbu. Bylo to kouzelné. Dárky jsem stihla sehnat už nějakou dobu před odjezdem, ale nepočítala jsem s Chloe a Ivy, proto jsme se s Riley rozhodly, že jim vyrobíme poukázky, které zařídíme, až budeme zpět v Rutherfordu.

"Ty vole, to je skvělý!" vykřikl samým nadšením Parker a nasadil si na hlavu svůj dárek ve tvaru penisu. Pořád mi hlava nepobírá, že kluk v jeho věku je stále zaseklý v pubertě. Zajímalo by mě, jestli z toho vyroste za pět let nebo ne.

"Tohle je pro tebe, Riley. Šťastné a veselé! A moc tě miluju," objala jsem Riley zezadu, když jsem jí předávala dárek a vtiskla jsem jí pusu do vlasů.

"A já tebe, děkuji moc," usmála se na mě a pustila se do rozbalování dárku. Když si prohlédla obsah krabičky, vyskočila mě obejmout.

"Pane bože, děkuji moc!" mačkala mě v objetí. Radostně jsem se usmála. Riley v ruce svírala lístky na koncert Coldplay, kterými byla naprosto posedlá, ale nemohla nikde sehnat lístky. Já měla to štěstí a našla na internetu slečnu prodávající lístky. "Jseš nejlepší."

"A co já jako?" dělal uraženého Ethan.

"Tys mi nedal lístky na koncert," zamávala lístky ve vzduchu, aby dala najevo, že je víc než očividné, kdo z nás dvou dnes vítězí.

Dál jsem jen sledovala, jak si všichni předávají dárky. Seděla jsem schoulená v Fergieho objetí, jehož tělo mě příjemně hřálo. Vzal mi obličej do rukou, políbil mě a poté zašmátral rukou vedle sebe, odkud vytáhl malou fialovou krabičku posetou třpytkami.

"Beth, to je dárek pro tebe," vzala jsem si od něj krabičku. Neměla jsem ráda rozdělávání dárků před ostatními. Bála jsem se, že špatně zareaguji a oni pak budou zklamaní.

S nepříjemným pocitem v žaludku jsem otevřela krabičku. Všimla jsem si, jak všichni zvědavě nakukovali, co jsem dostala. Uvnitř krabičky se nacházely malé náušnice z bílého zlata s fialovým kamínkem. Byly opravdu krásné, proto mě mrzelo, že si je nebudu moci vzít na sebe. Nevěděla jsem, jestli mu to říct nebo ne. Neměl by si něčeho takového jako můj přítel všimnout? Určitě jsem mu říkala, že nemůžu nosit náušnice, protože mi to nedělá dobře. Ale nemohla jsem na něj být naštvaná. Natolik se mi líbily, že jsem mu to okamžitě prominula.

"Páni, děkuji moc," usmála jsem se a políbila jsem ho. Nervózně jsem si zkousla ret. Snad nebude chtít, abych si je vyzkoušela.

"Líbí se ti?" zajímalo ho.