Dohoda

8. kapitola

Pohled Bethany

Dnes jsem byla od rána vystresovaná. Učila jsem se pozdě do noci, ale nevyspala jsem se ani potom, protože jsem měla z nervů stažený žaludek. Dokonce jsem zaznamenala noční příchod Ozzyho se Sethem, kteří cestou poshazovali pár věcí. Naštěstí mi dnešní zkoušky dopadly dobře a tak jsem se rozhodla zajít s Fergiem do pár místních obchůdků nakoupit dárky na Vánoce. Stejně jako předchozí roky, i letos letím na pár dní domů do Saint-Jérôme a bylo vy faux pas přiletět s prázdnou. Máma se prý už nemůže dočkat, ale ve skutečnosti tam jedu hlavně kvůli svým bratrům. Tentokrát s sebou vezmou i své přítelkyně a já se nemůžu dočkat, až je poznám. Nejradši bych s sebou vzala Fergieho, ale ten nechce nikam jet, protože má jakousi hokejovou přípravu. Sice jsem s ním dnes strávila celé odpoledne, ale už teď mi chybí.

Protože jsem ráno vynechala svůj trénink, rozhodnu se to napravit. Je osm hodin večer a mě zbývá poslední hodina, než začnou upravovat led. Doma si akorát vyzvednu brusle a zamířím na stadion. Tentokrát převléknutí v šatně vynechám a jdu rovnou ke kluzišti. Hned jak vstoupím do haly, ucítím na tvářích chlad. Očekávala bych mrtvé ticho, ale rozbíjí ho brusle. Ostrý zvuk nožů na ledě upoutá mou pozornost. Přijdu blíž ke kluzišti, abych zjistila, kdo si přišel zabruslit. Nestačím se divit, když zjišťuji, že je to Seth v civilním oblečení. Má na ledě postavenou jednu branku a přihrává do ní puky. Chvíli fascinovaně sleduji, jak se rychle a obratně pohybuje na ledě. S hokejkou pohybuje, jakoby to byla jeho prodloužená ruka, která vystřeluje bezchybné góly.

Přezuji se do bruslí a u vchodu na kluziště si sundám chránič nožů. Když klapne mantinel, Seth přestane bruslit. Ladně přijedu blíž k němu a s úsměvem sleduji jeho zmatený pohled. Z čela mu kape pot, který si musí otřít do rukávu.

"Bety, co tady děláš?" zeptá se a já sleduji, jak se mu zrychleně zvedá hruď. Musí tu už nějakou chvíli být.

"Přišla jsem si zabruslit," udělám otočku, jakoby snad nebylo jasné, proč tady jsem.

"Ty sem chodíš bruslit?"

"Ano, mám to domluvený s vedením. Chodím sem už dva roky. Většinou před vašimi tréninky nebo ráno. Docela se divím, že sis mě ještě nevšiml," lehce se zasměju.

"Kdybych tě tady někde viděl, tak bych si tě určitě všimnul," odpoví mi a opře se o svou hokejku. "Tak co kdybys mi ukázala, co vlastně umíš? Jestli vůbec."

Dotčeně si odfrknu a ukážu mu jednu z mých starých sestav ve zjednodušené verzi. Přece jenom ji nedokážu zajet tak, jak bych správně měla. Na to nemám, ani mi to moje tělo nedovolí. Když dojedu zpátky k Sethovi, má lehce pootevřenou pusu.

"Tak co, myslíš, že to umím?" řeknu pobaveně.

"No, to umíš," souhlasí Seth a já se blaženě usměju. Spravím si čelenku a utáhnu si culík.

"To bylo úžasný. Nevěděl jsem, že jseš v tom až tak dobrá," zhodnotí můj výkon Seth.

"Bývala jsem," řeknu a v mém hlase jde slyšet zklamání. Jsem zklamaná sama ze sebe. Nemůžu dávat konec mé krasobruslařské kariéry za vinu nikomu jinému než mě. Jsem svou paní a měla jsem poznat, kdy je potřeba říct si „A dost".

"A co ty tu? Hraješ si tady s pukem?" zajímá mě.

"Potřeboval jsem vypustit páru," vysvětlí a uchopí hokejku do vodorovné polohy oběma rukama. "Hrajeme docela na hovno tento týden a zítra máme docela důležitej zápas, tak jsem z toho trochu nesvůj. Navíc jsem rozlámanej ze včera."