Dohoda

6. kapitola

Pohled Bethany

Úterý 17. listopadu, čtvrt na osm večer, bistro U Tonyho. Sedíme se Sethem vedle sebe v jednom z boxů a nervózně ustrkáváme z našeho pití. Fergie s Lydií tu měli být už před patnácti minutami, takže už přestávám doufat, že se ukážou. Ještě k tomu neustále poslouchám Sethovo nadávání na mou nohu, kterou nepřetržitě klepu. Když už to chceme se Sethem vzdát, ozve se zvoneček nad dveřmi do bistra a spatříme naše společníky.

"No konečně, kde jste byli?" řekneme se Sethem téměř zároveň.

"Omlouvám se, sháněl jsem ještě tohle," kouzelně usmívající se Fergie ke mně natáhnu ruku s nádhernou kyticí pivoněk, která mi vezme dech. Něžně mě políbí na tvář a já mám pocit, že se každou chvíli rozpustím.

"Děkuju moc, jsou nádherné," pohladím ho po paži a všimnu si, jak se Seth tváří trochu otráveně, kdežto Lydia zklamaně. Nejspíš to je pro Setha trochu nepříjemná situace, protože ho očividně nenapadlo donést květiny. Ale upřímně, ani mě nenapadlo, že je Fergie donese. Ten kluk je nepředvídatelný.

"No, tak co kdybychom si už objednali?" položí Seth otázku s naléhavým tónem a všichni na souhlas přikývneme. Číšník nám donese jídelní lístky a mou kytici uloží do vazy s vodou.

"Jinak Lydie, tohle je Fergie. Fergie, Lydia," představím je a oni si lehce potřesou rukou. Dál ale v seznamování nepokračují, tak se začtu do nabídky jídel.

"Ty jo, mám takovej hlad, že bych snědl i psa," prohodí Fergie, zatímco si prohlíží jídelní lístek. Lydia po něm hodí vyděšený pohled.

"To doufám ne," řekne.

"Nesnědla bys psa, kdybys měla fakt velkej hlad a nic jiného nebylo?" zeptá se Seth.

"Ne, nikdy," stojí si za svým Lydia, věrná vegetariánka. Nejí ani kuřecí nebo hovězí maso, natož psa.

"Proč ne? V Číně ho jí běžně," pokračuje Seth v tématu a já začínám mít obavy, že se strhne dlouhá hádka na téma maso. Lydia často vykládá o tom, jak bychom měli být všichni vegetariáni. Několikrát zkoušela přemluvit i mě, ale marně.

"V Číně jsou ale lidé úplně hloupí a bezcitní! A vy taky," probodne nás pohledem.

"Nejsme bezcitní. Zvířata tu od začátku byla od toho, aby nás živila, tak nechápu, proč bychom kvůli tomu měli být hned bezcitní. Bez masa bychom nepřežili." Výborně, konverzace zachází až k našim kořenům.

S Fergiem si vyměníme pohledy a radši si začneme povídat o něčem jiném, protože ani jeden nemáme v plánu se účastnit jejich hádky. Radši mi vykládá o svém dětství, potom se vyptává na moje, ale nejsem moc sdílná. Když ti dva konečně skončí s hádkou a věnují se svému objednanému jídlu, povídáme si o všem možném. Vykládáme si navzájem vtipné historky, čímž se zabavíme na hodně dlouho. Setha popadne i chuť podělit se s nimi o našem nahatém incidentu, jak jsem tomu začala říkat, ale naštěstí ho umlčí můj kopanec. Celé dva dny to od něj mám na talíři. Nejdřív jsem měla pokaždé chuť ho zavraždit, ale už jsem to vzdala. Můžu být ráda, že to nevykecal po celém kampusu. Navíc si dřív nebo později najde něco nového, z čeho si ze mě bude utahovat. Takže těch pár dní to ještě zvládnu.

"A co studium?" ptá se Lydia Setha a já čekám, co odpoví.

"Studuju fyzioterapii," pokrčí ramena a vloží si do úst hranolku.

"No tak to je hezké. Kde bys chtěl potom pracovat? Když si šel na fyzioterapii, nenapadlo tě, že bys mohl spíš na zdravotníka? Určitě bys na to byl dobrej, umíš to s rukama," vyhrkne rychle Lydia, ani si nestihne uvědomit, co řekla. "Teda, aspoň jsem to slyšela," dodá.