Dohoda

13. kapitola

Pohled Setha

Sice jsem si týden na chatě představoval jako poklidný výlet s přáteli, ale mělo mi dojít, že budu spíš pořád v lihu. Proto jsem byl vděčný, že jsme se vrátili domů. Vzhledem k tomu, že jsme postoupili do play-off, bude tento půl rok náročnější než ten před tím. Navíc přijedou lovci talentů z výběrové komise do draftů a já na ně chci zapůsobit. Je to moje šance dostat se až k profíkům. Hned co jsme se vrátili, jsem začal pracovat na své formě. Kromě tréninků jsem si do plánu přidal i posilovnu a běh. A k tomu všemu ještě musím chodit na zkoušky, nebo mě vyhodí.

Hlavu jsem měl plnou svých povinností a nemohl jsem si přidělávat další starosti, proto jsem se rozhodl vyřešit spory s Beth. Ta se mi bohužel vyhýbá, většinu času tráví s Fergiem a já nemám šanci ji potkat. Když už ji potkám, nechce se se mnou moc bavit. Štve mě to. Rád bych si s ní povídal zase jako před tím, ale vždycky když ji vidím, cítím zvláštní pocit na hrudi. Nejspíš to je z důvodu toho, že je na mě naštvaná. Ale ona vůbec nebere ohled na ostatní. Nemohl jsem přece už jen přihlížet tomu, jak se všude olizují.

Když jsem přišel utahaný z posilovny, doma byli všichni až na Beth. Skočil jsem se vysprchovat a vzal jsem si jídlo, které připravil Ozzy po tréninku a nechal mi ho v troubě. Jakmile jsem se usadil do křesla, hluboce jsem vydechnul. Bolelo mě celé tělo a tak když jsem si mohl konečně v klidu sednout a najíst se, cítil jsem se nejšťastnější na světě.

"Co sledujete?" zahájil jsem konverzaci s ostatními, kteří sledovali mně neznámý film.

"Nějakou komedii, moc to nevnímáme," pokrčil rameny Ethan.

"Hele přemýšlel jsem, že bych si šel s tebou ráno zaběhat. Chci si po těch Vánocích spravit formu," promluvil ke mně Ozzy, přičemž si poklepal na břicho.

"Jasně, klidně. Ethane, ty bys měl taky, podívej se na svůj pupek," kývnul jsem hlavou na Ethana. Ethan se na mě dotčeně podíval.

"To není pravda. Mám dobrou formu, že jo, Riley?" svůj pohled stočil k Riley sedící vedle něj. Riley se jen tiše uchechtla.

"Prosím tě, vždyť on by ten svůj pupek shazoval tak rok," přidal se Ozzy. Musel jsem se zasmát. Ethan uraženě seděl v rohu pohovky a mračil se. Jestli si bral něco k srdci, bylo to tohle. Jakékoliv narážky a posměšky na jeho postavu ho rozdráždily. Dokázal kvůli tomu být uražený i hodiny.

"Jo, když už jste všichni tady, kluci, chtěla jsem s vámi o něčem mluvit. Chtěla jsem to původně nechat na Beth, ale musí toho teď hodně zařídit a moc tady nebývá, tak vám to přece jen řeknu já," upoutala naši pozornost Riley.

"Stěhujete se?" tak nějak jsem čekal, co přijde.

"Ne, jen Beth. Jestli vám to nebude vadit, ráda bych tu zůstala bydlet."

"Samozřejmě, že můžeš. I kdybychom nechtěli, Ethan by nás k tomu donutil," odpověděl Ozzy.

"Přesně tak," souhlasil Ethan a natáhl si ruku za Riley. Poslala mu vzdušnou pusu.

"No a Bethany se teda vrátí na koleje?" zajímalo mě.

"Jo, teď si to tam zařizuje. Naštěstí by jí měli dát zpátky náš pokoj, takže jí akorát přiřadí novou spolubydlící. Ale ještě to tam není zařízené, takže to nebude raz dva," obeznámila nás Riley.

"Tak aspoň že tak. Psal mi Mason, že se má za měsíc a něco vrátit," řekl Ethan a mě to zvedlo náladu.

"Vážně? No konečně, už mi to tu začíná připadat mrtvý," pronesl jsem.