Dohoda

14. kapitola

Pohled Bethany

Posledních pár dní jsem se ani na minutu nezastavila. Stěhování zpět na koleje je hektické, neboť jsem musela zaopatřit nový nábytek a papírování. Naštěstí jsem měla Riley a kluky, kteří mi se stěhováním pomohli. Musím přiznat, že se mi od nich zase tolik nechtělo, jak jsem si představovala. Ano, jsem ráda, že konečně zase budu mít své soukromí, v rámci možností, ale bydlení s nimi nebylo tak hrozné. Vlastně se ukázalo, že je to fajn. Ale na druhou stranu je to správná věc, protože nebudu muset přemýšlet nad Sethem a budu se moct opět věnovat plně Fergiemu. Cítila jsem se kvůli tomu děsně provinile. Užíralo mě, že místo toho, abych měla plnou hlavu Fergieho, jsem víceméně měla plnou hlavu Setha. Neustále jsem přemýšlela nad tím, co to celé má znamenat, trápilo mě, že je mrzutý a chtěla jsem s ním trávit čas. Nic, co by mě nějak zvlášť těšilo.

"Kam mám dát tady tu palmu?" zeptá se Seth držící velký zlatý květináč s palmou, kterou jsem si před hodinou koupila. Než jsem mu odpověděla, rozhlédla jsem se po místnosti.

"Dej to támhle za tu postel," ukázala jsem za svou postel na jedné straně zdi. Moje půlka pokoje byla už hezky zabydlená. Palma byla jen třešničkou na dortu. Druhá strana pokoje, která patřila mé nové spolubydlící Sarah, byla velice podobná té mojí. Minimalistický styl v bílé nebo hnědé barvě.

"To je vše?" zeptal se Seth, když položil palmu na své místo.

"Myslím, že jo. Díky za pomoc."

"Vypadá to tu líp jak u nás doma," zhodnotil Seth náš pokoj. "Ani tu nic nesmrdí."

"Měli byste si najmout uklízečku, jestli tam nechcete umřít," navrhla jsem a přešla jsem do malé kuchyňky. Zrovna dovařila horká voda, kterou si zaliju kafe.

"Kolik chceš na hodinu?"

"Nejsem žádná uklízečka," zpražila jsem ho pohledem.

"Ale mohla bys být."

"No to by se ti líbilo, abych chodila v tom sexy kompletku, že?" nadhodila jsem. Čekala jsem nějakou narážku nebo sexistický vtip, ale nedočkala jsem se. Nijak nereagoval. Jen jsem si povzdechla. Neměla jsem tušení, co s ním v posledních dnech je. Jako by se jeho radost ze života vytratila. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy slyšela ho mě urazit nebo si z někoho vystřelit. Nenašla jsem odvahu se ho na to zeptat, bála jsem se, že bychom se znovu akorát pohádali. Když jsem se zeptala kluků, co se děje, řekli, ať to radši neřeším. Uvědomovala jsem si, že to nejspíš není moje věc, ale chtěla jsem to vědět. Chtěla jsem vědět, co s ním je, protože mi to z neznámého důvodu nebylo jedno.

"Už raději půjdu, musím na trénink. Uvidíme se pak," kývne hlavou ke dveřím.

"Jasně, stejně má za chvíli přijít ta nová spolubydlící."

Pak Seth odejde. Rozhodnu se zaměstnat vykládáním oblečení do skříně a úklidem malé kuchyňky, která nebyla v nejlepším stavu. Vyrušila mě příchozí zpráva.

Riley: Dnes večer dámská jízda? Přijdu v 8.

Odepsala jsem jí, že souhlasím. Čas o samotě s Riley je něco, co potřebuji. Když jsme bydlely ještě spolu na koleji, takovéto večery jsme pořádaly docela často i s dalšími holkami. Vždycky jsme probraly všechny naše problémy a hodně se nasmály.

Uslyšela jsem klíče v zámku. Jakmile se dveře otevřely a osoba vešla dovnitř, naskytl se mi pohled na vysokou světlovlasou dívku s milým úsměvem na tváři.

"Ahoj, ty musíš být Sarah. Já jsem Bethany Wilsonová," natáhla jsem k ní ruku.

"Sarah Murphyová," stiskla mi ruku. Rozhlédla se okolo. "Máš to hezký."