Dohoda

3. kapitola

Pohled Bethany

Jako bývá mým zvykem, vzhůru jsem jako první. Málem dostanu infarkt, když spatřím nepořádek na spodním patře domu. Musím se opravit, tohle totiž není nepořádek, ale pořádnej brajgl, skládka odpadků a jiné špíny. Kluci nepozvali tolik lidí, jako jsem očekávala, ale za to udělali pořádný svinčík. Podlahy jsou ulepené od neidentifikovatelného zdroje, všude se válí kelímky, zbytky jídla a obaly. O pár minut později v koši najdu několik použitých kondomů a mnohokrát děkuji Bohu, že jsem je nenašla někde jinde.

Kdo mě dobře zná, ví, že nepořádek je můj úhlavní nepřítel. Nejsem taková ta ulítlá ženská, co je posedlá uklízením, ale nepořádek mě dokáže neskutečně rozladit. Nenaštve mě to, ale psychicky rozladí, protože nepořádek je jeden velký chaos bez organizace. A to mi dělá velký problém. Můj život byl odmalička naplánovaný, měl striktní režim, což se na mě hodně podepsalo. I po těch třech letech musím mít věci dopředu naplánované, všude uklizené a ve všem musím mít jasno. Stojím si za tím, že člověk musí vědět, co chce, co od života čeká a jít si za tím.

Není divu, když se pustím do uklízení. Než se naději, dům se leskne čistotou. Je vyvětraný, slunce sem dopadá skrze odhrnuté závěsy a místnosti najednou vypadají volněji. Když spatřím výsledek své práce, cítím se dobře. Najednou mi přijde, že má zase vše svůj pořádek a jsem nanejvýš spokojená.

Po mém ranním řádění v podobě uklízení se odeberu na stadion, který stojí od kluků na místě vzdáleném asi dvacet minut pěšky. Vzdálenost využiji k rannímu běhu na rozehřátí, než vlezu na led. V momentě, kdy se bruslí dotknu ledu a poprvé se projedu, je svět ještě krásnější. Bruslím po kluzišti jak se mi zachce a cítím se volná jako u ničeho jiného. Ničemu se ten pocit nevyrovná. Troufnu si říct, že je chvíle, ve které jsem přes všechny potíže nejšťastnější na světě.

Pohled Setha
Ráno mě probudí opakované bouchání dveří a hned je mi jasné, že je Ozzy vzhůru. Má blbej zvyk, že za všech okolností práská dveřma. Kvůli tomu jeho cesta z pokoje na záchod, do koupelny, zpět do pokoje, je pro mou třeštící hlavu docela utrpením.

Na mých zádech ucítím něčí krouživé pohyby prstů.

"Ahoj kocourku," zavrní mi do ucha a bolestivě se mi zakousne do krku, až syknu bolestí.

Když mi začne cucat krk, rychle se odtáhnu. Ačkoli jsem v posteli víceméně všemu otevřenej, mám pár pravidel a cucfleky patří mezi ně. Je mi ukradený, když holka rozhlašuje, že se se mnou vyspala, ale ani náhodou si mě nebude značkovat. Dávám si na to velký pozor. Není to moc rajcovní, spíš docela majetnický. A já rozhodně ničí majetek nejsem. Navíc můžou způsobit krevní sraženinu. Četl jsem, že jedné holce dokonce ochrnula ruka a jiné sraženina způsobila zástavu srdce.

"Hele, Mayo," zarazím se. "Jmenuješ se tak, že jo?"

Zklamaně přikývne.

"Bylo to fajn, dobře jsme si zašukali, ale teď to končí. Docela bych ocenil, kdybys hned odešla," řeknu zběhle. Přestože zásadně nenechávám holky přespávat, někdy se najdou výjimky. I když to možná nevypadá, jsem gentleman a nenechal bych opilou holku odejít samotnou uprostřed noci. Anebo jsem tak vyčerpanej, že nemám sílu ji vyhodit.

Vidím, že potlačí slzy. Ženy pro mě nejsou moc komplikované, aspoň ne momentálně, když s nimi jen píchám. Je to docela jednoduchý, chlap na ženských pozná, která mu dá a naopak, potom už jenom stačí se trochu snažit. Jenže v dnešní době jsou některý ženský zblbý z milostných románů, kde se kluci jako my změní v beránka díky jednorázovce. Věří, že se jim to stane taky. Ale to není pravda.