Dohoda

9. kapitola

Pohled Bethany

Dnes čeká celý kampus Rutherfordu důležitá událost; naši Orli hrají o postup do play-off. Navíc se zkouškové období blíží ke konci, což znamená oslavy. A pokud dnes Orli postoupí, nikdo dnes v noci spát nebude. 

Od rána jsem měla dobrou náladu, neboť jsem se probudila po boku Fergieho. Překvapil mě míchanými vajíčky naservírovanými až do postele. Nezapomněl ani na kávu, bez které bych dnešní den nepřežila. Avšak nálada kluků se ani náhodou nedala popsat jako dobrá. Byli nevrlí, nervózní a oproti jiným dnům i docela zamlklí. Ale bodejť by ne, je na ně vyvíjen velký tlak ze všech stran.

"Beth, zlato, nevíš, kam jsem si dal včera týmovou mikinu? Nikde ji nemůžu najít," Fergie zmateně běhal po pokoji. Jeho naštvaný pohled byl k popukání.

"Co za to, když ti prozradím, kde je?" zeptala jsem se laškovně, přičemž jsem si něžněla přejela prstem přes prsa.

"Nech toho, nemám čas ani náladu na ty tvoje blbý vtípky," odsekl nepříjemným tónem, což se pro změnu nelíbilo mně.

"To nejsou žádný vtípky," mračila jsem se, ale jemu to bylo jedno. Dál po pokoji hledal svou mikinu, přičemž si něco mumlal pod nosem.

"Co říkáš?"

"Nic, ježíš," protočil oči v sloup. Ve stejnou chvíli našel svou doteď postrádanou mikinu, kterou si ihned přetáhl přes hlavu. Věděla jsem, že dnes není jeho den, ale oproti ránu byl extrémně nepříjemný. Taková netykavka nikdy před tím nebyl.

"Uvidíme se po zápase teda? Budete u Titána, ne?" ujišťovala jsem se, i když odpověď byla zřejmá.

"Jojo, tak čau," odpověděl suše, vlepil mi letmo pusu na čelo a zmizel ve dveřích. Jindy by mi tohle jeho podivné chování vrtalo hlavou, ale musím zohlednit stres, pod kterým dnes je.

Asi o půl hodiny později odcházím i já s Riley a Lydií. Počasí dnes bylo extrémně škaredé, proto jsem byla ráda, že jsem si vzala svou nejteplejší bundu. Mraky na obloze se mračily, ale sem tam přes malou skulinku vykoukl jeden paprsek slunce. Na příští týden hlásí vánice, což mě ani trochu nepotěšilo, protože by to mohlo překazit mou cestu do Saint-Jérôme. Přitom jsem se začínala těšit.

Před stadionem se pohybovali pouze poslední opozdilci, stejně jako my. U vchodu jsme si jako pravé fanynky koupily týmové šály. Mně navíc zaujal plyšový cylindr, na jehož vrcholu byla hlava orla. Jsem si jistá, že ji kluci ocení, takže jsem si ji koupila.

"No tak to potěš pán bůh," smála se Riley, když jsem si cylindr nasadila na hlavu.

"Sekne mi?" zapózovala jsem a holky se ještě víc rozesmály.

"Budeš ho mít na hlavě i při sexu?" zajímala se Riley.

"Tak to mě opravdu nenapadlo," odpověděla jsem, "ale budu nad tím přemýšlet."

Odebraly jsme se do haly, kde nás pustili bez vstupenek, protože nám kluci sehnali kartičky. Měli jsme dobrá místa kousek od mantinelu a od laviček Orlů. Oba týmy se zatím rozehřívaly na ledě a do začátku zápasu zbývaly tři minuty. Pohledem jsem vyhledala Fergieho číslo 13. Očekávala jsem, že se podívá na tribunu, jestli mě zahlédne, ale ani jednou se neohlédl. Všiml si nás ale Ozzy, který nám začal radostně mávat. Upoutal tím pozornost ostatních kluků, kteří když si všimli mého cylindru, ukázali palce nahoru.

Stadion byl zaplněn víc než dost, určitě se přišla podívat přibližně půlka Rutherfordu. Atmosféra byla nepopsatelná. Všichni hlasitě podporovali Orli, kteří si celou hru vedli dobře. Tabule odpočítávala poslední vteřiny do konce. Srdce mi bušilo vzrušením a napjatě jsem čekala, co ještě přijde. Měla jsem zatnuté pěsti a přála si, aby dali ještě gól. Když v tom, tři vteřiny před koncem, Connor vstřelil puk do branky a všichni radostně vyskočili. Začaly jsme se s holkami objímat a přitom jsme ječely.