Legendy studentského života

5 - S láskou, samoto.

5. výzva - nejhorší rande. Možná nebude tak špatné, ale rozhodně to není něco, co si chci zažít. A hlavně doufám, že vy se pobavíte.

*pohled Augusta*

Když jsem ráno přišel do školy úplně na mol, hned si ke mně přisedli kluci z naší party a začali se vyptávat:

"Tak co, kamaráde, co tvoje první rande na střední? Museli jsme na to čekat skoro čtyři roky, takže dělej, vyprávěj."

"To říkají ti praví. Vážně. Ale tady není co vyprávět..."

Oni se na mě však podívali těmi psími kukadly a já to prostě nevydržel a zavzpomínal se...

*Flashback*

Budík se rozeřval po celém pokoji a já se k němu k námahami doplazil. Vypnul jsem ho a zalezl zpět do vyhřáté postele. Zrovna se mi zdál tak krásný sen...

Když jsem se však probudil podruhé a uviděl, že je tři čtvrtě na pět, začal jsem vyšilovat. Vždyť jsem měl za půl hodiny rande a než se dostanu k té kavárně, kde jsem nám zarezervoval stůl tak už Elis nejspíš odejde! 

Musel jsem si vzít nějaký rychlo-outfit. Zmačkanou košili barvy khaki, černé džíny a jelikož už jsem opravdu nestíhal, nezabýval jsem se s hledáním stejných ponožek a proto byla jedna moje noha zářivě oranžová a ta druhá bledě modrá s melounovým potiskem. 

Místo kytky jsem doma našel flašku medoviny, ale i ta se hodí. Doufám, že partnerka z takového dárku nebude zklamaná.

Jak už jsem předpokládal, dorazil jsem na domluvené místo přesně o hodinu později a Elis tam kupodivu stále seděla.

"Ehm..." začal jsem. Ona na mě vzhlédla a rozesmála se. Její smích se mi vůbec nelíbil. Smála se jako nějaká opilá koza. Ne, umírající kráva! (Neměla to být urážka na ní, pouze na její smích.)

Když skončila, vešli jsme do kavárny. Zatím jsem nic špatného neviděl. To bylo pozitivní. Když jsme se posadili, dali nám číšníci menu a já řekl, ať si Elis vybere cokoliv, ale brzy jsem svých slov začal litovat, protože jsem se začal bát, že moje finance mi nebudou stačit.

Ale naštěstí si nestihla vybrat vůbec nic, protože přímo ze stolku vedle nás začalo hořet. Z reproduktorů hned začal vyzvánět poplach a všichni kromě nás utekli. Proč kromě nás? Protože mé partnerce se zahákla sukně na roh stolu a nemohla se od tud dostat. Nakonec jsem ve své hluboké kapse vylovil nůžky a kousek té sukně jí odstřihl.

Venku jsme si sedli pod strom a když se z nás vypařil veškerý adrenalin, ta ženská na mě začala ječet, že jsem jí právě zničil nejdražší kousek jejího šatníku. Skvělé.

,,Elis, prosím uklidni se, možná si dáš medovinu?" Zkusil jsem tu největší kravinu a ona ji přijala. Prý už se nic horšího stejně nestane. To však nevěděla, že za dvě minuty nad námi proletí holub.

Jo... Pak jsme šli po nábřeží a popíjeli ten lahodný, alkoholický nápoj a když už jsme byli trochu předávkovaní, rozhodli jsme se jít poslepu a přitom si vypravovat nějaké trapné příběhy z našeho dětství. Ale nepromysleli jsme si, že mohou nastat komplikace, jako třeba menší sráz...

A oba jsme byli ve vodě. Vystřížlivěli jsme a začali plavat zpět, ale proud nás unášel na druhou stranu. Chytili jsme se za ruce a doufali, že takto náš život neskončí.

Neskončilo, ale naše dobrodružství také ne. Pod nějakým opuštěným mostem nás odchytil starý bezdomovec, který si kvůli své slepotě pomyslel, že jsme obří ryby, a že si z nás usmaží pořádnou večeři.

To jsme se mu pak půl hodiny snažili vysvětlit, že jsme lidé a večeře by z nás nebyla asi nejchutnější. Takže jsme skončili u společného pojídání sušenek z mé kapsy, které díky plastovému obalu zůstaly pěkně v suchu.

Pán nám nakonec poděkoval a vyvedl z jeho 'bydliště'. Na ulici byla už tma jako v pytli.

Naštěstí i bohužel si ani jeden z nás nevzal mobily. Naštěstí - neutopily se, bohužel - nevíme, kde jsme a jestli jsme vůbec ještě v našem městě. Proto jsme si sedli na chodník a přáli si aby bylo ráno a my viděli aspoň trochu na cestu.

Štěstí nám však poprvé přálo a kolem nás projížděla banda zfetovaných chlápků v obřím autě. Zastavili jsme je a namluvili jsme jim, že jsme agenti FBI a pokud nás neodvezou domů, dostanou pět let vězení. Uvěřili nám...

Jízda to byla opravdu šílená, dlouhá, tichá a hodně extrémní, ale naštěstí jsme se oba dostali domů. Aspoň to.

*Konec flashbacku*

,,Wow, chlape, ty to s holkama fakt neumíš... Teď tě asi nebude chtít ani vidět, co?" zeptal se Peeta.
,,Ne! Právě naopak! Řekla mi, že si to užila, bylo to skvělé dobrodružství, nejveselejší rande v jejím životě, a že si to ráda zopakuje!"