Legendy studentského života

7 - Co se stalo večer v pátek...

7. výzva - povídka o klukovi, který se probudil v cizím domě. Toto nebylo moc složité, ale vymyslet něco, aby to bylo aspoň trochu originální...
PS: připravte se na trochu nepříjemnou, neformální řeč.

*Pohled Peety*
Po probuzení jsem mohl vnímat jediné. Krutou bolest hlavy, která mi nedávala smysluplně přemýšlet. A taky mi bylo hrozně špatně od žaludku. Na stolku vedle mé postele jsem uviděl skleničku s práškem. Doufal jsem, že to mamka mi jí položila, protože jsem k ní v noci asi došel a poprosil o něco od bolesti.

Když jsem se však napil a moje mysl se trochu rozjasnila, uviděl jsem, že toto není můj pokoj a už vůbec ne můj dům. Zase jsem prospal něco životně důležitého. Prostě celý já...

Najednou jsem z povzdálí uslyšel blížící se kroky a hned jsem popadl nějaké zrcadlo, které se tu válelo, abych se ubránil proti mému nepříteli.

Do pokoje však vstoupil docela přívětivě vypadající mladý kluk, který se usmál a zeptal se:

,,Peeto, jak ses vyspal?"
,,Dobře. A my se známe?" podivil jsem se.
,,No samozřejmě! Já jsem přece Luis! Wasaaa! Copak ty si nic nepamatuješ?"
,,Ze včerejšího večera? Nevím. Ne."
,,Tak to ti musím všechno říct, protože včera se z tebe stala hvězda celého města!"
Opravdu jsem nevěděl, co očekávat, proto jsem přikývl.

,,Řekl mi to jeden kamarád a kamarádovi to řekl nějaký týpek a možná jemu to řekl ještě nějaký týpek před ním. Takže nejdřív ses objevil v tom hlučném baru na rohu šesté ulice. Vypadal jsi vyděšeně, nebo snad smutně a já k tobě takový: Kamaráde, co se stalo? A ty na to: Ale nic, znáš to, ženský... A já ti hned nabídl drink s mou partou kamarádů. A pak další. Pak jsi začal pít sám a teprve potom začala zábava.

Nejdřív sis sundal triko a my takový: Óooo! Co tooo? A ty jsi nám začal vyprávět příběh o tom, jak ses stal superhrdinou. Já jsem k tobě přiběhl a řekl, že půjdeme někoho zachránit. Ty jsi zas prohlásil, že já budu tvým superhrdinským panošem a našim tajným heslem bude: Wasaaa! Super, co?

Takže jsme byli venku. Tak už byla naprostá tma a my vešli do nějakého zákoutí, ve kterém stál vousatý děda. A ty: Brumbále, ty stále žiješ! Jelikož jsem velký fanda Harryho Pottera, tak jsme začali oba brečet.

Zaběhli jsme do obchodu s fixami a koupili si jeden černý a tlustý a napsali si na ramena, že je strejda Brumbál navždy v našich srdcích.

Pak jsme vyrazili do lesa, kde sis našel snad ten nejdelší klacek, který tam byl a řekl sis, že ten strom je Darth Vader a ty ho musíš porazit svým silným světelným mečem. Prý tě provázela síla.

Pak jsme zašli do dalšího baru, kde sis po několika sklenkách sundal i ty džíny. Já se k tobě přidal a společně jsme byli prostě Muži v černých trenkách a to bylo prostě super cool!

A já pak takový: Koukej, na zemi je roztomilý křeček. Ale byla to krysa a ty jsi jí zvedl a pak prudce hodil na zem a při tom zařval: Pikachu, volím si tebe! A nic se nestalo. Naštval ses na něj. My vyšli na ulici a vydali se domů. Přitom jsme zpívali Despacito a tančili takový ten ruský tanec.

Když jsme dorazili domů, začali jsme hledat vchod do Narnie! Představ si to! A začali jsme ve skříni volat, že ten stupidní vchod nefunguje!

Pak jsi mi řekl, že jsi nedostal denní dávku sendvičů a proto jsme si začali na chleba mazat kečup a nazývat to mistrovským dílem.

Nakonec jsme šli spát a místo mléka jsme si otevřeli flašku whisky."

,,Super. Bylo to opravdu záživné... A co je aspoň za den?"