Legendy studentského života

9 - Staňte se taxikáři

*Pohled Augusta*
Co nejrychleji jsem se potřeboval dostat na moje již třetí rande s Elis. A ano, znovu jsem nestíhal.

Přes nějakou velice moderní a prý i kvalitní aplikaci, jsem si zavolal taxíka, který přijel o mnohem rychleji, než jsem očekával.

Měl jsem jet docela velkou dálku, proto jsem doufal, že v autě bude trochu klid.

Ale když jsem nastoupil, řidič si vesele povídal s mými spolucestujícími. Poprvé jsem jel s neznámými lidmi v taxi, ale hned to na mě udělalo špatný dojem.

Sedl jsem si dozadu k oknu doufajíc, že tam nebudu natolik viditelný.

Ze začátku všichni zmlkli a prvních několik minut byli zticha.

,,Hej, mladej, jak jde život?" zeptal se postarší pán, který seděl u protějšího okénka.

,,Fajn," odbyl jsem ho.

Ale on už svoji konverzaci začal a rozhodně jí nehodlal hned ukončit, naopak, určitě k ní chtěl připojit i ostatní.

A opravdu, dál se mě začal vyptávat i řidič:

,,Tak co, hezké počasí je to venku, že?"

,,Hmm, jo. Začíná pršet." Opravdu jsem na ně neměl náladu. Nenávidím takové ty mluviče, řidiče, kteří se baví se svými zákazníky.

,,A kam teď míříš?" musel se přidat i ten třetí.
,,To není vaše věc."
,,Ale nebuď takový nudný, prozraď nám to. My už jsme staří muži, chceme slyšet něco zajímavého."
,,Jedu na rande s mojí holkou," znuděně jsem prozradil.

Řidič na to:
,,Tak to dál nepůjde. Musíme chlapce rozveselit. Protože si představte tu dívku, která se uvidí s takovým mrzoutem..."
Dva ostatní horlivě přikyvovali a jeden z nich si začal mumlat pod nos nějakou melodii.

Pak si jí začal prozpěvovat a ostatní začali i zpívat:

,,Starý farmář farmu měl, ijáijáou.
Na té farmě krávu měl, ijáijáou.
Bů bů sem, bů bů tam-"

,,Můžete se prosím vás uklidnit!" zakřičel jsem, protože z jejich falešného zpěvu mi málem vybouchla hlava.

,,A nejste tu v taxi mimochodem sami! Já jsem tu taky, ale žádnou zábavu od vás nepotřebuji, naopak, velmi bych ocenil chvíli klidu!"

Na to se pánové hromadně zasmáli, něco si pošeptali a pak se začali smát ještě víc. Opravdu jsem pochyboval, že se řidič přes ten smích vůbec dívá na cestu, ale naštěstí jsme do ničeho nenabourali.

Nejhorší přišlo později. Začali si vypravovat 'vtipná' školní dobrodružství.

Ale to už jsem nevydržel. Hned jak jsem cítil, že to dokážu dojít pěšky, přikázal jsem zastavit a bez placení jsem vystoupil. On proti tomu nic neměl, ale rozloučil se se slovy:

,,A nezapomeň se stát taxikářem, mladíku!"