Legendy studentského života

6 - Lékářská láska

6. výzva - dívka flirtující s gynekologem. Pro mě zatím nejtěžší téma, za který chci vraždit! Protože všechny hlavní postavy jsou sedmnáctiletí KLUCI, kteří když už by s nějakým klukem flirtovali, gynekolog by to určitě nebyl. Ale nakonec jsem to vymyslela, zakomponoval a vyšlo to co vyšlo.... Enjoy!

*Pohled Cézara*
,,Kdo je další na řadě?" zeptal se kluk, jehož jméno jsem zapomněl v tu chvíli, kdy ho vyslovil.
Na odpověď se přihlásila nějaká mile vyhlížející slečna, která čekala, než jí dají nějaký úkol.
,,Pravda, nebo úkol?" zeptal se ten, který měl něco zadávat.
,,Úkol," prohlásila bez rozmýšlení.

Zadávající se zamyslel. Nejdříve vypadal nejistě a ztraceně, ale pak mu do hlavy vletěl nějaký úžasný nápad a on začal plánovat všechny detaily.

,,Takže Marlin, budeš muset pozvat na rande gynekologa. Nejdřív jsem plánoval něco obřího, ale pak jsem snížil své sny. Gynekologem bude totiž... Třeba tam ten chlapec v rohu. Cézar, pokud se nepletu. Takže pojďte hezky doprostřed a předveďte tu nějakou pěknou scénu."

Nevím, jestli jsem víc zbledl nebo zrudl, ale rozhodně ten pocit nebyl  příjemný. A už vůbec jsem neměl v plánu se plést do tak bizarních věcí. Neměl jsem do tohoto klubu lézt, neměl jsem jít do flašky naslepo... Ale už jsem nemohl nic změnit, proto jsem si sedl doprostřed místnosti a čekal, co příjde dál.

Najednou na mě začali všichni civět a Marlin pozvedla svoje obočí ve znaku, že mám já udělat první krok. Úplně mi vyschlo v krku a když jsem řekl Dobrý den, úplně se mi zlomil hlas a pár lidí se uchechtlo. To jsem pochopil, že se mám zmužnit a konečně říct něco smysluplného.

,,Jak se máte, slečno?" Nic lepšího jsem nevymyslel, vážně. Já u gynekologa nikdy nebyl, takže ať mě ostatní neodsuzují.
,,Dobře?" Trochu udiveně se zeptala dívka.
,,Posaďte se, já nekoušu. A... Svlék- Svlékně- Se," pokynul jsem.

Marlin se znovu udivila změně mých slov a pomalu se začala svlékat. Opravdu pomalu... Bože... Myslím, že nejenom já jsem jí pozoroval. A pak odpověděla: ,,Dobře. A co vy, pane doktore?"

Jenže jak se na mě dívala a přitom si svlékala kalhoty, tak zakopla a spadla přímo přede mnou.

Ale hned se opatrně zvedla a znovu se zářivě usmála, jakoby se nic nestalo.

Pak nastala chvíle ticha, při které jsem tak trochu nevěděl, co dál. Marlin mě však zachránila tím, že se zeptala, jestli bych neměl něco prověřit a přitom mi ze své kabelky vytáhla gumové rukavice.

Hodila mi je a já pochopil, že by nebylo špatné si je vzít na sebe. Nemotorně jsem si je začal nasazovat a přitom se mi strašlivě třásly ruce.

Z nervozity jsem jí pak přikázal, ať otevře pusu a začal si prohlížet její zuby. Někdo z davu se mě zeptal, jestli vůbec vím, co gynekolog dělá a já si jenom podrbal zátylek.

Ta zázračná dívka však zachránila situaci i podruhé.
,,Pane doktore, nemusíte se tak stydět. Pojďte. Dejte ruce trochu níž." Položila mi mé ruce na její pas a promluvila dál: ,,Zrovna jsem se chtěla zeptat. Víte- víš, Cézare, nešel bys-"

Teď jsem věděl, že už nehraje hru. Že to myslí vážně a proto jsem to tentokrát vzal na sebe. Přitáhl jsem si jí blíž a políbil.

Všechno kolem nás se jakoby zastavilo a všechno utichlo. Pomalu každý z nás prohluboval polibky a když nám došel dech, odtáhli jsme se od sebe. Uslyšeli jsme kolem sebe hlasitý potlesk a pískání.

A já jí pošeptal: ,,Půjdu s tebou na rande. Zítra v sedm?"