Legendy studentského života

12 - Rick a chipmunkové

12. výzva - povídka o mluvícím křečkovi. Omylem z toho vyšla fanfikce na Ricka a Mortyho, ale to přece vůbec nevadí, že ne?

*Pohled Cézara*
,,Já jsem ho domů nepřivedl!" vykřikl Simon.
,,Ty jsi ho domů nepřivedl?! A kdo teda?! U nás doma sedí mluvící křeček a nikdo neví, odkud je?!" zakřičel jsem na odpověď.
,,Brácho, uklidni se, byl jsem to já," přiznal se Peeta, ale já se uklidnit nedokázal.

,,A to si jako přišel do obchodu se zvířaty a tam ti nabídli mluvícího křečka?!"

,,Ne, našel jsem ho na ulici. A díval se na mě tak roztomilým pohledem, že jsem ho tam nemohl nechat!"

,,Hah... Křeček z ulice. Tušíš aspoň, co na to řeknou rodiče?!"

,,Mohl bych něco-" chtěl se zeptat křeček, ale já jsem ho přerušil:
,,Ne, tebe se nikdo na nic neptal!"

,,Cézare, nebuď tak agresivní!" napomenul mě můj kamarád Simon a já přikývl.

,,Bro, už mě v klidu vyslechneš?" zeptal se Peeta a já se zachmuřeným výrazem přikývl také.

,,Tento křeček potřeboval úkryt a ochranu a já se nabídl, že mu pomůžu a schovám ho tady doma. Jenom prosím, neříkej to rodičům."

,,Myslíš, že bych to mohl říct rodičům, aniž by si pomysleli, že jsem psychouš? Ne. A jak to myslíš, že potřeboval úkryt? To je-"

V tom jsem zmlkl, protože uprostřed pokoje se objevila veliká, zelená skvrna.

Ta se velmi rychle zvětšovala a uprostřed ní se začala otevírat díra. Z díry vyšly čtyři nohy a k nim se přidaly i těla. Byli to dva muži, jeden vysoký, strarý, v bílém plášti a s šedomodrými vlasy, druhý byl asi mladší než já, měl na sobě zářivě žluté tričko, ale jinak vypadal vcelku obyčejně.

Ten starší hned promluvil svým chraplavým, lehce opilým hlasem:
,,Já jsem Rick. A toto je můj vnuk Morty. Hm. Ale co to tu melu. Nebudu tím utrácet svůj čas. Hm. Jsem tu. Hm. Abych zničil exemplář nebezpečný pro celý svět. Takže ustupte."

,,Ale my tu žádné světově nebezpečné věci nemáme!" zkusil se bránit můj bratr.

,,Máte, pouze o tom nevíte. A teď ustupte do stran."

Já když jsem pochopil o čem je řeč, podíval jsem se trochu posměšně na mé dvojče a ustoupil.

,,Ricku... Jak dlouho jsme se-" začal křeček, ale neskončil, protože Rick stačil vytáhnout nějakou pušku, zastřelil to monstrum, přišel k němu a nacpal ho do pytle.

Morty znovu otevřel portál a na rozloučenou nám řekl:
,,Om- omlouvám se za Ricka, ale bylo to důležitý. A prosím vás, dávej- dávejte pozor na okurky."

Po těchto slovech zmizeli.

Já se trošku panicky zasmál a řekl:
,,A máš to, Peeto..."