POSLEDNÍ CESTA [Pozastaveno]

KAPITOLA PRVNÍ

O dva týdny později
,,Arwen!" zavolal na mě otec. ,,Už jdu!" odpověděla jsem mu. Měli jsme všechno sbalené a nakládané v autě na dovolenou. Nasedla jsem do auta a už jsme jenom čekali na Lukase, mého nevlastního bratra, který se loučil se svojí přítelkyní Elis. ,,No tak brácho! Dej jí konečně pusu ať už můžeme jet!" zvolala na něj má mladší šestiletá sestra Sandra. Všichni jsme se tomu zasmáli až na něj. Jemu to vtipné ale nepřišlo. Dal jí tedy pusu a nasedl do auta. ,,Toto trvalo." přidala jsem se s úšklebkem na tváři. Lukas seděl hned vedle mě, takže mě popadl za boky a začal mě lochtat. Já jsem se začala na celé auto smát. I Sandra se smála, dokud nás táta neutišil a my mohli vyjet.

Cesta byla sice dlouhá, ale nějak nám to nevadilo. Já jsem si cestou buď pouštěla písničky nebo spala, ale jinak jsme za celou dobu měli zastávku na záchod nebo na nějaké jídlo.
Když už jsme se blížili k cíli nemohla jsem se dočkat. Na tomto místě jsem nebyla už tři roky a moc se těším, stejně jako Lukas a Sandra. Jeli jsme na naše oblíbené místo, a to je chata v horách mezi lesy u potůčku.
Skládala se z kamene, červeného dřeva a velkou zahradou. Na zahradě bylo místo pro ohniště, kolem kterého byly lavičky. Také malý dřevěný domeček s pískovištěm a houpacím koníčkem. Hned vedle toho byla houpací lavička. A za chatou byl strom, pod kterým byla ještě jedna malá lavička.
Když jsme vystoupili z auta porozhlédla jsem se okolo sebe. Nadechla jsem se a zavřela oči. Tuhle vůní miluji. Čistý vzduch smíšený s lesem a do toho teče potůček. Začala mi vibrovat kapsa. Vytáhla jsem malou kvádrovou krabičku, která začala i pískat. Byla to malá šedivá krabička, která se skládala z jednoho displeje, který ukazovala čas, a kolečkem. Vypla jsem ji a nastavila tam nový čas.
Sandra šla rovnou k pískovišti, Lenka šla odemknout chatu a táta s Lukasem vytahovali věci z auta a nesli je dovnitř.
Abyste to pochopili, Lenka je moje nevlastní matka, protože moje mamka skočila z mostu.
Šla jsem za tátou, který byl u kufru a vyndavoval kufry. ,,Tati, kde je moje taška na hygienu?" zeptala jsem se ho. ,,Nevím broučku, zeptej se Lukase. Ten, myslím, tvoji tašku nesl." odpověděl. Šla jsem tedy za Lukasem. ,,Luky, kde je moje taška na hygienu?"
,,Měla by být v kuchyni i s tvojí taškou." odpověděl. ,,Děkuji. " poděkovala jsem a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil. Šla jsem do chatky do kuchyně. Naše kuchyň se skládala z kamen a potom z obyčejné kuchyně s lednicí, troubou a mikrovlnkou. Lenka tam zrovna dávala jídlo do lednice. Hned na stole jsem viděla svoji tašku. Vzala jsem ji i hygienu a šla nahoru po schodech do svého pokoje. Po schodech už se mi dělalo blbě, tak jsem se chytla za zábradlí a snažila se ty schody vyjít.

Když už jsem se dostala do pokoje hodila jsem tašku ke skříní a otevřela jsem hygienu. Byli tam samí léky a dva balíčky přístrojů. Jeden balíček jsem otevřela a vyndala jsem dávkovací pero. Pomocí malé lahvičky s tekutinou jsem ji připojila na pero a píchla jsem si ji do ohybu pravé ruky. Vzala jsem si ještě další léky.
Když už jsem měla všechny léky v sobě, začala jsem si vybalovat. Nejdřív šlo oblečení, které jsem dala do skříňky a potom jsem šla do mé koupelny, kde jsem si vybalila hygienu do jedné malé skříňky vedle umyvadla a do druhé jsem dala léky. Samozřejmě jsem si vzala i tašku s knihami, ty jsem si dala do knihovny naproti postele, která byla pod oknem. Než jsem odešla do kuchyně, abych odevzdala Lence včeličku, což je malá krabička napojena na můj telefon, při kterém zmáčknu na dyspleji tlačítko a včelička začne bzučet a pískat, jsem se na sebe koukla do zrcadla. Koukla jsem se do svých smaragdových očí a vydala se do kuchyně. ,,Leni dávám ti na lednici včeličku." oznámila jsem ji, když už začala dělat večeři. ,,Dobře. Jdeš ven?" zeptala se. ,,Ano. Chci si to tady znovu prohlédnout."
,,Dobře, ale buď opatrná."
,,Neboj, budu." řekla jsem a dala ji pusu na tvář. S Lenkou máme dobrý vztah, beru ji jako mamku. Ale moji pravou nenahradí.
Cestou jsem se potkala s Lukasem, který si šel vybalit věci do svého pokoje. Táta šel pomoct Lence s večeří a Sandra si hrála na pískovišti.
Obešla jsem chatu a tam jsem se dostala k velkému mohutnému stromu. Šla jsem k němu a pohladila jsem kmen. Brouzdala jsem se trávou až k dřevěné ohrádce, která dělila rozsáhlou louku a naší chatu. Přeskočila jsem ohradu a šla do kopce na louku.
Lehla jsem si na trávu a zavřela oči. A nechala se unášet přírodou. Slyšela jsem cvrčky, jak cvrlikají. Krávy, které bučeli na druhé straně silnice a vítr, který se brodil lesem kus nade mnou. Byl to příjemný pocit být někým, kým jste a nemusíte nic řešit.
Ale tato chvíle zmizela, když mi přišla zpráva. byla to zpráva od Lenky, která upozorňovala, že je už večeře. Stoupla jsem si a vydala se do chaty.
Všichni už seděli a čekali na mě. Hned poté, co jsem si sedla se začalo jíst.
,,Máme nějaký plán na zítřek?" zeptal se Lukas po chvíli mlčení. ,,Já budu nařezávat dříví na oheň a Sandra s Lenkou půjdou na koupaliště. Má být hezky," začal táta mluvit. ,,Proč se ptáš?"
,,Zjistil jsem, že jsou tu i kluci. Tak mě napadlo, jestli bych nemohl jít s níma ven."
,,Hmm... Proč ne? A co ty Arwen? Co budeš zítra dělat, když už jsme u toho." jeho otázka mě tak zaskočila, že jsem se zakuckala vody. ,,Promiň, ale nevím, co budu dělat." odpověděla jsem. Odložil příbor a kouknul se na mě. ,,Tak můžeš jít s Léňou na koupaliště nebo s Lukasem a klukama ven."
,,Nevím zatím se mi nikam nechce."
,,Ale někam půjdeš nebudeš pořád zalezlá vevnitř."
,,A kdo řekl, že jsem tady pořád?" řekla jsem už trochu přísně. Když se já hádám s tátou, tak to není moc dobře. Při jedné hádce dokonce lítalo nádobí a minimálně dvakrát jsem utekla. Nebýt Lukase, tak bych se ani nevrátila.
,,Nezvedej na mě hlas." začal už také vyšilovat. ,,Sandro pojď, jdeš se umýt." odvedla Lenka Sandru. Vždy ví, kdy je dobré od nás Sandru oddálit.
Když odešli táta se zamračil. ,, Arwen, zítra budeme všichni pryč. Buď půjdeš na procházku nebo půjdeš s Lenkou nebo s Lukasem..."
,,Nebo si budu dělat, co chci." Lukas si sedl vedle mě a sevřel mi ruku. Léňa mezitím přišla a sedla si k tátovi. Taky mu sevřela ruku.
,,Nebudeš si dělat, co chceš. Jsem tvůj otec, tak budeš dělat, co řeknu." už zvyšoval hlas.
,,Proč proboha nepochopíš, že se mi nikam nechce! To je to tak těžké pochopit?!" už jsem začala řvát, Lukas mi stisknul ruku.
,,Řekl jsem, že půjdeš ven, tak půjdeš! Ty dobře víš, že to doktor doporučil!"
,,Pokud vím, tak doktor doporučil, aby dělala to co jí dělá šťastnou." přidal se do rozhovoru Lukáš.
,,Ty se do toho nepleť!" řval táta na Lukase.
,,A ty neřvi na Lukase!" začala jsem znovu já.
,,Jsi moje dcera, takže, co řeknu to uděláš. Takže, když řeknu, že skočí z okna. Tak skočíš!"
,,Tak promiň, že jsem ještě neskončila. Možná by si měl klid od těch problémů, co se mnou máš! "zvedla jsem se a šla do pokoje. Z pokoje jsem si vzala věci a šla se vykoupat.
Když už jsem byla vykoupaná, lehla jsem si do postele jenom v ručníků kolem těla. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Pustila jsem ho dál. Ve dveřích stal Lukas jenom v trenkách a ručníkem si sušil vlasy. ,,Lukasi!? " vyjekla jsem a vyhodila ho zpátky na chodbu. ,,Co je? Co jsem udělal?"
,,Jsem tady jenom v ručníků!" řekla jsem a zavřela za ním dveře. Rychle jsem si oblékla šortky a tričko.
Když už jsem měla na sobě oblečení pustila jsem ho dovnitř. ,,Co potřebuješ, že jsi tady? Peníze ti nedám." začala jsem s rozhovorem, mezitím, co si sednu na postel. ,,Chtěl bych si promluvit."
,,A o čem?"
,,O tom, co se dole odehrálo." povzdechla jsem si. Stoupla jsem si před něj a vzala mu ručník. Začala jsem mu sušit vlasy. ,,Nechci o tom mluvit. "
,,Ale Ar, takhle to dál nejde. Tak pojď se mnou a s kluky. Půjdeme ven a večer jdeme do baru. Bude sranda." povzdechla jsem si a odložila ručník vedle něj. Chytil mě za boky a přitáhnul si mě k sobě. Já jsem mu dala ruce na ramena a koukla se na něj. ,,Tak dobře. Půjdu s tebou. Ale pod jednou podmínkou."
,,A to je co?" zeptal se trochu opatrně. Pousmála jsem se.
,,Jestli se opiješ. Tak přísahám, že mě vidíš naposledy hodnou." rozesmál se.
,,Dobře, slibuju." pozvedla jsem obočí.
,,Opravdu Ar, máš moji plnou důvěru."
,,To určitě." pousmál se a rukama jezdil po mých bocích.
,,Co to děláš?" ale ptát jsem se neměla, protože mě položil na postel a začal mě lochtat. Snažila jsem se ho od sebe odtáhnout, ale byl moc silný. Když přestal, měla jsem čas se pořádně nadechnout. Nahmatala jsem polštář a praštila ho s ním do hlavy. ,,Ty si se snad pomát?! Kdo to má vydržet?"
V tu dobu se otevřeli dveře a v nich stála Sandra. S Lukasem jsme se od sebe oddělili. ,,Vy stě si dali pusu?" zeptala se Sandra udiveně. ,,Ne, Sandro- "
,,Mami! Lukas s Arwen si dávali pusu!" volala na rodiče mezitím, co šla za nima. ,,Ach jo." povzdechla jsem si. ,,Neboj, já to nějak zařídím."
,,Nejlepší by bylo, kdyby si už šel. Jinak z toho bude ještě větší průšvih."
,,Dyť se nic nestalo..."
,,Prosím Lukasi." řekla jsem a koukala u toho z okna.
,,Dobře." řekl a odešel. Rukou jsem si prohrábla vlasy. Ach. Kdyby se věděl, co mi způsobuješ.