POSLEDNÍ CESTA [Pozastaveno]

KAPITOLA TŘETÍ

Ráno jsem vstala a měla jsem tam další čtyři zprávy od Alexe. Byli to tři videa a jedna zpráva.
A: promiň, víc toho nemám.😘
Když jsem viděla, že to posílal v pět ráno měla jsem vztek. Nejenom mu to říkala Lenka, ale i já. Rozhodla jsem se, že z toho bude mít velký průšvih. Jedno video jsem dala do jiné složky, tu rodiče nemusí vidět. U ostatních jsem plně rozhodnuta, že jim je ukážu.
Když jsem měla za sebou ranní hygienu a léky, vydala jsem se dolů na snídani.
Všechny jsem pozdravila a sedla si ke stolu. Vzala jsem si chleba s máslem a marmeládou. Rodičům jsem podala telefon a klikla na složku s videi. ,,Co to je?" zeptal se táta. ,,Koukni se a uvidíš." odpověděla jsem a kousla si do chleba.
Když už to dokoukali podali mi zpátky telefon. ,,To si snad ze mě dělá srandu?!" začala šílet Lenka. ,,Ne že se opije, ale on si z toho dělá ještě srandu?! To bude mít u mě hošánek problém. A dost velkej!" nemohla se udržet, tak ji táta hladil. V tu chvíli mi někdo volal. Vzala jsem telefon a odešla z místnosti. ,,No?"
,,Ahoj Ar, tady Agnes. Mohla by si přijet pro svého bratra? Všichni mají kocovinu a já nemám ještě řidičák."
,,Nevím. Zeptám se táty."
,,Díky." a típla to. Povzdechla jsem si. Šla jsem zpátky ke stolu. ,,Tati, volala mi Agnes. Mám prej přijet pro Lukase."
,,Radši pro něj přijedu já."
,,A já bych mohla aspoň nakoupit. Chtěla jsem se ještě kouknout do knihkupectví."
,,To je dobrý nápad. Napíšu ti, co potřebujeme." přidala se Lenka.
Tak jsem se tedy převlékla. Když jsem přišla dolů už jsem měla nachystané tašky a seznam, co mám koupit.
Táta mě nejdřív odvezl na náměstí a potom jel pro Lukase.
Bylo dost obtížné nakoupit, co potřebuji, buď to neměli nebo to bylo prošlé. Ale po dvou hodinách jsem měla všechno nakoupené. Táta už na mě čekal na parkovišti u náměstí. Dala jsem nákup do kufru a sedla si na místo spolujezdce. Lukas na zadních sedačkách spal. ,,Ahoj." Pozdravila jsem tátu. ,,Ahoj, díky za adresu. Sice jsem chvilku bloudil, ale potom jsem to našel." Řekl táta a usmál se. ,,Promiň. Lukas spí?"
,,Ano. Je dost vyčerpanej." Odfrkla jsem si.
,,On a unavenej být nemůže."
,,Arwen."
,,Co? Zasloužil si to. Kdyby nebyl takový idiot, nic by se nestalo."
,,Já vím, ale to necháme na Lence, dobře?" Povzdychla jsem si.
,,Dobře."
,,Ještě se stavíme na pumpě."
,,A co si tu celou dobu dělal?" Usmála jsem se.
,,Co asi? Hledal jsem ten byt a snažil jsem se dát Lukase do auta." Zasmáli jsme se. ,,Ach, tohle mi bude chybět."nechápavě jsem se na něj koukla. Pohladil mě po tváři a ruku tam nechal. ,,Tvůj smích."
,,Ještě není konec."
,,To není, ale přesto mě to zahřeje u srdce, když tě slyším se smát." Usmála jsem se.
,,Škoda, že tenhle úsměv nezdědí tvoje děti."
,,Neříkej to, protože je tady Sandra. A ta bude mít můj úsměv, když v to budeš věřit."
,,A ani tvojí svatbu neuvidím. Neuvidím, jak ti nějaký kluk, koho miluješ, nasazuje prsten. A ty se u toho směješ," stekla mi slza po tváři. ,,o ní si můžu nechat jenom zdát."
,,Prosím, přestaň," Zašeptala jsem. ,,Radši pojeď natankovat."
,,Dobře." Řekl a nastartoval auto.
Když jsme zastavili u pumpy, táta šel natankovat a já se koukla do zrcadla. Viděla jsem holku, kterou jsem. Viděla jsem holku, kterou jsem se chtěla stát. Ale tou už se nikdy nestanu. Budu pořád zakletá do jednoho času. Času bezmoci.
Jak jsem byla zabraná do svých myšlenek, neuvědomila jsem si, že Lukas je už vzhůru a kouká se na mě. ,,Omlouvám se." Zašeptal do ticha auta. Ja jsem se lekla a rychle jsem se na něj otočila. Měl rozcuchané vlasy a seděl. Nevěřícně jsem ho pozorovala, dokud mi nedošlo, co řekl a co udělal. Otočila jsem se zpátky a snažila se ho ignorovat. Nadechnul se a chtěl něco říct, ale naštěstí přišel táta. Tak tu pusu zavřel a napřímil se. ,,Dobré odpoledne." Řekl táta Lukasovi. ,,Dobré." Zamumlal Lukas na zpět. ,,Napadlo mě, že bych udělala k obědu špagety." navrhla jsem.
,,To by bylo super. Kdy si naposledy dělala špagety?"
,,Nevím, nevařila jsem už dlouho."
,,To nevadí. Ale umíš dobré špagety." usmála jsem se.
,,Děkuji."
Když jsme přijeli domů, Lukas běžel na záchod. Táta mi pomohl s nákupem. ,,Leni, co kdybych tentokrát vařila já?" řekla jsem Lence, která si četla v obýváku na gauči časopis. ,,A co chceš uvařit?" zeptala se mě.
,,Špagety."
,,Tak proč ne? A kde je Lukas?"
,,Je na záchodě."
,,Dobře. Promluvíme si s ním až po obědě."
,,Mě do toho netahejte. Je to vaše věc." řekla jsem a začala dělat oběd.
Poté, co už jsem udělala oběd, jsem prostřela stůl a všechny zavolala k obědu. Sandra byla venku na pískovišti, tak jsem pro ní došla.
U stolu bylo velké ticho a bylo slyšet jen popotahování špaget. ,,Co budeš dělat po obědě Arwen?" zeptala se mě Sandra. ,,Nevím, asi si budu číst. Proč?"
,,Napadlo mě jestli by sis semnou nehrála u potůčku?"
,,Proč ne?"
Po obědě jsme uklidili nádobí a šla jsem se Sandrou k potůčku. Hned poté, co jsem zavřela vchodové dveře, jsem uslyšela plesknutí a jak Lenka řve.
Nebylo jí rozumět, co říkala, ale určitě nadávala. Já jsem si šla se Sandrou skákat na kamena v potůčku.