POSLEDNÍ CESTA [Pozastaveno]

KAPITOLA ŠESTÁ

Otočila jsem se a v ten moment mě někdo chytil za krk a narazil se mnou na zeď. Když jsem se zorientovala, koukla jsem se, kdo mě to drží...

Vyděšeně jsem se na něj koukala. ,,Myslel jsem, že se krijeme." řekl ještě trochu přiopile Lukas. Dusí mě. On mě dusí! Chtěla jsem ze sebe něco vydat, ale jeho stisk mi to nedovolil. ,,Jsme snad sourozenci. Ty se mají chránit. Ne, že jim někdo něco řekne." pokračoval.
,,Měl si poslechnout a neopít se," řekla jde přidušeně, když povolil stisk.
,,Ale si moje sestra! Neměla jsi jim nic říkat!" začal už řvát. Začali mi téct slzy. Nikdy na mě neřval, i když byl opilej.
,,Stejně jednou by se to dozvěděli, i kdybych jim to neřekla."
,,Tak příště si budu dávat pozor, co ti řeknu." zasyčel mi do ucha. Ale neodtáhnul se. ,,Ale vím, jak neposlušnou holčičku potrestat." zašeptal mi do ucha a zkousnul mi ušní lalůček. Přeběhl mi mráz po zádech. Pokračoval až na krk. Snažila jsem se ho od sebe odtáhnout, ale byl moc silný. ,,Lukasi. Lukasi!" povedlo se mi ho od sebe odstrčit. Byla jsem viděšená a snažila se být od něj, co nejdál. ,,Vypadni." řekla jsem a zavřela se v koupelně. Opřela jsem se zády o dveře a sjela po nich na zem. Začali mi téct slzy po tváři.
Najednou někdo zaklepal na dveře od koupelny. ,,Ar?" byl to Lukas, takže ještě neodešel. ,,Ar, omlouvám se. Ještě mám v sobě trochu alkoholu. A nevím, co dělám."
,,Tak si jdi do svého pokoje a tam se vylež!" řekla jsem a popotáhla. Věděl, že vzlykám a proto u těch dveří zůstal. Sednul si ke dveřím a opřel se o ně. ,,Víš, jak je těžké se udržet, když máš v sobě alkohol a po ruce krásnou holku? A zvlášť když je to moje sestra. Nechci ti ublížit a ty to víš, jen prostě se nedokážu ovládnout," mluvil dál, ale já jen mlčela. ,,No tak Ar, prosím otevři dveře," stále jsem mlčela a ani se nepohnula. ,,Ar, potřebuji tě." začal být zoufalý. Stále jsem se nehnula. ,,Nepotřebuješ." Zašeptala jsem do ticha. ,,Potřebuji." zašeptal zpátky. Pomalu jsem pootevřela dveře. Hned vstal a chtěl jít dovnitř, ale to jsem mu nedovolila. ,,Řekni jeden jediný důvod proč bych tě měla pustit." dala jsem důraz na každé slovo, které jsem vyslovila. ,,Protože tě mám rád."
,,To není důvod, proč bych tě měla pustit. Zvlášť za to, co jsi mi udělal." chtěla jsem zavřít dveře, ale on tam strčil nohu a otevřel. Já jsem poskočila od dveří a čekala, co udělá. Přišel ke mně a obejmul mě. Neudržela jsem se na nohách, kdyby mě Lukas neudržel, spadla bych a něco si udělala. Sednul si tedy se mnou. Objetí jsem mu oplatila ještě silnější. ,,Už půjdu. Slíbila jsem Sandře, že si s ní budu kreslit. A to, co je mezi námi je jenom sourozenecká láska." řekla jsem a odešla. Nechtěla jsem to řešit. A už vůbec ne teď.
Sešla jsem schody a uviděla Sandru, jak si kreslí na stole v obýváku. Přidala jsem se k ní. ,,Slyšela jsem, že Lukas na tebe křičel." řekla Sandra, aniž by se na mě podívala. ,,Má v sobě pořád alkohol." odpověděla jsem.
,,Aha." poté už jsme se věnovali jenom kreslení.

Uběhl už týden od události a blížil se den, kdy jsme měli v plánu jít na koupaliště. U oběda, kdy jsme všichni jedli toasty, mi začal zvonit telefon. Zvedla jsem se a šla ho najít a kouknout se, kdo mi to volá. Agnes. Zvedla jsem to. ,,Ahoj Agnes, co potřebuješ?"
,,Ahoj, chtěla jsem se domluvit, jestli ten koupák platí?"
,,Ano platí. Mohli bychom jít zítra. To nemáme nic v plánu."
,,Dobře, tak zítra. A dáme si sraz rovnou tam u kasy kolem 12?"
,,Jo, to by šlo."
,,Oky, tak já to řeknu i ostatním, zatím ahoj."
,,Ahoj." a típla jsem to. Vrátila jsem se znovu k obědu. ,,Kdo to byl?" zeptal se mě táta. ,,To byla Agnes, domlouvali jsme se, že zítra půjdeme na koupák."
,,Sami?" přidala se Lenka.
,,Ne, budou tam i kluci, takže celá naše parta."
,,To je super, tak si to užij."
,,Děkuji. Lukasi, chceš jít taky?"
,,Jo proč ne? Bude zábava." zvedl se a odešel od stolu.
,,Co mu je?" zeptala jsem se Lenky.
,,Nevím, asi se zlobí, že tu není Elis. Ale teď je to jedno. Nech ho být, když chce být sám, tak ať zůstane."
,,Dobře."neřešila jsem to a dojela poslední kousek toasta. Vzala jsem si knížku a šla na louku. Každým dnem je Lukas víc a víc divnější. Jako kdyby s někým uvnitř v sobě zápasil. A když něco řeknu, vyhraje ta horší stránka. Ale je to jeho život. Já se mu do něj plést nebudu. Začala jsem tedy číst knihu.