POSLEDNÍ CESTA [Pozastaveno]

KAPITOLA OSMÁ

Všechno už jsme měli sbalené. Deku, pití, jídlo, opalovák. Snad nám nic nechybí. Teď už jsem čekala jenom na Lukase, který se převlékal. Já už jsem na sobě měla plavky a přesto jsem si vzala kraťasy a bledě modrou košili. Když přišel, vzal tašku a nasedli jsme do auta.
Na koupák nás odvezl táta a byli jsme tam dřív než ostatní. Lukas čekal na ostatní a já jsem mezitím hledala místo. Našla jsem jedno pod stromem se stínem. Rozložila jsem deku a lehla si na ni. Vytáhla jsem si čtečku a začala si číst. Po chvilce přišel Lukas a ostatní. Agnes hned ke mně běžela. Já jsem vstala a objali jsme se, když jsme od sebe odstoupili usmáli jsme se na sebe. Koukla jsem se na ostatní a zkřížila ruce na prsou. Když jsem uviděla Alexe ještě jsem se zamračila. ,,Něco jsme si řekli." Řekla jsem Alexovi, ale ten místo odpovědi sklopil hlavu a podrbal se na zátylku. ,,Já vím a moc se omlouvám. Ale slibuju, že příště na něj dám větší pozor." Odpověděl na obranu.
,,Hmm.. Tak na to můžeš rovnou zapomenout, protože žádné příště nebude. A ty videa si příště nech." Dodala jsem a sedla si na deku. Agnes si sedla vedle mě a pozorovala lidi ve vodě. ,,Moc se omlouvám za ten večer. Myslím, že jsme to trochu přehnali." Začala.
,,Trochu? Byli jste vzhůru dost dlouho na to, abyste se ovládli a přestali. Navíc po vás nikdo nechtěl, abyste se opili. No teď už je to jedno, bylo to minulý týden, tak si s tím nebudeme lámat hlavu. Jdu si koupit pití. Dáš si něco?"
,,Ani ne."
,,Dobře." Vstala jsem a šla ke stánku s občerstvením. Když jsem se vrátila, kluci už byli ve vodě a Agnes stále seděla na dece. ,,Ty si s nima nepůjdeš zaplavat?" Zeptala jsem se ji. ,,Ne, čekám na tebe." Odpověděla s úsměvem na obličeji. Položila jsem svojí lahev vody na deku a sedla si vedle ní. ,,Tak co kdybychom se k nim přidali?" Navrhla jsem po chvíli ticha. ,,Tak jo. Ať tu zábavu nemají jenom pro sebe." Odpověděla a sundala si svoje žluté šaty pod kterým  skrývala krásné ženské tělo ve fialových bikinách. Já jsem si sundala košili a hned se Agnes zastavila v pohybu. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se ji. Ta místo odpovědi ke mně přišla, vzala mi levou ruku a naklonila ji na stranu, aby viděla vnitřní stranu bicepsu. ,,Ty máš tetování?!" Zhrozila se. Já jsem ji svoji ruku vyškubla a sundala jsem si kraťasy. ,,Ano mám." Odpověděla jsem prostě a šla do jezera. Agnes za mnou popoběhla. ,,Proč jsi mi to před tím neřekla?" Vynadala mi.
,,Protože to není nic důležitého."
,,Jak není?! U tebe bych to zrovna neřekla. Povídej, co tam máš?" Povzdechla jsem si a zastavila na úrovni vody, kterou jsme měli až po pas. ,,Je tam nápis ,Everything happens for a reason'. A znamená to ,všechno má svůj důvod'."
Už jsme byli u kluků a Agnes se hned přilepila na Patrika. ,,Víš, že má Arwen tetování?" Řekla mu mezitím, co ho políbila na krk. ,,Opravdu?" Řekl překvapeně a zvedl na mě obočí. Já jsem si jenom povzdechla a všem jsem ukázala levou ruku s vytetovaným nápisem a nad posledním slovem byli zvlášť čtyři obloučky vyznačující odlétající ptáky. ,,Tak to mu říkám kérka." promluvil jako první Alex. ,,Kdy sis ji nechala udělat?" zeptal se Mark. ,,Na moje narozeniny." odpověděla jsem. ,,Ale teď dost mluvení. Pojďme si to tady užít!" zvolala jsem a skočila do vody. Nebyla studená, ale ani teplá. Adam hned za mnou také skočil. Když jsem byla dost daleko, ponořila jsem se pod vodu. Tam jsem chvíli zůstala dokud mě něčí paže nevytáhly. Zakuckala jsem se, jak jsem se lekla. Pohlédla jsem dotyčnému do obličeje. ,,Adame, co blbneš?" otřela jsem si obličej od vody. ,,Myslel jsem, že se topíš." řekl provinile. Ani jsem si nevšimla, že s námi šel do větší hloubky, a když jsem se chtěla dotknout dna, znovu jsem se potopila. Adam mě znovu zachytil, ale tentokrát jsem nohy obmotala kolem jeho pasu. Usmíval se, takže ze mě měl legraci. ,,Neusmívej se, není to vtipné." řekla jsem a začervenala se, když se na mě lišácky usmál. Chytl mě za stehna a já se ještě víc zčervenala. Uvolnil moje nohy a potopil se, aniž by moje nohy pustil. Po chvilce čekání jsem mu seděla na ramenou. ,,Co si takhle zahrát kohouty?" zvolal k ostatním. ,,Jasně." zvolala jako první Agnes. Filip se usmál a vzal ji na ramena. To samé udělali Mark s Alexem a Ran s Tomášem. Ostatní se na nás koukali. Proti sobě šli Mark a Alex proti Ranovi a Tomášovi. Já s Adamem jsem šla proti Agnes a Filipovi. ,,Kdo z nás vyhraje, má zrmzlinový pohár." řekne mi Agnes. ,,Tak se připrav na porážku." opáčím. Šibalsky se usměje a Filip k nám přijde blíž. Chytnu se s Agnes za ruce a každá tu druhou se snaží dostat do vody. To samé dělají kluci, kteří nás drží. Když to vypadalo, že spadnu, Adam mě chytil za ruku a vytáhnul mě na horu a udělal krok dopředu, toho já jsem využila a strčila jsem Agnes, ta tu reakci nečekala a zakabonila se. Chytla jsem ji za nohy a zvedla je. Agnes spadla. Poté k nám přišel Ran s Tomášem. Chytla jsem se s Ranem za ruce a už jsme bojovali. ,,Doufám, že se nebojíš porážky?" zeptal se mě Ran a přiblížili se k nám. Ostatní nás povzbuzovali. Jen jsem se lišácky usmála. ,,Ne, když víš, jak na to." řekla jsem. Pustila jsem ho a dala mu ruce kolem jeho krku. Přitáhla jsem si ho k sobě a lehce jsem ho políbila na jeho měkké rty. Ztrnul. Přestal se soustředit, když jsem se od něj odtáhla jenom na mě koukal. Usmála jsem se, vzala jsem ho za nohy a hodila ho do vody. Začala jsem se smát hned, jak se vynořil z vody. Adam mě vzal za nohu a stáhnul mě do jeho náruče. ,,Máme zmrzlinový pohár." sdělila jsem mu a políbila ho na tvář. Začervenal se. ,,Ale tu pusu sis mohla odpustit." řekl trochu zklíčeně a pustil mě do vody. Pousmála jsem se. ,,To ti jednou oplatím Ar. Takhle mě porazit." stěžoval si Ran. Já jsem se znovu začala smát. ,,Snad jsem ti nějak neublížila. Já jsem ti říkala, že se nemám ničeho bát, když vím, jak na vás." přerušil nás Lukas, který nás zval zpátky na břeh se osušit.
Když jsme všichni seděli na dece a jedli zmrzlinu (teda kromě mě a Adama, my jsme měli pohár) jsme se náramně bavili. Bohužel už někteří museli jít domů, tak jsme to pro dnešek zabalili.

Chvilku jsme ještě čekali než všichni odjedou. S Lukasem jsme se rozhodli, že bychom se mohli ještě projít. Cesta sice netrvala dlouho, ale na mě byla moc náročná. Proto jsem si sedla na nejbližší lavičku, napila se vody a dala si léky. Znovu jsem nastavila nový čas.  Povzdechla jsem si. Už mě to nebaví brát si pořád léky. Nejradši bych je zahodila a běhala do té doby dokud mi to tělo dovolí. Vím, že mám problémy s hlavou, ale poslední dobou mi selhávají i plíce a srdce. Doktor řekl, že ten nádor už je dost velký, ale zatím ty léky ho drží dál od možné smrti. Zůstala jsem takhle přemýšlet, dokud mě něčí ruka nechytla za zápěstí a nevytrhla mě zpátky do reality. Koukla jsem se na Lukase, který seděl přede mnou v bobku. Tvářil se smutně, asi věděl na co jsem myslela. ,,Bude to dobré, věř mi." řekl tak nejpřesvědčivěji, jak to jen dokázal. Pousmál jsem se, ale oba jsme věděli, že už to nebude lepší. Zvedla jsem se a šla dál. Lukas mě mlčky následoval, nic neříkal jenom se mnou držel krok. ,,Proč jsi ho líbala?" přerušil to ticho mezi námi. ,,Já jsem se s ním nelíbala, jenom jsem mu dala pusu. Přece se nenechám schodit Ranem." odpověděla jsem a pousmál se.
,,To sice chápu, ale proč pusa? Mohla si vymyslet něco lepšího. " zarazila jsem se.
,,Proč to hlavně tebe zajímá? Vyhrála jsem, ano sice neférově, ale byla to hra. Měl si taky hrát." už jsem se tím nechtěla zabývat. Co mu je? Je to snad moje věc ne? A jedna pusa nikoho nezabije.