POSLEDNÍ CESTA [Pozastaveno]

KAPITOLA DEVÁTÁ

Když jsme přijeli na chatu, nebylo mi moc dobře. Lukas mě musel odnést po schodech v náruči. Ale mě se udělalo ještě víc blbě, tak jsem poprosila Lukase, jestli by mě rovnou neodnesl do pokoje. Neprotestoval, spíš byl rád. Posadil mě na postel a sedl si přede mě. ,,Luky, přineseš mi prosím léky z koupelny?" zeptala jsem se ho. Jenom přikývl a odešel do koupelny. Já jsem se ještě napila. Když mi přišel s taškou sednul si zase přede mě a já jsem se prohrabovala léky. Nic neříkal, jenom mě pozoroval. Musela jsem si dát některých léků víc než mám mít, aby mi to pomohlo od nevolnosti. ,,Musíš si odpočinout. Lehni si." rekl mi a dal tašku s léky na noční stolek. Poslechla jsem ho. Přikryl mě a jednu moji ruku vzal do svých a nepřestával mě pozorovat. Druhou rukou jsem ho pohladila po tváři a sjela na naše propletené ruce. Léky pomalu zabírali, takže jsem po chvilce usla.

Probudila jsem s bolestí břicha. Lukas už tady nebyl. Povzdechla jsem si a sedla si na kraj postele. Napila jsem se, ale nějak mi nebylo dobře, tak jsem vstala a utíkala do koupelny. Nebyl to moc příjemný pohled, tak jsem to radši spláchla. ,,Ar? Jsi v pořádku?" slyšela jsem z mého pokoje. Pak někdo zaklepal na dveře do koupelny. ,,Jsem v pořádku." odpověděla jsem a sedla si vedle záchodu. ,,Opravdu? Nezníš moc dobře."odpověděl.
,,Tati, nic mi není!"
,,Dobře, na nočním stole máš večeři." odpověděl a odešel. Já jsem si povzdechla. Postavila se a šla zpátky do postele. Na nočním stolku byl talíř s lívancema, které byli polité javorovým sirupem. Nesnědla jsem to celý, protože jsem už byla plná. Lehla jsem si tedy do postele a čekala, dokud mě nepohltí únava. Po nějaké chvíli se mi to i povedlo a usnula jsem.

V noci to bylo ještě horší. Probudila jsem se, protože mi začal pípat budík, který upozorňuje na léky. S neochotou jsem si sedla na kraj postele a vypla ho. Nastavila jsem nový čas a chvilku si s ním hrála v ruce. Musela jsem se donutit, abych vstala a došla do té pitomé koupelny pro léky. Šla jsem do koupelny s tím, že jsem se kymácela ze strany na stranu. Bylo to sice obtížné, ale dostala jsem se tam. Vytáhla jsem taštičku a hledala v ni léky. Kdyz jsem je už konečně nasla, uvědomila jsem si, že jsou prázdné. Povzdechla jsem si a hodila je někam do prostoru. Hledala jsem tedy místo ně jiné. Bohuzel ty byli také prázdné. Už me to nebavilo, tak jsem si dala do pistole urcitou davku a píchla si to. ,,Kurva." zanadávala jsem, Když jsem si ro píchla až moc bolestivě. Těžce jsem dopadla na zem a pistol mi vypadla z ruky. Chvilku jsem tam jen tak seděla, dokud do koupelny nevlítla mužská silueta člověka. ,,Panebože." uslyšela jsem hlas Lukase. Popadl mě do náruče a odnesl mě zpátky do postele. Přikryl mě perinou, pohladil mě čele a odcházel. ,,Zůstaň, prosím." žadonila jsem ho, když jsem ho chytla za kraťasy. Otočil se na mě a přistoupil. Kdybych měla sílu ještě bych se červenala, ale ta mě už opustila. Pousmál se a lehl si do postele za mě. Přikryl se peřinou a ještě víc se ke mně přiblížil. Obejmul mě jednou rukou okolo mého pasu a začal mi hladit břicho. Doteď jsem si ani nevšimla, že má na sobě jenom kraťasy. Teď jsem se opravdu začala červenat. Ale hned to přešlo, protože mi to nevadilo. Nevadila mi jeho přítomnost, nevadí mi ani to, jak mě hladí na břiše a ani to, že je na mě tak natisklej, že jsem myslela, že je to naposledy. Ale ti myšlenku jsem hned zamkla někam do podvědomí a zavřela oči. Do chvíli jsem usla v Lukasově náruči.