-Katie-

600 36 3
                                    

,,Bylo to vítečné" zasmála se postarší zákaznice a do dlaně mi položila peníze navíc.

,,To nemusíte" chtěla jsem jí je vrátit.

,,Ne, vem te si aspoň trochu do začátku s vaším přítelem. Byli jste spolu včera roztomilí" zarazila jsem se, Charlie není můj přítel.

,,Ale Charlie není můj přítel, jsme dobří kamarádi" zavolala jsem na ní, jenže ona už zmizela za zdmi kavárny.

,,Katie jsi v pořádku?" zatřásla semnou Brenda.

,,Jsem úplně v pořádku" úsmala jsem se na ní a šla jsem k dalšímu stolu.

----------------------

,,Maxi! Jo nakoupila jsem vše co jsi chtěl. Ano i ty bonbony" zasmála jsem se do telefonu a nákup si přehodila do druhé ruky.

,,Jen aby jsi mi je nesnědla, na to tě znám až moc dobře Hydová" zasmál se Max. Když jsme byli malý, Max měl svoje oblíbné bombóny. On si vždycky myslel, že jsem je snědla, ale ve většině případů to byla Melody.

,,Neboj se bráška, nechám ti tvé bombónky" promluvila jsem jako vždycky, když jsme byli malý a já měla zaječí úmysli. Vyšla jsem ty blbý schody a můj dech se zarazil.

,,Ségra já to slyšel ihned je nech na pokoji" zavrčel Max, ale já ho už neposlouchala.

,,Sorry Maxi, j-já budu muset končit" urychleně jsem to típla a začla jsem zhluboka dýchat. V nešem bytě na mě čekalo hrozivé převapení. Na našich dveřích byl vzkaz mířený na mě.

Ahoj Katie Hydová,
Asi si teď říkáš kdo jsem a proč tu jsem. Jen jediný důvod, pomsta. Nikdy si nebyla v bezpečí a ani už nikdy už nebudeš. Mám tě v hledáčku a vím o tobě všechno, od tvého dětství až po nedávný rozchod s Markem. Nemysli si, že znám jen tebe, ty si má poslední oběť. Je jen na tobě kdo to schytá jako první. Máš přesně měsíc, na to aby jsi se rozhodla, kdo zemře  první, jestli Max, Charlie nebo tvoje malá sestřička Melody.

S láskou Reen

Do očí se mi nahrnuly slzy a já nevěděla co dělat. Maxovi jsem zavolat nemohla a jediný kdo mě napadl byl Charlie. Vytočila jsem jeho číslo a čekala jsem až se ozve jeho uklidňující hlas.

,,Ahoj Katie" zasmál se a já poznala že jede z práce.

,,A-a-hoj" vykoktala jsem a stále mi z očí tekly slzy.

,,Katie co se děje?" jeho hlas nabral starostlivý tón.

,,P-potřebuju tě" vzlyknu a sjedu po zdi dolů.

,,Katie, ale musíš mi říct co se děje?"

,,N-někdo mě sleduje, teda sleduje náš všechny" prohrábnu si svoje vlasy.

,,Jak to myslíš?"

,,Nechal mi tu vzkaz" vzlyknu. ,,Charlie doufám že neruším, ale potřebuju tě u sebe" opřu si hlavu o stěhu a v mobilu uslyším zapištění gum.

,,Jsem na cestě Katie" šlápl na plyn a přidal tak na rychlosti. ,,Počkej a nikam nechoď, já tě ochráním Katie" zamumlal a hned na to típl hovor. Nohy jsem si přitiskla k tělu a čekala jsem na svého prince na bílem koni.

--------------------

,,Katie?" uslyšela jsem hlas z důly.

,,Charlie!" vstanu a uvidím na schodech svého úžasného kamaráda. Vpadnu mu do jeho medvědího objetí.

,,Katie co se stalo a řekni mi to pomalu" pohladil mě po vlasech a já mu zamumlala nesmysly do jeho svalů.

,,Šla jsem domů z práce a volala si s Maxem. Když jsem už byla skoro u dveří. Všimla jsem si červeného nápisu přes celé dveře. Přečti si ho a uvidíš proč se bojím" zvedne oči a zakouká se na vzkaz od toho údajného Reena.

,,Pane bože Katie" vydechne Charlie. Pustí mě z objetí a dojde až k tomu nápisu. Přejede prstem po prvním slově a úlevně vydechne. ,,Můžu tě uklidnit, krev to není, je to barva" mykl rameny a otočil se na mě čelem.

,,O to tady nejde. Charlie on chce abych vybrala kdo zemře. Jste v nebezpečí. Nechci aby někomu z vás ublížil" vzlyknu a rozhodím rukama

,,Neboj se nikomu se nic nestane. My to spolu všechno zvládnen" zvedla jsem zrak od podlahy a konečně si všimla co má Charlie na sobě. Místo svého nového stylu, měl své oblíbené triko a tepláky.

,,Znova si změnil styl" zasměju se. Konečně se mé slzy změnily v úsměv.

,,Do práce nemůžu chodit v riflích" zasmál se. ,,Katie opravuju závodníkům auta a motorky" chytl mou ruku a zapil se do mých očí. ,,Asi bychom měli přemalovat dveře" uhnul pohledem a já přikývla.

,,Ten co bydlí nahoře je malíř, tak se ho dojdu zeptat, jestli nám dá nějaké barvy" usměju se a otočím se ke schodům.

-------------------------

,,Hotovo" padli jsme s Charliem na židli. ,,Byla to fuška, ale máme vše hotovo" zasmál se a rozvalil se přes celou židli.

,,Katie? Co blbneš? Proč si nechala nákup na chodbě?" ozval se hlas mého brášky.

,,Ale ne ten nákup" plácla jsem se do čela.

,,Katie ty máš sklerózu?" objevil se v jídelně a mě s Charlie měřil pohledem. ,,Proč jste od barvy?" nadzvedl obočí.

,,Na dveřích byl hrozně velký škrábanec a mě to hrozně deptalo, tak jsem zavolala Charliemu. Natřeli jsme dveře" usmála jsem se.

,,Moje dveře? Nechtěla ses mě nejdřív zeptat? Ne sorry nebudu na vás řvát, jdu se chystat na rande s Rose" nakonec se usmál a mi zvedli palce nahoru. Konečně zmizel v pokoji a Charlie mě projel pohledem.

,,Proč si mu to neřekla?" znova mě sjel pohledem.

,,Nemohla jsem mu to říct. Pamatuješ si na "Stalkera" Jacka? Když to Max zjistil, Jack ležel v nemocnici skoro půl roku. Max se o mě stará, aby se mi nic nestalo. Nemůžu dopustit aby měl zase podmínku, Charlie" zašeptám a on se zhluboka nadechne.

,,A proč si to řekla mně?"

,,Já ti věřím Charlie, ale slib mi že mu to neřekneš. Prosím" zamumlám a Charlie přikývne.

,,Dobře ale mohl by mi Max půjčit nějaké oblečení, jsem celý od barvy" zasmál se a já vstala ze židle.

,,Hned se ho jdu zeptat a pak by jsme se mohli podívat na nějaký film, jako za starých časů" usmála jsem se a on si prohrábl své vlasy.

,,To by bylo fajn"

Ahoj lidičky,

Takže je tady další kapitola. Samozřejmě budu ráda za každé přečtení, hvězdičku nebo komentář💜

Terka477

Your Smile✓ (#2)Kde žijí příběhy. Začni objevovat