Your Smile✓ (#2)

-Katie-

,,Charlie??" ospale jsem zamumlala. Bylo pondělí ráno a já u Charlieho trávila už třetí den. Unaveně jsem se hrabala z mojí vyhřáté postele, abych se mohla podívat do svojí "úžasné" práce. Stoupla jsem si před jeho skříň a vyhrabala jedny moje staré legíny, které si on zachovával až do dnes. Ospalými kroky jsem se dobelhala až do Charlieho kuchyně.

,,Dáš si něco k jídlu??" zamumlal Charlie, který vypadal čile narozdíl ode mě. ,,Radši ti udělám kafe. Vypadáš že za chvíli usneš ve stoje a opravdu tě nevezu do nemocnice s otřesem mozku" do svého kávovaru přidal další kafe, aby jsme měli oba co pít.

,,Jak to že si tak brzo vzhůru??" protřela jsem si svoje ospalé oči a radši se opřela o linku kuchyně.

,,Už jsem si nějak zvykl" pozvedl jeden plný hrnek a pro jistotu ho podal mně.

,,Já kdybych nemusela do práce, tak celej den strávím v posteli nebo koukáním na moje oblíbené seriály" napila jsem se toho hořkého nápoje a můj organizmus najednou naskočil na normální chod.

,,Ty si jako myslíš že nejdu do práce nebo co??" jeho smích se odrazil od zdi a zase se vrátil zpátky ke mně. ,,Jasně že jdu! Šéfík a Rosin táta by byli nervózní, kdybych nepřišel" konečně si vzal svoje kafe a já nebyla jediná s tím úšklebkem.

,,Tak jak ti to chutná??" zasměju se, až se povrch mého kafe začne měnit v rozbouřené moře.

,,Bože to je teda solidně silný" snažil se svým jazykem změnit chuť. ,,Proč se mi dneska nedaří kafe" vyplázl jazyk a všechno vyplivl na zem.

,,Fuj jsi prase Charlie!" nakrčím nos a dojdu pro kus hloupého hadru.

,,Víš jak mě to nakopává, ani to první kafe nebylo zrovna dobrý" vyprskl a znova se napil.

,,Kolikátý je pro tebe tohle kafe??" skřížila jsem ruce v bok a on dělal že mě nevidí.

,,Tak možná šestý" oči upoutal na dveře a zřejmě přemýšlel jak co nejrychleji utéct.

,,Proč si kruci vypil šest kafí??" nechápavě jsem nakrčila obočí a dál s blbým výrazem stírala podlahu.

,,Protože si chci s tebou promluvit a jsem z toho nervní, jako kdybych nastupoval do nové práce" bříšky prstů bubnoval o kuchyňskou linku a vyhledával nějaký záchranný bod.

,,A co chceš probrat??" svoje tajemné oči jsem zvedla k nervóznímu Charliemu. V mojí hlavě běželo asi miliarda scének co se teď stane. Našla jsem dokonce i tu kde mě políbí a musím říct že to nebylo vůbec strašný.

,,Jde o Maxe" v tu chvíli mohl každý slyšet jak mi padá kámen ze srdce.

,,A co se s ním děje??" přívětivě se usměji a sama sobě se docela divím.

,,Trápí ho že jsi teď tady a já se mu nedivím. Nemyslím to tak, že mi vadíš u mě doma, ale Max je pořád tvůj bratr" svůj obličej schoval za šálek kafe a dělal že nic neřekl.

,,Já vím že to tak nemyslíš, ale pořád se bojím Maxovi podívá do očí a nevidět tu pravdu co řekl" oči jsem pozvedla ke stropu a vybavila si tu celou sourozeneckou hádku. ,,Slibuju že si to všechno promyslím, ale teď musím zmizet. Relativně hodně nestíhám. Musím páá" naliju do svého krku zbytek kafe a zachvěju se nad tou chutí.

,,Ahoj Katie" zamumlal se zamyšlenou tváří.

------------------------

,,Katie!?" zavolala za mnou Brenda, abych jí zamířila pomoct k pultu, ale sama jsem neměla ani chvilku.

,,Promiň Brendo" rozeběhla jsem se k dalšímu stolu a vzala si jejich objednávku.

,,Mladá dámo mohla by jste pohnout tím svým zadkem a konečně vzít mojí objednávku" u vedlejšího stolu seděl pěkně naštvaný pán a bříšky prstů bubnoval o svůj stůl.

,,Kdyby jste byl tak laskav a počkal až vyřídím objednávky lidí co tu byli před vámi. Tak možná pohnu svým zadkem a vyřídím vaší objednávku" otočila jsem se k tomu chlapovi čelem a ztuhla na místě. ,,Pane Dallasi??" vydechla jsem překvapeně a nebyla schopna nádechu.

,,O naše sladká Katie se zde uráčila objevit" moje jméno vyprskl s takovou nechutí a já na sucho polkla. Právě jsem se dívala do očí právoplatného otce Charlieho Wiliamse.

,,Ráda vás vidím pane Dallasi, ale jestli mě omluvíte mám ještě hrozně moc práce" sebrala jsem mu ze stolu objednávku a radši se vydala za Brendou. ,,Za tím mužem už mě nepouštěj" zaprosila jsem a Brenda mě sjela pohledem až k zemi.

,,Vypadá to, že by na tebe moc hodný nebyl, tak já si vezmu do parády stoly a ty buď za pultem" mrkla mě a já se hloupě usmála.

-----------------------

,,Konečně ten dědek vypadl" padla vyčerpaně na stůl a pár zákazníků se otočili na nás.

,,Víš že mu bude teprve.......jo je hodně starej" vzpomenu si na jeho pravý věk. S jeho vizáží věk vůbec neseděl. Vypadal na mladého třicátníka s krizí středního věku a ve skutečnosti mu táhlo na nechtěných padesát.

,,No to mi povídej! Takovej plesnivej dědek a ještě když ti pochválí prdel a dohazuje tě jeho synovi" otráveně napodobila jeho hlas a já se zajíkala vlastnímí slinami.

,,Myslím že Mark není dobrá partie. Je totiž bisexuál a spíše zaměřen na může" začala jsem se smát a Brenda už to nevydržela a plácla se hloupě do čela.

,,Bože to snad už vypadám jako chlap?!" začala se taky hrozně smát, až dokonce spadla z toho malého stolku.

,,Ahoj, doufám že neruším?" ozval se jemný hlásek za Brendy ležícím tělem. Brenda si rychle stoupla a pro jistotu si narovnala zástěru, aby nevypadala jako po pádu.

,,Jistě že nerušíte" nahodilá svůj hlas pro mluvení se zákazníky a já pomalu dostávala druhý záchvat smíchu.

,,Nevěděla jsem že tu pracuješ Katie" ozval se ten druhý hlásek a já ztuhla na místě. Před mojí osobou stála nefalšovaná Rose Mendesová.

,,No....Ahoj Rose" vykoktám na pozdrav a sebe sama chci proklít.

,,Zjevně se znáte, tak já radši zaběhnu do zadu něco přepočítat" vychrlila Brenda a já jí chtěla zaškrtit vlastníma rukama.

,,Co tady vlastně děláš Rose??" snažím se nasadit aspoň trochu přívětivý úsměv.

,,No jdu si pro kávu, ale ty si mi jako přiletěla do rány" svojí bílou kabelku si posunula víš k rameni, aby vypadala jako pravá dáma.

,,Udělala jsem snad něco??" zazubím se na ní jako nějaké nevinné děťátko.

,,Max tě potřebuje, vypadá jako tělo bez duše a moc ho mrzí co řekl. On to určitě tak nemyslel" očima mě zaměřila a snímala můj každý pohyb. ,,Měla by ses vrátit domů"

,,Rose to já nemůžu! Bojím se podívat pravdě do očí. Prosím vyřiď Maxovi, že nejsem připravená čelit pravdě" otočila jsem se k odchodu, ale zarazila jsem se. ,,A ještě řekni že ho mám pořád ráda více než svůj život"

,,Dobře" byla jsem Rose vděčná, že nijak neprotestovala a nechala mě odejít do dálky......

Ahoj lidičky,

Jo další kapitola uvidí světlo světa, i když občas je to světlo temné. Co si vůbec myslíte o této kapitole?? A už je to pár dní co se naposledy ozval Reen, kdy si myslíte že se vrátí??
Samozřejmě budu ráda za každé přečtení, komentář a hvězdičku.....

Vaše Terka477💚💚🐍