𝙈𝘺 𝘿𝘦𝘢𝘳 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱Letter 2⊰

Nikdy jsem neměl možnost zjistit, co si lidé myslí o mně. Tiché šeptání vždy ustalo, když jsem vstoupil do třídy a po mém boku nikdy nikdo nebyl, abych se ho zeptal. Stejně jako otravný hmyz kroužící v místnosti jsem já překážel této společnosti. Nebo aspoň tak jsem to bral díky jejich pohledům, které uměly člověku zkazit náladu. A proto jsem nestál o falešné přátele, kteří by díky mé otevřenosti zjistili více a měli tak nad čím po ránu klábosit. Stejně jako můj milý jsem si aspoň jednou přál nebýt středem jejich konverzací, ale to by byl až příliš krásný sen. Svou pozici jsem získal a nyní mi nezbývalo nic jiné než její těžké břemeno nést s sebou.

Mé kroky stejně jako kroky jiných byly tiché a proto smích z pánských toalet byl něčím, co přilákalo nejednoho čumila. Byl jsem slepý. Jen jsem nad tím mávl rukou, abych co nejdříve zalezl do nějaké prázdné učebny a zde mohl napsat vzkaz. Další a v pořadí třetí bez hluboké myšlenky.

Můj drahý, tolik otázek mám a odpovědi stále nikde. Hřeje mě u srdce, že si mé vzkazy schováváš a snad doufáš, že se jednou dozvíš jejich adresáta. To ti však slíbit nemohu. Bojím se že kdyby jsi zjistil, kdo jsem, tvůj úsměv by mi již opět nebyl tolik dostupný a to si nemohu dovolit. Odpusť mi proto, s láskou JM.

Tento vzkaz mu však nepřinesl úsměv i kdyby chtěl. A to vše kvůli natrženému rtu, pohmožděné ruce a mnoho modřinám, které mu byly způsobené. Neznal jsem důvod, ale byl jsem si jist, že jsem měl možnost to zastavit. Měl jsem možnost zjistit kousek pravdy, co se skrývá za maskou bez úsměvu a proč je můj milý od toho momentu, v ten stejný čas vždy do krve zmlácený. Byl jsem přesvědčen, že ty odpovědi prostě musím najít.

> Nějaké teorie toho, co se zde může dít nebo proč ho mlátí? ☞ Mr/s. Bonny