𝙈𝘺 𝘿𝘦𝘢𝘳 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱Letter 8⊰

Dotek. Nikdy jsem neměl z nikým problém. Nikdy nebyl důvod, abych se stal středem pozornosti osob, které měly více síly než já. Avšak ne pokaždé se může člověk vyhýbat a tak i já se jednou musel setkat s pěstí. Vše to začalo klopýtnutím, kdy jsem nechtěně narazil do mladíka z vyššího ročníku. Neptal se. Jenom jednal.

Stačilo aby jeho pěst jednou udeřila mou tvář a já pak už jen seděl na zemi, poražen a s krví tekoucí z mých úst. Se zazvoněním mi bylo jasné, že čekat na pomoc by bylo zbytečné. A proto jsem se sám musel odebral na toalety, abych opláchl krev tekoucí mi po bradě.

„Můžu ti pomoc?" chtěl jsem odmítnou. Ovšem poté, co jsem v zrcadle pohlédl na osobu stojící po mém boku se všechny slova ve mě zasekla. Nedokázal jsem promluvit, když jsem po dlouhé době mohl opět s takové blízkosti vidět jeho oči, rty a celou jeho tvář.

Neschopen jak slova tak pohybu jsem ho nechal namočit kapesník, kterým mi následně setřel zbylou krev. Chtělo to dezinfekci a náplast. To jsme ovšem ani jeden neměli a školní lékarna nepřicházela v úvahu. I přesto vše jsem se neudržel a když oddálil svou dlaň chytil jsem ji. Držel ji ve své, která byla o dost menší a to bylo na tom to vtipné. Byl jsem starší avšak celkově proti němu dosti drobný.

Můj drahý, dnešní den musel být výjimečný. Ptáš se proč? To tvůj úsměv. Mohl jsem ho vidět již z dálky a trval dlouhou dobu. Co jej způsobuje, když ne mé vzkazy? To mi bylo záhadou, ale i tak jsem rád. S láskou JM.

Věděl jsem jeho důvod. Ovšem to jsem napsat kvůli anonymitě nemohl. Za jeho úsměv jsem mohl já, ale mimo vzkazy. Vědět, že k tomu budou stačit dvě slova udělal bych to už dávno. Jsi krásný.