Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem tě tam zahlédla...zastavil se mi dech...objevil ses tam úplně z ničeho nic...nečekala jsem tě tam...když jsem tě uviděla zasekla jsem se...nepoznala bych tě...v tom obleku...vy-vypadal si...no...byl jsi prostě...jiný?...jako by tam stála jiná osoba než jsem znala...byl z tebe úplně někdo jiný...najednou tam stál sebevědomý, upravený a vzorný kluk...ne ten střelený puberťák...
Ale mám pocit, že tuhle stránku jsem uvnitř tebe viděla...když jsme se seznámili...věděla jsem že nejsi jako oni...nebyl jsi jako oni...byl jsi jiný...jen jsem byla jediná která to viděla...víš...já dnes viděla to, kvůli čemu jsem si to myslela...to...co mě na tobě kdysi zaujalo...
A máš pravdu s tím co si mi nedávno řekl..."kdybych nebyl vůl, mohli jsme teď být spolu, ale něco mi říkalo, že by nám to neklapalo"...a já to zas viděla tak, že by nám to klapalo...kdyby ses přestal chovat jako oni a byl sám sebou... takový jaký si byl se mnou...když jsme byli sami venku...povídali si...rozumněli jsme si vzpomínáš?... já tu pravou tvář viděla...a kdysi se do ní zamilovala...a ty ses zamiloval do mě...jen jsi se bál...bál ses že nám to nevyjde...proto si mi to řekl narovinu...pochopila jsem to...ale věděla jsem...že si tohle jen namlouváš...nepatříš k nim...
Byli jsme zamilovaní...ale nikdy jsme tomu nedali šanci...ty jsi tomu nedal šanci...a teď už je asi na vše pozdě...ty máš tu partu ve které si rozumíte...jsi jako oni...takový...jaký si říkal, že nejsi a nikdy nebudeš...spletl ses...ale já taky...myslela jsem že v sobě dokážeš najít to, co doopravdy jsi...doufám že si to dnes viděl...protože já ano...
